Ani toho Pána Boha k tomu trestání nepotřebují

Časopis Respekt nijak zvlášť nemusím. Je na mě příliš intelektuální a já jsem jinak prosťáček Boží, ale čas od času se do zorného pole mé pozornosti, něco z něj přeci jen dostane.

Když jsem ten článek dočetl: Tady kliknout zamyslel jsem se. A musel jsem v mnohém souhlasit. Ano, pokud vezmu sebe sama jako příklad, pak musím říci, že život trávím vlastně ve hrách.

Většinu svého volného času trávím hraním. Hraji si na čtenáře, hraji si s počítačem, hraji si s texty, které píši. Že by má činnost nějak přispívala ke zlepšení stavu světa, se opravdu nedá říci. Možná ho zas až tolik svou činností nekazím. Možná.

Nakonec i povolání, které vykonávám mi v mnohém připomíná virtuální realitu, protože jsem odkázaný na líčení většinou jedné strany, kde pak hledáme společně nějaké východisko ze situace, ve které jsou.

Ano, my křesťané věříme, že určitý způsob chování nám zajistí nebe. Nebe podle našich představ, protože ať dělám, co dělám nikde jsem nenašel věrohodné líčení poměrů v nebi. Všechno jsou to buď vidění mystiků, svědectví proroků. Ale jak to nebe fakt vypadá, jsem nikde přesně nenašel.

Jsou různé názory o tom, co bude po smrti. Každá ta víra učí něco jiného. Ale dá se říci, že ty velká náboženství, Judaismus, křesťanství a islám, se shodují na tom, že spravedlivé čeká odměna, hříšníky trest. V křesťanství známe sedm smrtelných hříchů: „Pýcha, lakomství, obžerství, závist, hněv, smilstvo, lenost.” Jo, jsou to ty smrtelné, co nás provázení celoživotně. Bůh miluje hříšníka, ale nemiluje hřích. Praví Písmo Svaté.

Z toho důvodu je mnoho hříšníků, kteří doufají, že jim sem tam nějaký ten sladký hříšek bude odpuštěn. A že pokud se budou řádně kát a litovat, bude jim odpuštěno vše. To je ta otázka jak to je. Několikrát jsem s různými křesťankami diskutoval na téma, jestli, když se vdaná žena, ženatý muž zamiluje, jestli jim nebude odpuštěno pro tu lásku k tomu druhému. Prý ne, pravily. Přesto se mnou leckteré zhřešily.

Mám s tímhle vážně problém. Pamatuji na jednu, která, když se mnou už po několikáté zhřešila, tak na konci milování pravila. „To přeci nemůže být ani hřích, když je ta láska tak krásná.” Zaujalo mne to. Marika se jmenovala. Musím říci, že od té doby mi tahle její věta vytanula mnohokrát.

Ano, Židé znají institut rozvodu. Jak to mají muslimové, nevím, pravoslavní ti také připouštějí rozvod. Asi to nebude jednoduchá procedura. On ani civilní rozvod z psychického hlediska není nic jednoduchého. Takže když se někdo rozvádí kvůlivá nevěře, tak ten trest si užije už tady na zemi, neřkuli po smrti. Jo, on ten život není jednoduchý, když si ho člověk chce užít a má přitom na mysli těch sedm smrtelných hříchů. Jde mi to ztuha.

Písmo ledacos napoví, ale na druhou stranu, nechává člověka mnohdy velmi tápat. A nebo neumím správně číst a správně poslouchat. Je to opravdu hřích k zatracení, když se vdaná žena zamiluje? Jistě, odnese to vždy ten chlap, co si ji vzal. Pamatuji několik takových „spravedlivých sudiček”, co vždy měly odpověď, na provinění těch žen, aby je je mnohdy po vynesení rozsudku nad hříšníci, postihlo totéž.

Ty pak zíraly. Stejně tak pamatuji několik kněží, co plamenném kázání proti smilstvu, se pak v klidu vyspali s farnicí. Či odešli z kněžské služby a mnohdy i z řádu, kde složili svaté sliby. Bylo zajímavé poslouchat jejich racionalizace. Lítosti a pokání tam bylo pramálo. Jsem si říkal, čemu vlastně věřili?

Jo, ono zaujmout spravedlivý postoj je docela snadné. Mnohem snadnější, než v tom spravedlivém postoji setrvat. Ono darmo není psáno. „Nesuďte a nebudete souzeni!” To jsou ty pasáže, které mne tak nějak naplňují vírou, že Pán Bůh není troškař, který každý přestupek trestá pekelnými tresty.

Vždy opakuji slova Jirky Růžičky, těm, co se zamilují, tam, kde to není zrovna výhodné. „Nelze se nezamilovat.” Ano láska člověka postihne, pokud není psychopat, který s nikým necítí a nesoucítí. A je otázkou, jestli je výhoda být nikoho nemilujícím psychopatem, nebo člověkem, co podlehne touze, citu, vůni, protože si zrovna nemůže pomoci.

Jak říkám, obvykle ten trest, pokud ona láska překročí jistou hranici přijde. Tady na zemi a od člověka, nebo lidí. Ani toho Pána Boha k tomu trestání nepotřebují. Pár takových trestů jsem zažil. Bohužel, většinou jsem si myslel a dodnes si myslím, že ta láska  za to stála. Ta láska a milování s tím spojené. A suďte mne! Jo jo.