Bojí se změnit značku

Od roku 1991, kdy jsem se naposled rozvedl, zjišťuji jednu věc. Nemám zájem o vztahy, kde by bylo společné bydlení. Vždy se tvářím, že jako jo, ale nakonec udělám vše, aby ne. Mám čtyři děti, už jsou velké a mohu se zcela klidně starat jen o své zájmy. Ženy přicházejí, odcházejí a mě zůstává můj příjemně zařízený byt, který jsem si koupil, zařídil po svém, dobře se mi v něm bydlí.Žádná příchozí kráska mě z něj nemůže vyhodit, nedovolím ji aby do něj cokoliv investovala, tím pádem aby si dělala jakékoliv nároky. Moje děti ho jednou zdědí, a co s ním udělají je jen na nich. Ovšem dokud jsem naživu, nerozhoduje tu nikdo jiný než já.

Služka mi uklidí, vyžehlí, zaplatím ji za práci, většinou ji ani nevidím, když něco potřebuje, napíše mi vzkaz na lístek, co mi nechá na stole, pak nakoupím potřebné a mám klid. Což se jinak o soužití s manželkou, nebo partnerkou, vždy říci nedá. Většina starších žen má nároky jako krásná dvacetiletá, ačkoliv už dávno tuhle normu nesplňuje. Občas si pletou pojmy a dojmy. Zdá se tedy že od určitého věku ženy, je mnohem výhodnější si platit služku, než se zabývat nějakou manželkou, která je věčně nespokojená. Nespokojená klidně může být i služka, ovšem pokud projeví služka svoji nespokojenost příliš často, lze ji mnohem snadněji vyměnit než manželku. Výměna je rychlejší a snazší. Služka je si té skutečnosti velmi dobře vědoma, Pokud není, stačí jednou připomenout a pak už jen řešit.

Ženy od určitého věku neradi tohle zjišťují. Bojí se samoty, bojí se ztráty smyslu, která jim nastává tou samotou. Dost často nejsou potřebné a nejsou ani vítané v rodinách svých dětí. Mnohé se pokoušejí dál určovat život svých dětí, jejich dětí a většinou narazí na odpor. Potřebují někoho cepovat a nemají koho. Kdysi dávno se shromažďovali v různých ženských spolcích, které by se mohly hravě nazývat „Liga drben„ Dnes zakládají feministické spolky, tváří se jako bojovnice za ženská práva a klidně by se mohli nazývat: „Opuštěné a už nesvedené.„ Pár takových znám. Bloudí světem a hledají oběť, na kterou by se mohly přisát. Většinou se naštěstí už nechytají. tedy u mne v žádném případě. A zuří. Ne všichni chlapi se chtějí dát od nich cepovat, vychovávat a klidně si žijí po svém a bez nich.

Jsou si ty ženy vědomi té skutečnosti, že osamělí starší muži celkem snadněji seženou jako partnerku mladší ženu, o mnoho mladší, která má sice velké nároky, ale na soužití je podstatně voňavější, než stará odkvetlá kopretina. Snaží se toho muže přesvědčit, že bez ní by nebyl nic a nakonec se ukáže, že bez ní je jen klid. Nebývají rády. Pokud mě opustí mladší žena, zatím mě jiná, než mladší žena neopustila, tak časem zjistím, že jedna odešla a druhá už čeká. Koloběh přírody a života.Tohle většina starších, osamělých žen nezažije.

Mnohé ženy s tímhle nepočítají, když se bezhlavě ve středním věku rozvedou. Zdá se mi, že samotu snášejí emočně podstatně hůř než muži, že se mnohem tížeji srovnávají s tou skutečností, že už nejsou plodné, užitečné pro své děti a že ztrácejí moc nad svými muži. Mnohé podlehnou jakési iluzi, že někde na ně čeká princ na bílem koni a vydají se ho hledat. Protože ho nenacházejí, vylévají si své mindráky na mužích. Libovolných mužích. Viní je ze svého neštěstí a vůbec si neuvědomují, že se dostávají do těch pozic osamělých, většinou chudých, bohatými jen na potíže a negativní emoce, sami. Svou nesnášenlivostí, nároky a požadavky.

Občas, když si tak čtu chlubení některých mužů, že mají pořád jednu ženu, říkám si. „Myslí to vážně a nebo jen zakrývají, že neměli nikdy odvahu vyměnit značku?” Chudácí,mnozí se otravují tam, kde mohou žít v klidu a bez potíží. Jo jo.

...................................................................................

Bohužel nemohu reagovat v diskusi, neb nemám dost dukátů. Tak snad příště. "Mužský šovinismus" znám, ale rozhodně nemám potřebu být vtipný jako pan Hasmaunn, stačí mi můj vlastní vtip. Nemám potřebu kohokoliv napodobovat. Navíc na šedesáti řádcích, jde těžko se podrobně dotknout celého problému. Pokud kdokoliv potřebuje školení z literatury od kohokoliv, pak samozřejmě mu v ničem nic nebrání aby tak činil. Jinak, o čem kroužím nevím, možná po čem kroužím, nebo okolo čeho, bych věděl. :-)

Mít celoživotního partnera není slabost! Je to štěstí a lidé, kterým se to podařilo, vám určitě nezávidí :-) Zřejmě jste nečetla odstavec o bezhlavě se rozvádějících ženách. Tenhle článek není o škodlivosti manželství, nebo hloupých ženách, pouze je jen o nerozvážných ženách. :-