Přepisovači a ti další
Zřejmě bych posléze zahalil tvář roztrženým rouchem, které na mě navlíkne scénografka a kostymérka našeho souboru. Občas se mi také podaří vytvořit, něco, co bych raději skryl. Naštěstí se nikdo nevyjádřil až tak natvrdo. Jako zřejmě každému, kdo se pokouší tvořit, jak v oblasti dramatické, tak v oblasti literární, mi záleží na tom, jak divák, čtenář mou práci přijme.
Pravda, mívám občas různé nápady, ale doufám, že se dostatečně děsím a budu se děsit, některých svých nápadů a dokáži se uskrovnit. Myslím v jejich realizaci. Jeden z důvodů, proč nenabízím svou tvorbu nikomu jinému, než souboru, se kterým pracuji, je ten, že se obávám, že z textů, jež napíši, udělá někdo zcela jiného, než sem zamýšlel a já se budu potom v noci budit, nebo v hrobě otáčet, při vzpomínce na ono provedení.
Myslím, teď nemám na mysli, výše uvedené představení, panem Justem strhané, že jsou lidé, kterým chybí invence a schopnost něco napsat, ale nechybí jim drzost, cokoliv předělat. Nepopírám, že leckdy, ona předělávka dílku prospěje. Někdy. Ale většinou z dobrého textu se stane čiročirá hrůza.
Lidé bez invence, ovšem s vysokým sebevědomím, tedy spíše pýchou, mají pocit, že oni jsou těmi průkopníky umění. Většinou jejich průkopnictví zapadne do zapomnění. Getheho „Faust” zůstane skvělým textem i nadále, moderní zpracovatelé jeho textu, asi přijdou do dramatického pekla. Tahle neúcta k autorů, vyprazdňování s ohledem na moderního diváka, si nic jiného nezaslouží. Myslím, že divák i po dvou stech letech pochopí smysl textu i bez moderních úprav.
Chápu, autor se už nemůže bránit, nemůže jim zatrhnout úpravy. Ovšem, také už ho jejich úprava zřejmě nebolí. Na tohle ti hoši a díky spoléhají. Ale divák si nedá také všechno líbit. Za těch několik málo let, co se divadlem zabývám jsem pochopil jedno. Chudá výprava není na škodu, ale napsat něco, co divák má jen stěží možnost pochopit, to už na škodu je. A poukazovat, že je to tak vysoké umění, které mohou pochopit jen ti vyvolení, je z mého hlediska pýcha na entou.
Ano, na určité hry, chodí jen určitá skupina lidí, stejně jako jisté knihy, čte jen někdo. Z toho důvodu se vydávají jen malé edice. Pro ty, co chtějí. Ano, udělal jsem „Leporelo”, co se dá obměňovat, odebírat a přidávat příběhy a muziku. Svým způsobem experiment. Na tohle přestavení chodí naši přátelé a známí, většinou se v příbězích, co jsem tak obšlehnul ze života, vidí a dokonce se místy baví, pokud nejsou zrovna zaskočeni tou realitou, co z nich čiší.
Ale jsem si vědom, že se jedná o vyhraněnou skupinu lidí. Ti vědí, co je čeká a jsou ochotni s námi strávit ty dvě hodiny, během nichž jim nastavujeme zrcadlo. Ukazujeme jim, jak se lidé chovají, jak někdy ve vztazích jednají, jak mluví, co spolehlivě vztah zabije, a co dost často vztah udrží. Baví mne ta nepřikrášlená a zároveň zbytečně nedramatizovaná realita. Život je prostě tak barevný, dramatický, že jen stačí ukázat jeho malou plochu, a je na ní všechno. Slzy, smích, strach i radost. Plus další emoce.
Tak, divadlo jsem zas trochu probral, uvědomuji si, co všechno mi přináší, ovšem také bere. Zatím je ten přínos větší. Větší, než mne kdy napadlo. Píši, zkoušíme, vynořují se mi obrazy a vzpomínky, podobně jako v terapii, ale zase jinak. Z jiného úhlu, uvědomuji si, co je v životě pro mnohé lidi důležité, dívám se na svět skrz své postavy. A ty postavy žijí svůj život, s každým interpretem jinak.
Odešla herečka, která měla hrát jednu postavu, dal jsem tu roli jiné, u níž mě napřed nenapadlo, že by ji mohla hrát a nakonec se ukázalo, že jak pro hereckého partnera, tak pro mne samotného, je najednou ta postava, mnohem méně čitelná, předvídatelná. Je tam víc emocí a tajemství. Což nutí jak Tomáše k větší pozornosti, tak mne najednou ukazuje ten jiný rozměr, při zachování stejného textu.
Z toho důvodu si myslím, že jen neumětelové upravují text, zkracují, nebo přepisují, co autor napsal a nejsou schopni z něj dostat, vše co v něm je. Bez těch úprav. Protože autor většinou ví, co chtěl říct. A režisér herci jsou zde proto, aby zjistili, jak to říci. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Byt 3+1/L, 94m2, Hvozdnice, okres Praha - západ
Hvozdnice, okres Praha-západ
4 890 000 Kč
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x