Je ze mě člověk a vím

V poslední době, jsem intuicí a moudrými knihami, veden jak najít správný a dobrý způsob jak se dostat do zdraví. Čtu si že mám dobře jíst, hodně spát, modlit se, být milován, milovat. T

 Takže vlastně bych podle těch doporučení mohl tu být asi tak do sto dvaceti. Doufám. Tak uvidíme, co se stane.Tedy díky tomu jsem si naplánoval plné zdraví a sexuální svěžest asi tak do devadesáti šesti. Ptá-li se kdo proč a jak devadesát šest? Tak jen z toho důvodu, že se mi ono číslo líbí. Proč a z jakého důvodu se mi líbí, nevím. Prostě líbí. V devadesáti šesti se rozhodnu jestli to stojí za to, nebo už mám patřičně zchátrat.

Zrovna poslouchám povídání o psychosomatice, kde dvě kolegyně, mgr Fialová a MUDr Klímová meditují nad tím, že lidé hodně berou prášky, nechtějí změnit svůj život, málo se radují. „Málo se radují„, jsem dodal já. Jdou na to vědecky, dokonce mluví o nevědomém způsobu bytí. Tedy dožít se sto dvaceti jsem také si domyslel já. Také hezké číslo. Jsou to hezké sny. Dožít se dlouhého věku je asi přáním mnohých, řekl bych většiny lidí. Pochopitelně vypadat mladě, být neustále svěží, zajímaví pro druhé lidi, takže především nestárnout.

Paní doktorka mluví o tom, mimo jiné, že pokud vyjmeme buňku, budeme ji dávat vše co potřebuje, stejně po několika dnech umírá na osamocenost. Což mne zaujalo. Zdá se, že faktem zůstává, že osamělí lidé umírají dřív, než lidé žijící ve vztahu. Myslí se pochopitelně statisticky. Ale jo, už lidoví moudrost říká: „Těžko je člověku samotnému.” Samota, pokud si ji člověk zvolí, bývá léčivá. Ale pokud je jedinec osamělý, opuštěný, tak zjistí, že samota díky opuštěnosti je drtící, deprimující. Moji klienti o tom hodně hovoří, hodně o své osamělosti dlouho mlčí.

Mlčet o své opuštěnosti sice mnohým přináší menší obavu, že budou shledání méněcennými, Ale není tohle chování, mlčení vždy výhodné. Protože být sám je vždy pro širší okolí divné, znehodnocující toho osamělého člověka. Být osamělý, opuštěný, je pro mnohé opuštěné, osamělostí postižené jedince ponižující. A jen málokdo se chce chlubit svou osamělostí. Pokud si stěžuje, dozví se něco jako: „Co naříkáš, koukni se kolem sebe, kolik je kolem tebe žen, mužů, co se chtějí seznámit.” A zase se cítí jako blbec.

Blbec, který si neumí ani nikoho najít. Má oblíbená terapeutická metoda bývá, že těm opuštěným, sobě nevěřícím, tím pádem nevěřícím druhým, doporučím, aby se naučili sledovat signály zájmu o svou osobu, nejlépe za pomoci řeči těla a tak si, když už tu řeč těla více či méně, (i méně je lepší, než vůbec, nebo hodně málo) ovládají, užili své ceny a zájmu o svou osobu.

Oni se vždy brání, že to neumí, že je těžké porozumět, což sem tam mívají pravdu, rozumění je skutečně obtížné, leč naučitelné.Neboť, jak praví další lidová moudrost: „Nikdo učený z nebe nespadl.” Což oni někdy kontrují aby vyhráli nade mnou: „Ale blbce jako by vidlemi shazovali”. Kontrují, pokud si dají říct, tak ženy zjistí, že jen málo mužů má to srdce nechat tiše dámu v koutku trpět samotou, zjistí-li nějakou malou vstřícnost a ženy, ty obzvlášť nemohou unést pomyšlení, že by někde mohl být muž bez péče a starostlivosti nějaké ženy.

A když ne ona sama, tak zcela určitě nějaká kamarádka by se mohla ujmout chudáčka se smutnýma očima. Toužebně hledícího, leč si netroufajícího. Ženy jsou v tomto směru statečné a odvážné, mnohem méně se lekající seznámení. Navíc ovládají asi o tisíc procent víc seznamovacích strategií.Jak říká klasik.

Ať cokoliv jsem vykládal,
tak mě sic nepobízela,
poslouchala pěkně dál,
v své blízkosti mě trpěla,
ba, poblizoučku docela,
a tak k různým zábavám,
i důvěrnostem sváděla…
François Villon

On sice František pak kňučí, že, a nebyl to než pustý klam… Ale myslím, že v jakých místech si je hledal, takové dostal. Některé i neklamou. Pravda, neřeknou všechno, ale na druhou stranu, proč by měl každý na sebe všechno vykecat. To jen naivové, věří, když na sebe všechno řeknou, že budou bráni jako slušní lidé. Běda, třikrát běda, budou spíš za blbce. Ne pokaždé hned, ale časem. Jak praví ona slavná zatýkací formule britské policie. Cokoliv od této chvíle řeknete, může být použito proti vám. A taky, že použito je!

Je tedy dobré informaci pustit, ale opatrně. Ne všechno vykecat, každý člověk má svá tajemství, o kterých si myslí, že je nikdo nezná, ale občas zjistí, že na svá pečlivě utajovaná tajemství, není vždy sám, jenže jsou věci, které ví jen on sám a ví proč o nich mlčí. Jinak, určití otevženost je dobrá, spojuje lidi, velká uzavřenost odděluje. Jen tak na okraj řečeno.

No od sto dvaceti let života jsem došel k seznamování, ale jako vše, jídlo, láska, sounáležitost ten život nejen okrašluje, ale i prodlužuje. Takže nakonec nám Petr Novák s Věrou Wajsarovou zapějí:

Všichni jdou za láskou. Abychom se poučili, život sobě prodloužili.