Dobře se najíst a správně hubnout

Bavili jsme se onehdy na skupině o kouření, a co dělá s člověkem absťák, který vznikne při odvykání. Jeden hoch vyprávěl, jak zkoušel nahradit kouření žvýkacím tabákem, a co s ním udělal jeho náhlý nedostatek.

Rozvinula se debata na téma: „Co nejsnadnější způsob jak přestat.“ Skupina chlapci za mého přispění vysvětlila, že nahrazovat jednu drogu, druhou drogou, je vyhánění čerta ďáblem. Navíc, onen „absťákový hoch” ještě všem nahrál povídáním, že žvýkací tabák obsahuje mnohem větší obsah nikotinu, než cigaretový. Zatím jsem tu informaci neověřoval, ale vzhledem k tomu, že ten chlapec si dává záležet na své informovanosti, věřím té jeho informaci.

Bránil se hezky nařčení o závislosti. I kdy pořád a pořád opakoval vyprávění o tom „hrůzném zážitku,” který mu měl přinést mimo jiné i depresi. Nechtěl nic slyšet o tom, že by mohlo jít o závislost hrubého zrna. Chtěl slyšet, jen o depresi, jak to má těžké. Té se bojí hodně. Nakonec, co si budeme povídat, užívání drog lide depresi přináší. A tabák je návykovější a na odvykání horší než heroin. Krátkodobě depresi snižuje, při vysazení u mnohých přináší abstinenční příznaky a depresi k tomu. Pochopitelně, když ty příznaky odezní, pak se vše lepší.

Většina lidí se nikdy neodhodlá podstoupit ono utrpení, které zpočátku abstinence od tabáku přináší, neb je z jejich hlediska nepřijatelná jeho výše. Vím sám, co se mnou nějaký čas dělal nedostatek nikotinu, když jsem před více jak třiceti lety sám přestal kouřit.

Lidé často nezmění nic jen ze strachu z utrpení, které abstinence přináší. A nejen abstinence, ale jakákoliv změna, která není pro mnohé lidi příliš pohodlná a většinou se ukazuje, že největší míra utrpení je obsažena ve strachu z neznáma, které přichází z mnohými změnami. Emoce zvaná strach, nás na jednu stranu chrání, na druhou stranu nám zabraňuje v mnohých pro nás důležitých rozhodnutí.

Vůbec není jednoduché proto něco změnit a mnohdy nás až určitý debakl v nějaké oblasti života donutí něco změnit. I když je evidentní, že změna vede k našemu prospěchu. Občas se najde někdo, kdo řekne: „Tak ode dneška jdu do toho.” Oznamuje své rozhodnutí a přitom se mu zlehka chvěje hlas, protože opouští známé a pouští se do neznáma. Což není vůbec lehké. Týká se tohle i změny stravování, strach z vyloučení ze světa těch, co se stravují „běžné,” strach z toho, že ztratí společnost, když si nepůjdou před dům zakouřit, nebo po rekreačním sportu nepůjdou na pivo.

Jedná se vlastně o evoluční proces, který nám lidem velí: „Musíš někam patřit, bez společenství nejsi nic.” V dobách, kdy lidí bylo málo, byli odkázáni jeden na druhého, byla hrozba odtržení, či vyloučení ze společenství otázkou života a smrti. Tyhle podprahové emoce v nás vždy fungují, pokud máme opustit rodinu, zaměstnání, známé prostředí. Alkohol, kouření, nastolují společenské prostředí, které spojuje lidi různého věku, postavení a povolání.

Stejně jako způsob stravování, nebo sportu atd. Jsme společenští. Víc nebo méně, ale jsme. Vyložení samotáři jsou výjimkou z pravidla. Lidé, co se vydají na cestu odříkání od něčeho, většinou musí toho změnit více, než jen se něčeho zříci. Ale jak vždy rád ujišťuji své klienty. Na emoce se neumírá a změna není vždy k horšímu. I když zpočátku to tak může vypadat.

Změnil jsem způsob stravování, přestal jsem před čtyřmi lety nosit boty, ani jednou už mi nepřijde nijak exotické, leč mnohým to jako exotické přijde. Mnohé dotazy, tvrzení, stížnost na FB skupině zaměřené na nízkosacharidovou stravu se mnohém podobají dotazům, tvrzením, obavám u závislých klientů. Ano ti i ti chtějí někam patřit, něco společného sdílet a ujistit se, že nejsou ti „divní” sami. Tak už to na světě chodí. Jeden začne, někteří se přidají, jedni jsou nadšení, druzí skeptičtí, další váhají. A pokud přijmou za své ten způsob života s údivem zjistí, že se vlastně tak nevymykají. Zvykli si a lidem kolem nich si zvykli s nimi.

Hlavně se nesmí dělat ten apoštolát typu. „Koukej už ze sebou něco udělat, tady je ta jedna jediná správná pravda.” Zeptal se mě na skupině klient, jak mi jde hubnutí, řekl jsem mu jak, tedy až na jeho výslovnou žádost, podiskutovali jsme na téma „strava a abstinence od drog.” V čem může být prospěšná a co poskytuje a rozešli jsme se v klidu domů.

Napsal jsem si do kalorických tabulek, co jsem snědl, zjistil jsem, že mám za ten den kalorický deficit, nacpal jsem se, abych nepromeškal hubnutí. Dobře se najíst, znamená také dobře hubnout. A centimetry v pase ubývají a ubývají. Kila jdou také pomalu dolu. Jo jo

A takhle si žijí ti, o kterém se zpívá v tomhle songu.
já jsem vandrák a karbaník, zkouřenej sem nehezky, tak mě můžeš Bože škrtnout v tý svý knize nebeský...