Hedvábí, bolševici a náckové

Zřejmě jsem ještě chlapec, protože podle Platona: „„Chlapec se stává mužem, když obejde kaluž, místo aby do ní vstoupil.” Dnes jsem prošel několik kaluží,

Byl jsem na procházení louží vybaven. Bos, kraťasy, takže klidně louže může být hluboká. Dešťová voda mi dělá dobře na nohy. Ochladilo se, v Praze zapršelo, tedy den jako dělaný na nákup hedvábí. Šli jsme s Radkou nakupovat hedvábí na halenu a kalhoty. A protože mi slíbila, že mi je do svatby dcery ušije. Koupil jsem ji hedvábí na šaty. Ať má v čem jít na svatbu. Ne že bych Babetě chtěl jít já na svatbu ve sportovním oblečení, i když hedvábném, ale zvykl jsem si v poslední době na hedvábí a vlastně jsem opustil bavlnu, tedy džíny.

Stále mám dva džínové komplety ve skříni, ale v posledním roku mi sedí víc hedvábí. Dělá mi dobře na pleť. Zíral jsem kolik je druhů hedvábí, slečna co nám radila pravila, že vystudovala módní návrhářství, střední i vysokou školu. Dámy, jedna módní návrhářka, druhá scénografka, divadelní kostymérka si měly co vykládat. Na takovou sestavu, to že jsme tam byli jen tři čtvrtě hodiny, je slušný výkon. Pro obě. Je vidět, že když se chce, tak to jde. Žádné pomluvy o dlouhém nakupování se opravdu říci nedají.

Jo, týden byl docela dobrý. Úspěšně divadelní představení, sestra se také po operaci zotavuje. V pět a šedesáti letech operace kyčle není zas med, co bych si jim chtěl mazat každé ráno rohlík k snídani.

Koupil jsem si „rasisticko-fašistickou” knížku „Prolomení hradeb” s podtitulem„Proč západní civilizace podléhá islámu a jaká je naděje na její záchranu?” Od Petra Hampla, mnohými sluníčkáři nemilovaného a haněného.

Nejsem fanda islámu, nejsem fanda sluníčkářů, stejně jako nejsem fanda neomarxistů & company. Což znamená, že mi mnohé Hamplovy názory konvenují. Tedy alespoň ty, které kdysi publikoval na Neviditelném psu. Na čas se mi ztratil z dohledu, tak si jeho knihu přečtu a rozhodnu se, jestli s ním budu souhlasit, či nikoliv.

Recenze jsou na ni různé, ne všechny jsou odmítavé, dokonce ne všechny jsou odsuzující. Jen tak jsem do ní nakoukl, tedy nemohu celkem k ní říci. Ale jsem přesvědčený, že vláda islámu v Evropě nemá co dělat, genderové a feministické organizace v konečném důsledku a nenabudou převahu. Kyvadlo se vrátí do vyrovnané polohy a sluníčkářům se nepodaří zcela rozbít ten prastarý koncept rodiny a lidé v Evropě si nenechají nadávat do nácků jen proto, že nechtějí přijmout koncept menšin.

Pochopitelně se nesetkám s přízní mnohých, ale to je mi celkem jedno. Nejsem na světě proto, aby mne všichni milovali a necítím potřebu vycházet s každým. Čtu co chci, myslím si co chci, věřím tomu, čemu věřím a dokonce si myslím, že mám dost rozumu, než abych naskočil na tvrzení každého, kdo si myslí, že patří k elitě.

Já se politikou moc nezabývám. Sleduji ji, málo se k ní vyjadřuji, protože nemám zas až tak velkou možnost a vlastně i kdybych měl, tak celkem nechci. Jen se mi nelíbí ty manipulační výroky a náckách, fašounech atd. Ti levicoví hoši a dívky, co si myslí, že mají patent na rozum, ale výsledky jejich vládnutí, tomu patentu na rozum, jejich sebevědomí neodpovídají.

Nic, politika není zas až tak zajímavá, tedy pro mne. Ve spoustě věcech mám zcela jasno. Socialismus je kaz na historii lidstva. Ať se jedná o bolševický, nebo nacionální. Je s podivem, že socialisté nadávají do nácků pravicovým příznivcům. Pravice nikdy nebyla fašistická ani nacistická. To jen tak na okraj.

Dnes je výročí operace Barbarossa. Jedna totalita, napadla druhou, bolševici s nácky si nemají co vyčítat, hory mrtvol na obou stranách. Hory mrtvol vlastních občanů. O dalších horách mrtvol je lepší nemluvit. Dva socialistické státy proti sobě. Nepárali se jeden s druhým.

Začal jsem hezky s hedvábím, které pochází s komunistické země, ale fakt je, čínskému hedvábí se jiné nevyrovná. Hedvábím začal a skončil s politikou. Jo tak to někdy bývá. Nakonec, Hedvábná stezka je dnes také politický problém. Nejen obchodním, ale obchod a politika šly vždy ruku v ruce. Život je pestrý. Jo jo.