Naše skutky nás vždy dohoní

Trápila mne viróza. Což není nic příjemného, ale. Strávil jsem páteční večer, sobotu celý den v posteli a četl jsem. Knihy, články na internetu.

Jeden z nich mne skutečně pobavil. Pochopitelně genderově
zaměřený. Slečna v něm několikrát
zaperlila. Dávám
patriarchátu rok, maximálně dva Nemá chybu.

Mám ve zvyku s lidmi těchto názorů nediskutovat, nehodnotit je a
vyhýbat se jim. Jistě mají právo hlásat své názory, mají právo je i
zkusit prosadit, ale nefandím jim. Domnívám se, že jsou mimo. A vím
jedno, čím víc s nimi diskutujete, čím víc je přesvědčujete, tím
větší kladou odpor. Cítí se ohroženi a podle toho jednají.

Naučil jsem se díky svému povolání, hlavně psychoterapeutickému
výcviku a praxi, nepřesvědčovat opilce, že žije blbým
životem. Používám v osobním životě strategii, že se těmto lidem
vyhýbám. Chtějí se opíjet, nechť se opíjí, chtějí fetovat, nechť
fetují atd.

Sázím na jedno. Lidé, kteří se rozhodnou pro nějaký způsob života,
ten způsob života jednou dohoní. Projdou korektivní zkušeností,
která bude spočívat třeba v tom, že zůstanou sami. Lidé se jim
vyhnou. Pak ho možná změní. Změní napřed chování, později ještě něco
navíc. Změnit chování je asi nejjednodušší.

Stejně jako opilci, kteří zvolí sobecký způsob života, reagují
zuřivě na jakoukoliv známku nesouhlasu se svým způsobem života, tak
i lidé, kteří se jen domáhají svých práv, reagují agresivně na odpor
okolí vůči jejich neustálým požadavkům.

Pak hledají vědecké sociologicky podložené vysvětlení, aniž by si
všimli jednoho. I ve skupinách malých dětí, je dítě, které jen
vyžaduje, nakonec odstrčeno. Osamoceno. Ano mnoho levicových
sluníčkářů má pocit, že mají monopol na pravdu. Myslet si to mohou,
s tím nic nenadělám, neberu jim jejich pravdu, nepouštím se s nimi do
diskuse, stejně jako se nesnažím seznámit blíže se ženou, která
hlásá podobné názory jako autorka článku.

Lidé, kteří se ohánějí demokracii a zároveň dokáží vypustit z úst
slova, že demokraticky zvolený politik v zemi, která je kolébkou
západní demokracie: Jeho zvolení pro řadu mých přátel neznamenalo
jenom politickou prohru, ale potenciální ohrožení jejich základních
práv a hodnot. Má na mysli Donalda Trumpa. A dále
pokračuje: Ze sociologického hlediska jde samozřejmě o nesmírně
zajímavý vývoj událostí, protože vypovídá o jistých tendencích v
současné americké společnosti, kterým jsme dosud evidentně
nevěnovali dost pozornosti.

Tady myslím trefila na hlavičku. Ano, sebestřední, do sebe
zahledění sluníčkáři. experti, sociologové atd, si nevšimli
jednoho. Že přes dlouholetou maximální masaž, prostě většina lidí,
těch dlouhodobě mlčících ve volbách řekla: „DOST.” Došla
jim jednoduše trpělivost.

Sluníčkáři očekávali, že naprostá většina
národa bude už natolik zmasírovaná, že si netroufnou vyjádřit jiné
mínění, než sluníčkářské. Naštěstí si troufli a já pevně doufám, že
rovnoprávnost mezi ženou a mužem zůstane, ale bez všech těch
extremistických výstřelků, které feminisky a genderové aktivistky
prosazují.

Nemá smysl argumentovat a přesvědčovat opilce, náboženské
fanatiky a levicové aktivisty. Opilec musí zjistit, že je sám, pak
někdy možná chce něco změnit, náboženský fanatik se nikdy přesvědčit
nedá a levicovým aktivistům vždy musí dojít cizí peníze. Stejně tak
ty ženy, co se rozhodnout být bezdětné. Těm jednoho dne dojde jejich
osamocení.

Znám několik žen, jedináčků, co se rozhodly být bezdětné, aby
nakonec v určitých letech začaly být neviditelné. Co tak vím, být
neviditelnou, je pro ženu v jistých letech dost těžký úděl. A
navíc, většina z nich neumí žít ani se sebou, ani s druhými. Muži
je nevidí a jen málokterá žena jim naslouchá. Těžký
život. Jo jo.