Cukroví to jo, to se smí.
Nakonec, do kostela se mi nikdy bos moc nechce. Navíc, dorazil jsem asi za dvě hodiny dvacet minut do Holešovic, usedl, za chvíli se tam objevila má láska, která mi údajně šla naproti, jenže byl jsem na ni moc rychlý, protože šla krmit kočky a tak jsem se minuli. Ještě jsem cestou do kostela v Holešovicích v podchodu skoro vyrušil ze sladkého spánku bezdomovce. Spal zabalený ve spacáku, tak jsem ho potichu obešel aby se nebál. Nezáviděl jsem mu.
Usedl jsem v kostele, díval se kolem sebe, vzpomínal na ten čas, kdy tu sloužil pater Malý, dnešní biskup. Zažil jsem ho tam až na sklonku jeho farářské kariéry, která vlastně nebyla dlouhá. Pak jsem tam několikrát byl na mši. Vlastně do tohoto kostela chodím kvůli jeho zasvěcení. Sv.Antonín je patron, kterého mám v oblibě. Dvakrát jsem šel poutí do Padovy v Itálii, takže jsem si udělal mini pout potřetí. Jen tak, aby věděl, že jsem na něj nezapomněl, ne že jen na něj myslím, když potřebuji jeho pomoc.
Pomáhá najít ztracené věci, víru i cestu. Na cestách se k němu a ke sv.archandělu Rafaelovi modlím. Sv.archanděl Rafael je patronem poutníků. Když je jeden pod širým nebem, cestuje sám a sám, tak pomoc takových ochránců je dobrá. Zatím mne nezklamali. Vždy mi pomohli dostat se z každé šlamastyky. Až nepomůžou, bude to známka, že už mám jít jinam. Takhle si to celá léta říkám. Jednou ten den přijde. Nikdo nevíme kdy a kde. Naštěstí. Ale dokud jsem tady a naživu, je dobré doufat, modlit se a prosit o pomoc. Pokud si člověk neuvědomuje svůj limit, dopouští se hříchu pýchy. A jak vždycky říkal Honza Lutera. „Na začátku každého problému je nedostatek lásky a pýcha.”
Tohle také byla cesta, i když krátká, takže modlitba cestou neuškodí, mysl povznese a nastolí klid. Modlitba o klid duše má sílu větší než relaxace. Vyzkoušeno. Relaxace je ovšem také dobrá. Kdo se umí modlit, dost rychle se naučí i relaxovat. A opačně. Krásně se tohle dá propojit. Odpoutat mysl, přeladit se, opakovat si ty slova, co rozbíjí každou beznaděj. Když jsem se nedobrovolně rozváděl, chodil jsem, nešťastný, modlil jsem se, a nezbláznil jsem se z toho všeho, stejně jako jsem se nerozchlastal a nerozfetoval. Ani ve chvílích, kdy jsem byl sám, jsem nepodlehl té beznaději, kterou ta situace tehdy nabízela.
Prošel jsem tou dobou, co byla hodně těžká, abych si uvědomil, že je jen na mě, co s tím svým životem udělám, že o tom nerozhoduje ani ta žena, která mě opustila, ani nikdo jiný. Jen je na mě, jak se s tím srovnám. Bylo to těžké, zoufalé, ale prošel jsem údolím utrpení, (každý rozvod je pro toho, kdo je opouštěn utrpením) a našel jsem jiný smysl a jinou cestu, než tu, která byla pro mne uzavřena. Díky společenství a díky modlitbě. Součástí toho všeho byla tehdy i ta pouť do Padovy a Bologně.
Došel jsem tam, za 21 dní z Děčína do Padovy, pak čtyři dny do Bologně, navštívil jak sv.Antonína, tak sv.Dominika, vrátil se a mnohé se tou cestou změnilo. Byla to dlouhá cesta, poprvé jsem šel přes velehory, pochopitelně aby mi to nebylo líto, tak hned přes dvoje. Alpy a Dolomity. Zpátky jsem se vracel stopem. I to šlo za pomocí těch svatých a Panny Marie skvěle. Začal jsem chodit na PPF, tedy Pražskou psychoterapeutickou fakultu, dostal jsem nabídku abych dělal vedoucího okresní kanceláře KDU-ČSL, tím se vyřešilo mnohé, najednou jsem byl ve zcela jiné společenské pozici, hledal jsem své místo v životě, našel jsem ho potom v Bohnicích jako terapeut.
V devadesátém a část devadesátého prvního roku, jsem byl taková hromádka neštěstí. Ale už samo to rozhodnutí se vydat na tu cestu mnohé změnilo. Jak jsem vykročil, najednou jsem cítil obrovskou úlevu. Mělo smysl to putování. Šel jsem prosit o pomoc a pomoci se mi dostalo. Vlastně ta včerejší cesta byla takové poděkování sv.Antonínu, že mě neopustil. Dokonce, když jsem dorazil do kostela, usedl, kostelník začal obcházet věřící, kdo by z nich na sebe vzal čtení. Šel, oslovil asi tři lidi, ti se zřejmě styděli, dorazil k lidem za mě, ti také odmítli, tak jsem se nabídl. Mohl jsem být jako kdysi, když jsem ministroval užitečný. Ostychem netrpím, nahlas mluvit umím, takže mě bylo slyšet všude.
Byla to hezká pouť. Nikdo nevíme, co bude zítra, ale co bylo, můžeme pochválit. Ten včerejší den se fakt vyvedl. Dorazil jsem domu, cestou snědl cukroví, které jsem dostal od své lásky. Nesnědl jsem ho v tramvaji, ale při čekání na tramvaj. Bylo dobré. Sice jinak sladké moc nejím, jenže jsou Vánoce, to se máme radovat, protože slavíme narození Spasitele Vykupitele. A k radosti patří i dobré jídlo. Občas je dobré udělat, něco, co jinak neděláme. Pochopitelně u abstinujících závislých není dobré překračovat pravidla abstinence od alkoholu, drog, nebo hazardu. Ale cukroví, to jo, to se smí.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Z uprchlíka agentem. Šapošnikov sehrál při výbuchu ve Vrběticích klíčovou roli
Premium Jakou roli hrál ve výbuchu muničního skladu ve Vrběticích bývalý ruský voják Nikolaj Šapošnikov? O...
Rusko bombarduje civilní cíle a chlubí se tím. Nechutné, říkají Ukrajinci
Premium Záporoží (od zpravodajů iDNES.cz) Areál stavební firmy v Záporoží nacházející se jen dva kilometry od centra města zasáhla raketa...
Severní Makedonie zvolila novou prezidentku. Předchůdce uznal porážku
Severomakedonský prezident Stevo Pendarovski uznal porážku ve středečním druhém kole prezidentských...
Izrael otevřel přechod Kerem Šalom, pomoc se k civilistům přesto nedostává
Do Pásma Gazy ve středu přes klíčové hraniční přechody na jihu oblasti nepřicházela žádná...
Prodej bytu 2+1 s lodžií v Hodoníně, byt 2+1, Hodonín lodžie
Brandlova, Hodonín
2 700 000 Kč
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x