Zbytečný pocit viny
Vypakovaly je, protože už nemohly snášet okrádání, neustálé zachraňování, chlapec či dívka jsou po třetí v léčebně, už jsou utahané z těch nekonečných návštěv, ruce mají vytahané až k zemi od tašek, co v nich v domnění, že když udělají, co jim na očich vidí, oni se zamyslí, zlepší, půjdou do sebe a svět bude zase zářivý a sladký. Většinou zjistí, že nebude.
Onehdy se na mne obrátila matka, která tedy už dospěla do té konečné fáze, že hošíka vylila jak z bytu, tak z komunikace. Prý má měsíc od něj dopis z třetího pobytu v léčebně, neotevřený, nechce ho ani číst, nechce nic slyšet, nechce už hocha zachraňovat, neb ji svým chováním ujistil, že o žádnou záchranu nestojí.
V tomhle rozhodnutí, už není pro ni problém. Pochopitelně je stále matkou milující, doufající, ale nejvíc ji na té situaci překvapila skutečnost, že ona se sama se cítí bez hošíčka dobře. Povídala to s takovým docela slyšitelným pocitem viny. Tak nějak, jestli má vůbec právo být spokojená, vyspalá, když on sám neví, co bude dělat, kam půjde atd.
Ujistil jsem ji, že ten pocit viny vůbec, ale ani trošku není na místě, položil jsem ji svou oblíbenou otázku: „Můžete udělat víc, než jste udělala a nezhroutit se z toho?” Chvíli se zamyslela, pak pravila. „Určitě ne, jsem tak byla akorát na kraji propasti.” A najednou ji došlo, že pocit viny skutečně není na místě.
Vyprávěl jsem ji jeden příběh ze začátku své terapeutické kariéry, kdy matka feťáka také došla na konec stezky, jak by řekl westernový hrdina a uvědomila si, že dál už je jen krok do propasti. Také trpěla pocitem viny. Zbytečně. Což ji došlo. Zaplatila mi za konzultaci, poděkovala a odkráčela domů, kde našla synáčka, jak si hodlá zrovna aplikovat. Synáčka jsem znal.
Vyložila mu, že už toho má akorát, že jestli chce fetovat, tak ať klidně fetuje, ale někde jinde, dala mu dvacet minut na sbalení, s tím, že tam nemá trvalý pobyt, takže klidně zavolá policii, pokud nevypadne a nechá ho vyvést.
Synáček, později mi vyprávěl v blázinci, že zíral jak trmický pes, co se to děje. Matka mu doslova údajně řekla. „Vojto, jestli chceš fetovat, tak jinde, jestli chceš žít na ulici a předávkovat se tam, tak tam, nechci se na to koukat, jestli chceš na ulici chcípnout, udělej to. Ale ne tady, máš dvacet minut a sbal si co tu máš a jestli ne, volám policii.”
Vypadnul tedy, později oproti všem matčiným doměnkám, která značně pochybovala o jeho ochotě a schopnosti, něco takového podniknout, mi zavolal, zařídil si přijetí do blázince, dokonce i OP si pořídil pro ten případ a nakonec šel od nás do roční komunity. Je naživu dodnes. Matka také.
Bohužel, tohle dokáže bez pocitu viny jen málo rodičů, především matek. I když je tohle mnohdy jen jediná možnost, jak se v té situaci někam pohnout. Ona nedávno volající dáma příběh vyslechla, zeptala se jen: „ A co ten dopis?” Řekl jsem ji, že bych mu na něj odepsal, nota bene, když se celý ten měsíc neozval, takže mu zřejmě něco došlo, v té odpovědi bych mu napsal, jak celou situaci prožívám já, a zdůraznil bych, že nechci slyšet žádné sliby.
Zajímají mne jen a jen skutky. Pak se rozhodnu, jestli se s ním chci stýkat, či nikoliv. Podle jeho chování. Poděkovala, rozloučili jsme se, a ona si šla po svých věcech a já si šel také po svých věcech. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Projekt Východní štít. Polsko na hranicích postaví opevnění za miliardy
Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s...
Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera
Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
2+k. k. s výhledem na moře v Guardamar.
03140 Guardamar del Segura, Alicante, Španělsko, Španělsko
2 625 000 Kč
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x