I tak se dá dělat divadlo
Povídala má láska při tom zmiňovaném sledování záznamu, že tak velká návštěva v sobotu večer do Bohnic, je pro ni skutečným překvapením. To bylo překvapením i pro mne, ale z jiného důvodu. My vůbec ten divadelní svět, a nejen divadelní svět vidíme každý jinak.
Ona na rozdíl ode mne divadlu rozumí. A pracuje v něm. Vystudovala DAMU. Já se jen tak dohaduji, co by mohlo fungovat a co ne. Žiji v přesvědčení, že stačí rozumět chování lidí, pak už se dá zkoušet a režírovat. Jsem absolutně nedotčený všemi divadelními teoriemi.
Dohadoval jsem se s ní o oponě, vzhledem k tomu, že jsem přemýšlel o tom, zda uzavřít prostor oponou, hrát jen na forbíně, protože jsem měl strach, že herci nezvládnou hlasově ten prostor. Profesionálové nejspíš ano. Amatéři, tam se mi zdál problém. Ona dotčená všemi těmi teoriemi a přemýšlením o symbolech, spekulovala, co a jak s tou oponou?
Na rozdíl ode mne, který v obrazech a symbolech přemýšlet neumí, spíše jen ve stylu. Lidé neumí divadelní řeč, tak to uděláme tak, aby to bylo pokud možno, věrohodné, slyšitelné až do poslední řady. Opona není důležitá, co symbolizuje, nebo ne, ale jestli překáží, nebo nepřekáží.
Okamžitě mi začala vysvětlovat, jak ona říkala, se mnou diskutovat na téma, „co to znamená zatažená, pootevřená opona, nebo klavír” na kraji forbíny. Zda ten klavír hraje. Měl jsem pocit, že jsem ji dostatečně vysvětlil, že se na ten klavír hrát nebude, že bude hrát jen a jen Tomáš na fagot. Byla to zajímavá debata mezi znalkyní a umanutým chlapem, co si nehodlal dát od intošky do toho mluvit.
Také mi povídala, že prý jsem moc náročný. Jak na herce, tak na všechno ostatní. Jako je docházka, nebo spolehlivost a tak. Prý málo chápu, že to ty lidi dělají dobrovolně. Nevím jestli jsem náročný příliš. Vím spíš, že když něco chci, tak udělám vše, abych to dostal. Třeba hru na kterou lidé přijdou, která je sice může pobavit, ale hlavně je přinutit myslet.
Nemyslím, že je dobré psát divadelní hru, režírovat ji a spokojit se s tím, že to nějak dopadne. Nemám moc rád, tenhle postoj. Slova, „nějak to dopadne, tohle bude stačit,” si podle svého hlediska mohu dovolit doma, rozhodně si je nechci dovolit v představení, kde jsem jako autor, či režisér.
Rozmohla se taková móda. Móda vyžadování věčného chápání a porozumění. Lidé na sebe kladou nároky pochopení a porozumění v oblastech, kde prostě nelze tolerovat. Jako právě například v oblasti, zkoušení, nácviku. Chápu, že má někdo tři děti, má starosti, jsou Vánoce, peče cukroví, ale pak ať nehraje divadlo, neprovozuje nějaký kolektivní sport, nebo sborově nezpívá.
Neb, když budu věčně chápat, že ten druhý má potíže s časem, s povoláním, když se omluví, tak vlastně je zcela samozřejmé, že nic neplatí, dohody se nemusí dodržovat, neb jsem se omluvil, dal vědět, že přijdu pozdě, nebo, že dnes nepřijdu vůbec, protože něco mám.
Tenhle způsob chování, se rozmohl v době kdy začaly vládnout mobily. Lidé prostě oznámí, že nepřijdou, mají zdržení. Oznámí a diví se, že jsou mnozí lidé, včetně mě nespokojení. Ještě jsou občas agresivní, či udivení, co že si dovoluji být nespokojený, protože, když se mi někdo omluví, že přijde pozdě, tak mi to přeci musí stačit. Nestačí. Já chci vědět jaký má k tomu důvod, že posunuje dohodnutý čas, který byl vymezen. Samotná skutečnost, že se mi omluvil, je mi málo!
Jsem pak u mnohých za toho, co si neváží druhých lidí, kteří se „obětují” pro mé zájmy. No, já na nikom oběť nevyžaduji. Ptám se: „Chceš s námi hrát? Jestli chceš, pak se zavazuješ k tomu a k tomu a nestěžuj si!” Tedy, stěžovat si můžeš, dokonce můžeš být i se mnou nespokojený, ale budeš dělat, co jsme spolu dohodli a nebo odejdeš.
No, má láska uznala, že občas bývá taková bezbřeze chápající, což ji nedělá dobře. Bere toho na sebe hodně. Pak trpí. Já jsem na rozdíl od ní, líný, takže na sebe beru jen co se mi chce a rád dám možnost vyniknout i jiným. I v divadle. Nemusím mít všechno pod palcem. Opět se mi osvědčila zásada: Nedři se rozděl práci! Umím se spolehnout se na druhé, že jsou stejně dobří jako já, vědět, že nemusím všechno řídit.
Jirka se stará o peníze, Eliška, o to kdo a kdy bude nastupovat, případně pomáhá osvětlovači se světelným scénářem. Ta holka zastala tolik práce, že jsem až zíral. Ruda a Petr o kulisy. Klára udělala maximum, co se mejdanu po představení týče. Herci hrají, no a já už to jen koordinuji. A hlídám docházku a zvyšuji hlas bez rozčilení při případné nekázni, či neznalosti textu. Jsem mistr v chození do konfliktů. Což je skutečně důležitá dovednost.
Jít do konfliktu, neurazit ty druhé, jen je namíchnout, což není občas na škodu. Na pocit se neumírá. A když herec, nebo herečka neumí text, tak ji rozhodně nechválím a docela chápu, že jim výtky nedělají dobře, ale s tím se časem naučí žít. Buď se text naučí, nebo budou poslouchat výtky do doby, než ho budou umět. Na rozdíl od těch politicky korektních vím jedno. Občas se lidé musí cítit nekomfortně, aby měli důvod něco změnit. Ať se to týká, herců neumějících text, nebo nepřizpůsobivých jedinců ve společnosti.
Shrnu-li to všechno, musím říct, že to byl jinak pěkný večer, lidí přišlo dost, mnozí po představení přišli a říkali, že se bavili, dokonce i má exmanželka se přišla podívat na naši dceru, která v tom kusu také hrála. Prý se ji líbila. Pozval jsem exmanželku, protože jsem věděl, že Babetě udělá radost, když tam máma bude. Představení skončilo a já si uvědomil, jak jsem unavený. Ale odpočinu si a začneme znovu. Teď s něčím jiným. Abych si měl na co stěžovat. :-)
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu
Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
DLOUHODOBÁ BRIGÁDNICKÁ VÝPOMOC – Zadávání farmakovigilančních dat
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x