A zazvonil telefon

Plním si tak svůj denní úkol kroků, když zazvoní telefon, neznámé číslo, představím se, a bez jakéhokoliv představení mi začne vyhrožovat mužský hlas, že pokud nepřestanu volat jeho přítelkyni, tak uvidím

 Dožadoval jsem se  toho, s kým mluvím, nedověděl jsem se, jen to, že asi nejsem jediný s kým jeho Marta má poměr.

Neměl jsem potřebu ho ujišťovat, že žádné Martě nevolám, nebyl ochotný
mě vyslechnout, pouze poznamenal, že nejsem jediný, kdo je v přízni jeho
přítelkyně. Tedy jsem mu stručně a jasně sdělil, že nejsem ten, za koho
mne má a poradil mu: „Hošíčku, poslouchej mě. Nejsem ten, za koho mne
máš, takže sklapni a zavěs!” Sklapl a zavěsil. Na jednu stranu mě
rozčílil, co je mi do toho s kým co má jeho „láska veliká.”
Navíc v neděli odpoledne, když se zrovna zabývám svým zdravím. Na
druhou stranu pobavil. Někteří lidé prostě si nedají pokoj, nedají pokoj
druhým a neověří si, komu vlastně volají.

Pak mají trable s druhými lidmi, stejně jako sami se sebou. Lezou tam,
kam nemají, pátrají a pátrají, pokud se dopátrají, nakonec litují. Už jsem
vyslechl mnoho podobných příběhů, skoro žádný z nich nedopadl dobře. Pro
toho pátrajícího. Byli jen a jen nešťastní. Hledají, pátrají, navštěvují,
zkoumají, místo toho, aby se zkusili sami sebe zeptat, jestli má smysl se
takhle ponižovat. Pokud mne někdo nemiluje, objevení možné nevěry, lásku
nezvýší.

Nedávno za mnou byl jeden, co objevil možnou nevěru své ženy. Na
Facebooku. Přes veškeré varování, udělal vše, aby zjistil, co možná nejvíc.
Z pravděpodobně chatového románku, se nakonec stala nevěra jako hrom. Ona
žena se namíchla a rozhodla, že když má být stále v podezření, užije si.
Odjela s milencem do zahraničí. Nenechal si vysvětlit, že nejlepší je v
takovéhlem případě strategie, pokud něco náhodně zjistí: Nic nechci vědět,
nic nechci slyšet, nic mě nezajímá, ze všeho nejméně mě zajímá, kde jsi, s kým jsi!

Ano, jsou takové hlasy, které říkají: „Musí se bojovat!”
Válečný pokřik zní hezky. Ale jen zní. Efekt má pramalý. Občas ve
výjimečných případech může ona snaha partnerovi/partnerce imponovat, ale
většinou nasírá a odrazuje. Pak to končí tím, co si nikdo nepřál. Z románku
je trabl, do kterého jsou zataženy děti a všechno v troskách. Stalo se, co
si nepřál hlavně ten pátrající.

Lidé v takovém případě, hlavně ti nevěrní, nejvíc znejistí, když se
nic neděje. Vědí, že ten druhý ví, ale jsou v největší
nejistotě, pokud ten druhý nic nechce vědět, nic slyšet, nemá žádný zájem o
toho partnera/partnerku nevěrníka/nevěrnice. Prostě ticho. Ticho léčí v
takovém případě. Doslova. Ten „podváděný” se neužírá tím, co ví,
nebo co si myslí, že ví. Ten „podvádějící” má možnost si nechat
projít hlavou, co opravdu chce, co je důležitého.

Navíc, jak píši ve své knize „Paralelní manželství”, ne v
každém mimomanželské románku jde těm milencům o stejný cíl. Románek je
bezva, ale jen jako románek, nikoliv jako další trvalý vztah. Život
podvádějících milenců, není vždy jen růžový. On by s ní byl, leč má jen svou
sexuální výkonnost. Jenže, ona vyžaduje víc. Jiné, hlubší hodnoty. Plus
materiální zajištění. Sexuální výkonnost sama o sobě ne vždy stačí.

Pokud tedy mlčím, jsem ochotný nepátrat, umím počkat, pak mohu zjistit
jedno. Nemusím udělat nic, vše se vyjasní samo. Vždy k mému prospěchu. Pokud
odejde, pak odchází nevěrná žena, která chce něco jiného, než mě. A já vím,
jak se věci mají. Nemám pro ni cenu. A proč usilovat o někoho, pro koho nic
neznamenám? Pokud se rozhodne pro mne, vím, že mám větší cenu, než ten
druhý.

Většina lidí, tuhle metodu nezvládne, nezvládne odpustit sobě samým, že
nejsou dokonalí, tedy mohou patřit mezi ty, co jsou opouštěni, podváděni,
protože jen ti, co jsou dokonalí, nic takového nezažívají. Takové je obecné
mínění. „Kdyby za něco stál/stále, tak by od něj neutekla/neutekl.”
Bohužel, život tak jednoduchý není a ne vždy nás ti
druzí opouštějí, protože něco neumíme, nemáme, nebo nejsme jinak dobří.

Přísloví říká: Střežte se těch, kdo mlčí. Ano, ti, co mlčí.
Vidí, slyší a díky tomu vědí i víc, než ti, co mluví, křičí a
lamentují. Jsou zahlušeni svým strachem, hněvem a křikem z toho strachu a
hněvu plynoucích. Jo jo.