Přísloví nekecá

Čas od času, nemaje nic lepšího na práci si hraji s PC. V poslední době se trápím textovým editorem, který je v mém novém redakčním systému.

Redakční systém jsme z Martinem změnili, jenže jak už to bývá, každá změna je sice k lepšímu. Aspoň tak jsme dnes o tom mluvili na dvou skupinách. Pravda ty změny, o kterých se na skupinách mluvilo, se týkaly žen. Nikoliv textových editorů.

Jak jsem zjistil, změnit editor v redakčním systému je náročnější, než změnit ženu. Zacházet s editorem, není zas až tak jednoduché, musí se vychytat takovému editoru všechny mouchy, co jen takový editor má. Ženám mouchy chlap nevychytá. S těmi se na rozdíl od editoru dá naučit žít. Ženám toho také prominu více.

Ale osobně jsem měl to štěstí, že na rozdíl editoru, ta změna ženy byla vždy zábavnější. Méně jsem se u té změny rozčiloval. Aspoň zpočátku Ale nemůže mít člověk všechno krásné a jednoduché. Ani u žen ani editoru.

Nakonec, když vše Martin zprovoznil, mírně jsem upravil svůj konfigurační soubor jak na VIM, tak Emacs, což jsou textové editory, v kterých píši, neb mě všechny wysiwyg editory neberou. Napíši v Emacsu, zkopíruji do wysiwyg editoru. Ty nemám rád, maximálně do nich kopíruji napsané v těch dvou výše uvedených editorů. Škoda, že takhle nejde kopírovat změna konfigurace do libovolné ženy.

Jeden by si napsal konfiguraci ženy s dobrými vlastnostmi a vždy ráno při probuzení by konfigurace u libovolné lásky naběhla a člověk by věděl, co ho čeká, když otevře oči. Mohl by zároveň onen konfigurační soubor, nebo skript ladit. Přidávat funkce.

Kolik času by se tím ušetřilo. Řekl bych: „Chci zelňačku!” Za půl hodiny by kouřila na stole, aniž by následoval návrh, že bych mohl třeba chtít škubánky. Ne že bych měl něco proti škubánkům, nakonec už je to dávno, co mi je moje matka vařila. Ona je měla ráda. Já její nadšení pro škubánky nesdílel, ale naučil jsem se jíst, co je, ne co bych si přál.

Mělo to tu výhodu, že pak mne všechny ženy milovaly, neb jsem jedl všechno bez odmlouvání. A moc jsem si neporoučel, ale dnes jsem tak zasnil. „Napíšeš konfiguraci, je zelňačka, Napíšeš řízky, jsou řízky, jdeš nakupovat, žena ví, co má koupit, nebloumá krámem s ustaraným výrazem, co ještě nemá.” V opačném případě chlap za ní s rukama v kapsách nebo opíraje se o vozik, aby tou nudou neupadl, protože cokoliv navrhne, je třikrát promyšleno a probráno. Podobné jako na poradě, kde je šéfová žena a většinu týmu tvoří ženy.

Tak třeba až se znovu narodím. Nebo na věčnosti. Bude tohle možné a bude to fungovat. Budou krámy, kde ženy nezabloudí, nezadumají se, jestli mají koupit tohle balení bílé rýže, nebo tamto, chuťově je to sice stejné: „Ale ten obal je rozkošný a podívej se jak blbě vypadá tenhle.” Jo porada a nákup v přítomnosti žen, nudu nezaručuje. Napětí a vzruchu jak v americkém akčním filmu. Tedy pro ženy.

Dnes na poradě byla řešena děsně důležitá otázka. Nové pracovní oblečení pro personál. Byla jakási modní přehlídka, kde se mělo za pomoci personálu připomínkovat, co ano a co ne. Naštěstí jsem měl program s pacienty a tedy jsem byl návštěvy modní přehlídky zproštěn. Paní primářka s vedoucí lékařkou tuhle závažnou otázku tykající se barvy, střihu a dalších atributů pracovního oděvu opravdu prožívaly. Nemohu tvrdit, že jsem s nimi sdílel stejné nadšení.

Tuhle část porady jsem s přehledem a bez námahy vypnul. 24 let chodím po blázinci v civilu. Taky dobrý. Jen jsem sledoval nelíčenou radost z debaty, kterou na toto téma vedla ženská část týmu. Jako odbornic si jak primářky, tak vedoucí lékařky mohu vážit. Dokonce s nimi myslím v oblasti psychoterapie držím krok. Ale co se módy pracovního oděvu, jsem za nimi daleko za horizontem.

Jestli mne něco na pracovním oděvu zajímá, tak jestli něco vydrží, dá se dobře prát a střih a barva jsou mi šumák. Ideální pracovním oděvem byly u plavby manšestráky, bunda a kalhoty, co jsme fasovali a zmijovka k tomu. Hřály a pokud bylo vedro, stejně jsme po lodi chodili v trenkách a pantoflích, či teniskách. Manšestráky jsem pral tím způsobem, že jsem si do ajmru, tedy kýblu, rozdělal prášek a trochu strouhaného mýdla, neboli sajf.

Uvázal na šmajsku obleč,(šmajska = vrhací lano) trochu nechal vytlouct ve vodě, pokud jsem pral za jízdy. Vytáhl, štuprem vydrhl. (Šrupr = kartáč na holi,) zase nechal vymáchat a dal sušit. A bylo. Manšestráky jsem ani nenosil domu prát. Neb bych šmírem ucpal pračku. Jo, tomu se říká pracovní oděv. „Tři sta let” stejná móda, žádný vymejšlení.

Změny jsou čas od času dobrý, ale zas na druhou stranu, některý věci, jako editory, pracovní oděv, stravovací návyky, není nutné, dokonce ani radno, zas až tak často měnit. Přísloví říká: Nekopej novou studnu, když je ve starý dost vody. Přísloví nekecá. Jo jo.