Modré zóny a jiné mýty

Poslouchám si na YouTube různé přednášky. Jednou o epigenetice, inteligentním designu, nebo o tom odkud přicházíme jako lidé, kam směřujeme. Samé moudré řeči.

Asi je potřeba čas od času si udělat takový malý vzdělávací kurs,
universitu třetího věku. Znám pár lidí, kteří oficiálně takhle vystudovali
různé školy. Myslím, že je to dobrý životní program na stáří. Ale mě stačí,
když si sem tam něco poslechnu, popřemýšlím, vyvodím různé závěry a věnuji
se tomu, čemu mám.

Nějak se mi nechce už otevírat nějakou další kariéru, spíš ty přednášky
poslouchám z toho důvodu, abych zcela neobrostl mechem, nezakrněl a udržel
mysl pokud možno jasnou a bdělou. Vrátím se k tomu inteligentnímu designu.
Jako katolík, celkem nemám problém mnohé jeho závěry přijmout. Kniha
Michaela Beheho: „Darwinova černá skřínka.” jak jsem ji začal
číst, dává zajímavé podněty k přemýšlení. Ač Behe sám o o sobě netvrdí, že
je kreacionisticky zaměřený, tak v mnohém jako biochemik Darwinovu teorii o
původu druhů poměrně úspěšně zpochybňuje.

Původu druhů Charles Darwin napsal: „Kdyby někdo dokázal, že existuje
jakýkoli složitý orgán, který nemohl vzniknout dlouhou řadou postupných
malých modifikací, pak by se moje teorie v základech zhroutila“ (20). Ve své
knize z roku 1996 Darwinova černá skříňka napsal biochemik Michael J. Behe:
„Jaký druh biologického systému nemohl vzniknout ´dlouhou řadou postupných
malých modifikací‘? Takže, pro první informaci, takový systém, který je
neredukovatelně složitý. Pod pojmem neredukovatelná složitost mám na mysli
autonomní systém složený z několika dobře sladěných vzájemně provázaných
součástí podílejících se na jeho základní funkci, kde by odstranění
kterékoli součásti vedlo ke zhroucení celku“ (21).

Nejen Behe, ale i další. U nás třeba profesor Vladimír Král, také biochemik.
Je zvláštní, že dost mikrobiologů, jsou věřící lidé, lidé, kteří nemají
potíž s ID, jak je ve zkratce teorie inteligentního designu nazývána. Pro
zájemce zde dám odkaz na web, který se více tímto tématem zabývá:
Kreacionismus

Epigenetika, jako taková se zabývá i problémem závislosti. Tím, že
tvrdí, že geny se dají jistým způsobem vypnout, nebo zapnout, dá se
podle epigenetiků i ovlivnit závislost jako taková. Strava, cvičení a
modlitba, meditace, procházky. Je zajímavé, že v roce 1975, kdy jsem
se poprvé rozhodl abstinovat od alkoholu, jsem mimo meditaci, kterou
jsem tehdy neuměl, všechny ty činnosti instinktivně provozoval.

Pak v roce 1984, kdy jsem po roční recidivě vstoupil do ambulantní
terapie, jsem se na radu svého terapeuta opět pustil do změny
životního stylu a v podstatě jsem plnil všechna doporučení, která
dnes epigenetika doporučuje v případě terapie
závislostí. Psychosomatici, lékaři zabývající se komplexní
medicínou, stejně jako jogíni, či buddhističtí
mniši, včetně křesťanské tradice půstu a práce a modlitby, mají
podobnou, dlouhodobě empírii prověřenou metodiku.

Takže nejen běh, chůze, ale i strava a meditační techniky, mají
své nezastupitelné místo v časech pro ty co se pokoušejí vyrovnat se
svou závislostí. Naštěstí tuhle empirickou metodu jsem začal
praktikovat na podzim roku 1984 a dodnes z ní těžím. Jak říká Dan
Buettner ve videu: „Jak se dožít sta let” Lidé žijící v
v takzvaných Modrých zónách, což jsou zóny, kde se lidé dožívají sta
let, používají většinu těch metod, výše uvedených a ještě mnohé
další. Myslím, že občas stojí za to, opustit ten konzumní způsob
života, dát na moudrost věků, která je čím dál více podpořena
moderní vědou a dát si trochu něčeho jiného.
Video:

Jak se dožít sta let