Kořalička teta moje

Občas sleduji zprávy. Ne moc, ale tolik abych byl informován, co se kolem mne děje. Sem tam zaznamenám výroky některých představitelů politické „elity”, které mne pobaví a nijak neudiví.

Chápu, že pokud někdo se dlouhá léta chlubí tím, a veřejně, že alkohol
je jeho relaxace, potěšení, výsledky jeho duševního stavu musí být takové
jaké jsou. Ať se to komu líbí, nebo nelíbí, dlouhodobé pití alkoholu, prostě
člověka omezuje. Má to takzvaně vypité, a jeho intelektuální kapacita klesá.
U každého. Jsou lidé, kteří ji mají opravdu velikou, takže i přes pití
dokáží, si udržet jistý nadstandard, ale pořád jejich intelekt klesá a
projevuje se třeba ve společenském kontaktu.

Zpívali jsme v mládí, podotýkám s nadšením, neb jsme byli mladí a měli
za to, že opíjení je známkou mužnosti, píseň:

Kořalička teta moje
stále se mnou postrkuje.
Kořalička teta má
stále se mnou strkává.

Někteří z nás, byl jsem mezi nimi, jsme přišli na to, že být postrkován
kořalkou, není nejvýhodnější životní situace. Přestali jsme se tetou
kořaličkou dát postrkovat a začali žít po svém, nikoliv podle způsobu
kořalky.

Patřím mezi ty, co tak žijí, nikomu svůj způsob života nevnucují, těm,
kteří se na mě obrátí se žádostí o pomoc, tento způsob života nabídnu, dokud
jejich zájem o změnu trvá, doporučím setrvat v abstinenci. Pokud nechce,
nechám ho svému osudu. Vybral si.

Viděl jsem mnoho alkoholiků, kteří trpěli neuropatií. Výsledek jejich
způsobu života. Asi bych se nechtěl motat, ne proto, že jsem opilý, ale mám
neuropatii. Při vědomí, že je způsobena nadměrným pitím. Znám několik lidí,
kteří už dlouhodobě abstinují, jejich potíže se zmírnily, ale přeci jen jsou
jejich potíže dány minulostí.

Takže ona píseň výše uvedená nám zas až tolik nelže. Teta kořalka v
nadměrném množství v mládí a středním věku, s námi může strkat ve stáří aniž
bychom se alkoholu dotkli, Natož, když halasně vyhlašujeme: „Pít
jsem nepřestal. Piji rád a vytrvale.” Abych dal najevo, že jsem
vlastně v pořádku. Sám sebe přesvědčil, že mé zdravotní potíže a kořalka
nemají žádnou souvislost.

Považuje-li někdo za projev velikosti intelektu a ducha, nic proti tomu.
Vybral si. Jak svůj způsob života, tak své potíže. Pochopitelně, všichni
umřeme, nikdo nevíme jak, ale pořád si myslím, že jsou věci a okolnosti,
kterým jít naproti způsobem života, nemusím.

Lidé se rádi sdružují podle svých zájmů. Pijáci kořalky, mají rádi
pijáky kořalky. Rádi se sdružují a mají za to, že kořalka je lék, který
používají všichni kolem nich. Mnozí ano, ale ne všichni. Znám spoustu
slušných lidí, kteří čas od času trochu kořalky požijí, nemají s ní problém
a já nemám problém s nimi. Nemám potřebu je měnit. Jak říkám, nejsem
spasitel světa, zachránce lidstva před démonem alkoholem.

Nejsem ani spasitelem, ani zachráncem, ale lidi, o kterých vím, že
nadměrně pijí, bych nevolil. U opilců nikdo nikdy neví, co udělají. I
střízliví. Jsou nevypočitatelní. Jsou přecitlivělí a maskují svou
přecitlivělost jakýmsi chlapáctvím, (mluvím o mužích, ženy jsou v tom trochu
jiné,) kterým maskují svou přecitlivělost. Žijí v pocitu, že celý svět jim
hází klacky pod nohy, nikdo jim nerozumí a jen oni sami vědí, jak je
všechno správně.

Tyhle závislostní manipulace, jsou popsal detailněji ve svých knihách:
„Ze závislosti do nezávislosti” a „Lidé a
manipulace.” Jsou si ve svém chování a jednání podobní jako vejce
vejci. Buď je tam otevřená agrese, nebo skrytá agrese, občas se jedná o
agresi otočenou proti své osobě. To jsou ti, co jim říkám,
„skříňáci.” Pijí s hlavou schovanou ve skříni, aby je nikdo
neviděl. Občas se upíjejí k smrti s úsměvem na tváři.
A svět je chválí za jejich mírnost.

Ale vždy je agrese u lidí pijící nadměrně alkohol, přítomná. .
Je dána onou přecitlivělostí, pramenící z nejistoty a strachu z odmítnutí.
Chovají se tak podle hesla: „Když mně máto málo rádi, (rádi podle
představ alkoholika,) tak se mně, nebo o mně budete bát. A nikdy nebudete
vědět, co jste udělali špatně, či dobře. Budete žít v nejistotě. V trvalé
nejistotě. ”

Diví-li se někdo chování některých politiků, kteří se nezakrytě chlubí
pitím alkoholu, pak já se nedivím. Chovají se jen jak umí, a jak jim velí
teta kořalka. A není v této zemi a v tomto světadílu jen jeden. Je jich víc.
Stačí se dívat a poslouchat. Ale. Člověk se zas ani nepobaví. Jo jo.

…já sem vandrák a karbaník, zkouřenej sem nehezky, tak mě můžeš Bože škrtnout v tý svý knize nebeský.