Všechno zdálo se nám easy

Dál a dál zabředávám do „bažiny” výtvarného umění. Učím se kreslit, dokonce jsem díky tomu objevil naučná videa své katolické manželky Petry. O kreslení pravou hemisférou. Ona se tím živí. 

Videa má docela slušně udělané, takže nejen knížka paní Petráskové, ale i videa jak mé bývalé ženy, (pak že bývalé ženy jsou k ničemu,) tak paní Kalové, které mi názornou formou ukazují jak rozcvičit oko a ruku, vypnout mysl a být u sebe, tady a v tuhle chvíli.

Nedávno jsem si plánoval že se asi tak v šest a devadesáti rozhodnu co dál. Mám tedy dost času se naučit kreslit, když jsem do téhle chvíle neuměl. Není nutné chvátat. Pochopitelně, kdybych uměl včera, už včera je pozdě. Si někdy říkám. Takhle musím hezky cvičit a čekat až se ze mne stane Mistr. Mistr různých linií a čar.

Jda onehdy z blázince, dumal jsem nad podobností kreslení pravou hemisférou a čínským uměním kaligrafie. Kde se vlastně také vyžaduje myšlení v nemyšlení, což je míněno asi tak: „Vezmi štětec do ruky a jedním, či několika málo tahy napiš znak.” Čínské znaky kreslit není nic jednoduchého. Ale Mistr na následujícím videu se nás snaží přesvědčit o opaku.

Jasně, všechno je jednoduché, když se to umí. Kaligrafie, stejně jako kreslení. Ale nepochybně se ono umění, aspoň částečně dá získat pravidelným tréningem. Vytrvalým. Což bývá největší překážkou

Nakoupil jsem pomůcky, mám už desky na obrázky, co si maluji akvarelovými barvami, pár známých mi poradilo k zhlédnutí různé umělce. Takže se nejen něco naučím, ale i shlédnu mnohdy velmi zajímavé věci, o kterých jsem neměl ani tušení. Jak se kreslí tužkou, tuží, nebo jak se maluje vodovkami. Co se dá všechno zcela obyčejnými, nijak domácí rozpočet drtícími prostředky, zažít.

Ale jen tak na okraj říkám tyhle známé věci. Pro mé klienty, když dumají, co by tak v tom životě v abstinenci dělali. Pochopitelně, ne každý chce kreslit, malovat vodovkami, nebo cvičit jógové techniky, či se modlit. Neb tohle všechno je sice zdraví prospěšné, mysl oblažující, jen že vyžaduje to ochotu věnovat tomu čas, cvičit trpělivost a smířit se s tím, že výsledky většinou přijdou až časem.

Což ne každého nadchne. Jasně, ti, co nechtějí čekat, nechtějí být trpěliví a věnovat své úsilí svému štěstí, „neb štěstí se neděje, ale musí se udělat”, jak prví V.E. Frankl, tak mají ještě štěstí, protože většina z těch netrpělivých, po bezpracných výsledcích toužících má ještě volební právo. Což jim zaručuje, že hlady neumřou a socani jim slíbí cokoliv.

A my, co máme větší, čí menší trpělivost, platíme daně, se zase musíme smířit s tím, že občas živíme ty, kteří mají, bezstarostný život na peruti. Je vidět, že volební právo může člověku poskytnout jistotu, že neumře hlady a bude mu slíbeno, vše co potřebuje slíbit. Co skutečně dostane, je věc už druhá. Socani dají všechno všem a chudoba je pak rovnoměrně rozložena. Hnutí „ANO” jsou také socani.

Co stát zabaví, jde do státního rozpočtu. Máme se radovat, pravil pan ministr. To je úvaha hodna patologického hráče. „Prodám byt, prohraji peníze, nic nemám, ale bavil jsem se.” Zabavím firmu, prodám její majetek, firma nevydělává, práci nikomu nedá, ale stát získal daně. Neoprávněně. Když jsem poslouchal na DVtv pana Janečka, měl jsem náběh k nausee. Tedy česky řečeno. Blil bych. A tihle lidé mají definitivu. Šest pravomocných rozsudků, ale pan Janeček ví, že je to jinak. 

Pan Janeček v akci

Nic, nebudu se ve svátek, na den sv. Václava rozčilovat všeho schopnými jedinci. Raději si naplánuji trasu cesty, kam bychom mohli zítra vyrazit. Česká Kanada, Slavonice, Dačice, Telč, Studená a okolní vísky, kde jsem nějaký čas žil a bydlel a svou první ženu potkal. Do jiného stavu jsem ji tedy tam nepřivedl, to až na Mácháči na chatě Zdeňka Hulbacha, kde jsme spolu týden byli.

Jo jo, čas letí. Už tomu bude v listopadu čtyřicet let, co jsem si ji těhotnou, byla v pátém měsíci, vzal. Tehdy ještě na úřadě většinou věděli, z jakého důvodu se lidé berou. Žádný na psí knížku. Užil sis chlapečku, hezky se ožeň a nes následky, když to neumíš. Abys věděl, že život není zas až taková sranda. Jo jo.

A jak zpívala kdysi Lenka Filipová:

Život byl jen krásný sen a všechno zdálo se nám easy,
večírky co končí nad ránem
když hvězdy spadaj a z nebe zmizí…