Dívám se a sleduji
Onde zas muž, nabízející něco na prodej. Pravda už dlouhou dobu jsem neviděl a neslyšel, hrát někoho na harmoniku. Tahací. Zase jsem ovšem sledoval dva muzikanty, jak si v podchodu v Kobylisích připravují aparaturu, aby mohli oblažit kolemjdoucí svým uměním. Lidé se živí všelijak a chtějí-li provozovat umění, nic není málo. Ani ten podchod.
Přemýšlím, jestli mají živnostenský list, či hrají jen tak, a jestli chodí do práce, nebo kašlou na budoucnost, důchod a spoléhají na to, že to nějak dopadne. Rád pozoruji svět kolem nás. Vím, že jediná jistota na tomto světě, je, že vše je nejisté. Dokonce i smrt. Protože jistě umřeme, odejdeme z tohoto světa v té viditelné podobě, ale jsou tací mezi námi, a je jich dost, co věří, že existuje buď život věčný, případně reinkarnace a pak nirvána. Takže ani smrtí nic zatím nekončí. Doufejme, doufejme.
Člověk si šetří na stáří, aby měl na co potřebuje, já si také šetřím, akorát zjišťuji, že toho rok od roku potřebuji méně a méně. Navíc stáří je tady. Pravda, mohu tu být ještě dvacet let, nebo taky jen dvacet týdnů, nebo měsíců. Nikdo nevíme. Je hezké být mladý duchem, jen pořád netuším, co to přesně znamená.
Být mladý duchem možná znamená koukat v Metru po holkách, občas nějakou oslovit. ony se většinou usmějí, neb mají za to, že jsem neškodný stařík. Skoro mají pravdu. Jsem onehdy tak přemýšlel, jaké by to bylo mít známost se slečnou o čtyřicet let mladší. Přišel jsem na to, že by slečna musela umět žít jen pro přítomnost. Na budoucnost by nesměla moc myslet. Stejně jako já. Naštěstí nejsem miliardář, takže pokud by se taková našla, byla by se mnou s čiré lásky. Bez budoucího zajištění.
Protože. Mám spoustu věcí, které používám a ještě víc těch co používám málo, nebo skoro vůbec. Ale být majitelkou všech těch krámů její budoucnost neřeší. Musela by patřit mezi lidi, co žijí přítomným okamžikem, nedělají si starosti s budoucností, žijí v přítomnosti a minulost také moc neřeší, protože tu už nikdo nezmění.
No jo, není jednoduché se oddat takovému způsobu života. Křesťanští řeholníci a buddhističtí mniši prý takhle žijí. Samé modlitby a žádný sex. Vzdali se toho všeho hlavně pro tu úzkou stezku, co vede ke spáse. Tedy alespoň ti křesťanští. Také věří a doufají. Ti buddhističtí prý už za živa mohou dosáhnout nirvány, tedy vyvanutí z toho kola zákona, které se točí a točí a způsobuje neustále znovuzrození.
Tak jsem se od dámy, co pije krabicový, dostal až mnichům. Inu, obě skupiny, jak ty bezdomovci, tak řeholníci, žijí na peruti. Nic nemají, nic jim nepatří, nikde nejsou doma. Opustí-li jedni klášter, odcházejí jen v tom, co mají na sobě. Nic víc. Ti na ulici, jsou na tom podobně. Dost často jsou na tom stejně v tom, že si ten způsob života vybrali. U těch bezdomovců, to není vždy tak, ale většinou ti nic neudělají, aby se i v dobách konjunktury pokusili si najít práci a bydlení.
Znám jak bezdomovce, tak i řeholníky, co odešli z řádu. Kupodivu, z těch řeholníků se bezdomovci nestali. Nic neměli, leč naučili je jednomu. „Modli se a pracuj.” Tak se někteří modlí dál, mimo komunitu a pracují. Já mám vůbec s těmi bezdomovci problém. Zjistil jsem, že pokud se některého podaří nasměrovat, tak ten návrat není zas až tak těžký. Ale zřejmě nemám grant na starost o bezdomovce, tak vidím tu situaci kolem nich celkem jednoduše.
Dokonce z některých bývalých bezdomovců se stali moji přátelé. Ti se sice většinou modlit neumí, ale zjistili, že pracovat zas není až tak hrozný problém. Třeba ne stále, jen občas, aby bylo na chleba a střechu nad hlavou, ale mají oboje. Za své peníze. Jo, jak praví Písmo, volně cituji:
Je vítán každý, kdo zhřešil, ale vrátil se a upřímně se kaje ze svých hříchů.
Jistě nikdo nevíme, kdo je svatý a spravedlivý a jestli je ta bezhříšnost zakodovaná do neustálé práce. Protože to by workoholici byli už svatí za živa. Ale jak si tak čtu Písmo, tak o svatosti dosažené flákaním, tam také není nic psáno. Ono to bude asi od všeho trochu, trochu se modlit, trochu pracovat, trochu se bavit. No ty ženský moc neobhájím. Pořád jen jedna, se mi zdá, že také není zcela ono, ale uvidíme. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x