Panis angelicus

Jsou Velikonoce. Dnes Zelený čtvrtek, zítra Velký pátek, pozítří Bílá sobota a neděle je vlastně Vzkříšení. Největší křesťansky svátek. Důležitější pro křesťany, než Vánoce.

Hezky je tohle popsáno v apoštolském vyznání víry.

Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
Stvořitele nebe i země.

I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován umřel a pohřben jest, sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.

Amen.

Inu, pro mě nejsou Velikonoce svátky jara, jak mi kdysi přála jedna dívka s kladným poměrem jak k sexu, tak socialistickému zřízení. Bála se napsat „Hezké Velikonoce Jeníčku, ” aby neměla pokažený kádrový profil. Jo, ale připlížit se do mé postele, to ji šlo náramně. Tam se pokažení kádrového profilu nebála. To bylo v těch dobách normalizace, jak tomu bolševik říkal, já jsem tomu říkal: Debilizace. Neb soudruzi z nás dělali voly a debily. Tedy pokoušeli se udělat.

Měli to ty bolševici složité. Nechtěli zas až tak velký odpor, tak nechali křesťanské svátky, pouze se je pokusili vyprázdnit. Což se jim skoro povedlo. Už je v této zemi menšina křesťanu, velká většina sice se ohání křesťanskými kořeny, leč, co jsou opravdu Velikonoce, netuší ni zbla.

Ale nevadí, já vím, co tyhle svátky znamenají, jsou pro mne důležité, připomínám si v nich ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele. Ono Zmrtvýchvstání je z toho důvodu důležitější, než ty Vánoce, co se z nich podařilo udělat všeobecné bláznění. Nevadí. O Velikonocích je vše snadnější. Aspoň pro mne. Lidé netuší o co jde, mají čtyři dny volna, nacpou nácka, žijí naplno. Jak se někteří domnívají. Není takový frmol jako o Vánocích.

Také odpočinu, koupil jsem si velikonočního králíka, upeču ho, dám si ho se zelím. Mám rád maso se zelím. Budu psát filmový scénář, zatím zadarmo, nechám si ho proplatit, až najdu producenta, který bude chtít ten film financovat. Byl u mne v neděli režisér David Vígner, shlédl záznam divadelního představení z roku 2015: „Týpek a Jolana.” Námět ho zaujal.

Byl překvapený, ač amatérské představení, jak ono představení plyne, říkal, že text nikde nedrhl. Ale tomu se až tolik nedivil, protože jsem mu napsal do jeho filmu mnoho dialogů, a ty prý natočil, jak jsem je napsal, protože i herci chválili, že si jim dobře říkají. Nejvíc ho udivilo, že mnohdy z filmového hlediska dlouhé dialogy ho vtáhly.

Nepopírám, že mě potěšil. Byla to hrozná dřina dát tohle představení dohromady. Sehnat tolik ochotných amatéru, kteří jsou ochotni a schopni nacvičit dvouhodinovou hru, plnou textu, které se většina z nich musela naučit. Po létech jsem se na ni podíval z odstupem, pochopitelně viděl jsem různé vady, ale asi bych to jinak neudělal.

Takže na tohle téma napíši filmový scénář. Bude se muset učit psát trochu jinak, než se píší divadelní hry, ale nešť. Nikdy není pozdě se něco nového naučit. Režírovat to doufám bude David. Já se budu bavit psaním, tu ostatní dřinu si vylíže někdo jiný.

Piji kafe se šlehačkou, píši si blog, pustím si muziku, přede mnou jsou čtyři dny volna. Žádní klienti, žádné skupiny, hezky do kostela, muzika, četba a asi se pojedeme podívat v neděli do mého rodného města, jež se zove Děčín. Aby se mi tolik po něm nestýskalo.

Tak požehnané Velikonoce, všem bratřím a sestrám ve víře a těm ostatním hezké svátky. Jo jo.

Andělský chléb
se stal chlebem lidí
chléb z nebe
ukončil všechny ostatní symboly
Tak podivuhodná věc!
Pán se stal pokrmem nás
bídných, bídných a ponížených služebníků
bídných, bídných a ponížených služebníků

Chléb andělský
se stal chlebem lidí
chléb z nebe
ukončil všechny ostatní symboly
jak podivuhodná věc
Pán se stal pokrmem nás
bídných, bídných a ponížených služebníků
bídných, bídných a ponížených služebníků
bídných, bídných a ponížených služebníků