ať je mi do pláče, kde letí sokoli rychlostí tryskáče
I když, dnes byla zkouška hodně zajímavá. Zkoušeli jsem společně se
Zuzanou forbínu, kterou chceme mít mezi těmi dvěma hrami, co budeme
v Bohnicích na jaře hrát. Do doby, než začala Zuzana chtít aby to
bylo chytré a poučné, nám to šlo oběma náramně. Všichni se cítili do
toho vtaženi a pak to najednou padlo, jak řekl Petr.
Zuzana je moc chytrá ženská, ale občas si neumí hrát. Chce mít
všechno perfektně zpracované a aby to bylo, co říkáme poučné. Ale
myslím, že jako minule se dostane do té vlny a poběží ta forbína
sama, tak jak má. Další příjemná věc je ta, že Tomáš Františ složil
muziku na mé verše, takže momentálně máme první vlastní píseň do
hry. Už nemusím vykrádat cizí autory. Aspoň ne tolik.
Jak jsem měl ve čtvrtek rande s dcerou, tak jsem dal na její
ponoukání a začal jsem psát román. Pod názvem „Dopisy z
minulosti.” Už jsem podle syžetu z loňského roku napsal hru,
myslím, že jak Babeta pravila, je tam spousta možností jak si pohrát
s těmi příběhy, co ten syžet i samotná hra nabízí. Trochu je
rozpracovat, trochu se podívat na svět mírně jinak, než se třeba
dívám já.
Mám takovou náladu na poslouchání ženských hlasů a ženských
písní. Teď přišla na řadu Zuzana Navarová. Její píseň „A
Deus,” mne skoro dostala. Jo, některé věci a někteří
interpreti musí k člověku dojít až časem. Ty texty jsou neskutečně
silné.
Miluji básníky, miluji poesii a v těch písničkách je té poesie
vrchovatě. A když zpívá A
DeusZachraň mě, zachraň mě
na prach se
proměním
miluj mě miluj mě
slíbím ti cokoli
V míru ne
v souboji
ať je mi do pláče,
kde letí sokoli,
rychlostí tryskáče...
jsem z té jednoduchosti hotový.
No tak jsem si zase pochutnal na něčem jiném. Naštěstí je toho
tolik, že je čas pořád něco objevovat. Muzika, poesie, divadlo. Jsem
prostý člověk, co žije v údivu, jak je ten svět barevný, objemný a
objevitelný. Básníci mají schopnost ten svět popsat v jiných
barvách, než ho vidíme my obyčejní lidé, co se pachtí v potu tváře
za chlebem svým vezdejším.
Oni ho vidí jaký je. Nedokonalý, leč přesto krásný. My se ptáme
jak máme spolu komunikovat. Básník nekomunikuje, ten mluví a
poslouchá a neříká. „Nechci nic slyšet, nic takového mi
neříkej, tomuhle nerozumím, takhle to není, tohle nevím, zase něco
meleš.” Básník slyší, co my neslyšíme. Neslyšíme, protože
neposloucháme. A když nám někdo říká: „poslouchej,” naše
odpověď většinou je: „Tyhle blbiny, k čemu mi to
bude?”
Osobně si myslím, že mám štěstí, že aspoň trochu umím poslouchat,
co se říká a naslouchat lidem, kteří něco říkají. Třeba těm
básníkům. Nic lepšího mě v životě nemohlo potkat. Objevil jsem v
antikvariátu dva zajímavé kolibříky, jedna je od Lorda Byrona
„Don Juan.” Druhá od Viktora Dyka, „Milá sedmi
loupežníků. Kolibříci se říká těm malým knížečkám, co
obsahují poesii a klasiky. Většinou jsou krásně zpracované i
řemeslně. Umění vevnitř, umění na povrchu.
Mám je rád a mám jich docela dost. Divím se, že se někdo takových
věcí zbavuje a prodává je do antikvariátu. I když je možné, že jsou
lidé, kteří ani netuší, jakých pokladů se zbavují. na druhou
stranu mám štěstí, protože si je mohu koupit, kochat se jimi a
kochat se obsahem. Nic si za to nekoupím, ale ... A to je všechno. Žádné poučení. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Prodej, Byt 2+1, 55 m2 - Kolín - Lošany
Lošany, okres Kolín
2 990 000 Kč
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x