Má smysl, všechno špatně?
Ti dva výše jmenovaní jsou po smrti. Jindra 13 let a V.E.Frankl myslím dvacet čtyři. Což mi nijak s oběma,nebrání podobně jako s jinými lidmi, co už tu nejsou, rozmlouvat.
Radka tímto komentářem:
o mě - v těžké opozici - může rozesmát i zdejší ekonomický guru v sukních, který nemá jeden pozitivní článek o službách a zákonech a řešení toho a toho v naší vlasti, všechno špatně, víceméně zvyky naší správy, lidi , všechno špatně...a odchod z Unie je téhle dámě štítem. Živě si představuji, jak do rána po našem odchodu všichni, co to tu řídí, projdou kazatelnou, zpovědnicí, přiznají své viny, vytasí ryzí morál, rozjasní mysl, vymyslí spousty světových řešení... a dále - všichni ti u přepážek jí budou častovat thymolinovým úsměvem legendární dvojice na socialistické stokoruně.:))
Jindra svým způsobem života a chování v posledních dvou letech své existence a V.E.Frankl svým celoživotním pohledem na život, na smysl situací a dalším. Jindra mi jednou přišel sdělit, že má nádor na plicích a že to nebyl z mé strany dobrý nápad ho s tím neustálým kašlem posílat k doktorovi.
Měl prognózu dva měsíce, pak konec. Tak mu to nějak „šetrně” sdělili. Jindra chodil ke mě do skupiny. Alkoholik, abstinující. Vzal si do hlavy, že v tom čase, co má, se smíří s dětmi, bývalou ženou a dodělá si docenturu. Chtěl umřít jako docent. Podle jeho slov potřeboval dva roky. Ten pořádek ve všem udělal, docenturu obhájil a ještě se vydal naposled do Francie. Tam studoval gymnázium. V Dijonu. Ty dva roky si vynutil.
Ač Frankla neznal, přesto v jeho intencích se choval. Pochopil smysl své situace. Což je i má oblíbená disciplína. Nehledat smysl života, ale smysl situace, co ta situace ode mne vyžaduje? Doufám, že kdybych se dostal do stejní situace jako Jindra, snad budu umět ten smysl té situace najít.
Hledá-li člověk zlo ve zlém čase, zcela určitě najde. Hledá-li smysl, pak najde také. Obě emoční roviny se ale od sebe v tom hledání liší. Z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví. Čeká nás jen konec života na této zemi. A teď jde jen o to, pochopit, co od nás ten život v tom čase a v situaci, kdy se ocitneme na zemi v životě, který je plný utrpení a překážek chce?
Zažil jsem desítky matek feťáků, které se mne ptaly, proč zrovna je postihlo, co je postihlo. „Takový slušné, nadané dítě to bylo a takový konec, čím jsem si to zasloužila, komu jsem co udělala, kde jsem udělala chybu?” Takhle se ptaly a já hledal slova. A z celého smyslu té situace, mi vyšlo, že mohu jen poslouchat, být s tou matkou, nemusím říkat žádná slova, maximálně se s ní mohu pomodlit za pokoj duše toho dítěte. Feťáka/feťačky.
Teď mi dochází, že Jindra se choval ještě v něčem důležitém podle Franklova poznání. „A přesto říct životu: ANO!” Rozhodl se, že co mu zbývá, užije pode svých představ. Jak řekl, tak udělal. Nezabýval se jen tím špatným. Snažil se být prospěšný nováčkům ve skupině, byl prospěšný jiným lidem i sobě.
Takže co z toho vyplývá pro mne? Už dávno vím, že hledat chyby je snadné. Někdy nutné, ale jen někdy. Daleko důležitější je hledat smysl těch situací, do kterých se v životě dostáváme.
Co ta situace od mne chce?
Co chce ode mne ten vztah?
Nebo co chce ode mne ono utrpení, kterým procházím?
Pokud najdu odpověď, zjistím, že chyby jsou chyby, nic víc. Omyly jsou omyly, nic víc. Nakonec. Se svými chybami a omyly, musím žít jen já sám. Většinou nemusím žít s cizími omyly a chybami. A pokud ano, jako třeba Frankl, pak je dobré i tam najít tu odpověď, proč říct životu ANO! Takže děkuji těm výše uvedeným za námět k blogu. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x