Co mě nepřekvapí
Případně, že pokud začne sněžit a ještě moc nenasněžilo, nevyjedou sněžné pluhy, neboť nemají co odhrnovat a další podobné perly. Komentátorku blogů zase že mám potřebu se rozdělit s lidmi o své vidění světa, stejně tak jako mne zajímá vidění světa jiných. Pak má potřebu klást předjímací otázky typu:
Není v tom náhodou spíše snaha přesvědčit ostatní o své vlastní pravdě (tedy onen boj, střet názorů, nikoliv pouhé informování druhých.... jelikož každá subjektivně upravená informace už není pouhým sdělováním holých faktů, k němuž ovšem není třeba žádných blogů, bohatě postačí jiné standardní zdroje)?
Což je pochopitelně manipulativní způsob dotazování, ve smyslu: „Ještě bijete svojí ženu?” Ať odpovíte ano,ne vždy se dozvíte, že on/ona ví své, tedy se nevymlouvej. Na takové otázky neodpovídám. Mají totiž vyvolat pocit viny, zařadit člověka do kategorie nevědoucích, neboť v takto položené otázce je zařazena správná odpověď zní: „Ano, už sděluji upravená, pochopitelně nesprávná data, či svoji ženu biji, jen když si zaslouží.”
Na tyto otázky existuje jen jen jeden způsob vymezení se a to, že klidně neodpovíte, při vědomí, že nemáte žádnou povinnost uspokojit tazatele libovolnou odpovědí. On se sice začne dovolávat slušnosti, moudrosti, ale já nemám potřebu být moudrý a slušný podle představ lidí, jako je paní Moudrá, kteří diskutují tímto způsobem.
Jsou na iDnes/blogy lidé, co mají pocit, jako třeba pan Karel Bulva, že on ví, jasně, že vyhrál, podobně jako paní Moudrá má pocit, že velká karma a velká diskuse je cílem blogu.Nevyvracím jim tenhle pohled, protože pro ně je to způsob vítězství a pokud řeknou, což v diskusi často řeknou, že mě vadí, že mám malou karmu a malou čtenost. Tedy oni vědí, že jsem nespokojený a tedy prohrávám. Všimněte si, oni to vědí.
Vědí, tedy očekávají uznání svého vítězství, a rozhodně tedy nečekají otázku: „O co se hraje, a kdo hraje?” To je vždy zmate a odpoví další agresí, kterou považuje za asertivitu. Což je normální, neb čím jsou lidé méně asertivní, tím vnímají asertivitu jako agresivitu. No to jen jen taková malá ukázka.
Pak mne vždy pobaví, ale nepřekvapí rozhořčení mnohých žen, nad chováním mamánků. Pochopitelně, matky mají tendenci, hlavně u synů být dlouhodobě vychovatelkami, až se mi mnohdy zdájí být služkami svých synů, a jsou podobně jako ti synové překvapeni, že jejich možné partnerky s nimi nesdílejí onen způsob péče, který nastavila maminka. ta, jež neumí zcela asertivně svému mazánkovi říct:
„Hele synáčku, už je čas si najít bydlení, ženskou a mě nechat vorazit.”
Nepochybně se dozvím, že není doba na to aby si synové hledali bydlení a partnerky, protože je draho. Podsouvají tímto, svému okolí, že situace je neřešitelná, aby schovali svůj zisk, který z toho mají. Ale to už bych se musel pustit do transakční analýzy a na to jsem teď líný.
Jistě všichni máme ze svého chování svůj zisk, důvody v něm setrvat. I když to na první pohled není patrné. Pro zájemce doporučuji knihu. Erica Berneho: „Jak si lidé hrají,” nebo Thomas Harris: „ Já jsem OK, ty jsi OK.” V obou knihách jsou ty hry a z nich zisky plynoucí popsané.
Takže už mne nepřekvapí, že matky, tedy některé udělají vše, aby se synové neodstěhovali, případně i dcery, ale tam je ta péče menší, neb dospělé dcery jsou pro matku mnohdy ženská konkurence. Takže dcery většinou odcházejí dřív než synové. I když na druhou stranu je fakt, že mnohé dcery se nechají vmanipulovat do role nepostradatelné pečovatelky a často si z toho důvodu, i když není vždy ona nepřetržitá péče nutná, nezařídí svou rodinu.
Najde-li si žena mamánka, většinou spláče nad výdělkem, protože ten způsob existence nevydejchá, anebo se přizpůsobí, nechá se vést matkou syna, aby byla ta správná žena, co vyhovuje matce i synovi. Ale většinou to končí útěkem, podle hesla, kdo uteče, vyhraje.
Tedy, co mne nepřekvapí? Sníh a mráz v zimě, vedro v létě, povodně na jaře, útěk žen od mamánků, manipulace za pomoci podsouvání a předjímání a ještě několik dalších věcí, na které si zrovna nemohu vzpomenout.
Ale vždy mne překvapí láska, čas, kdy je dobře a cítím se spokojený, to není každý den, ale když je, tak jsem příjemně překvapený, jaké maličkosti to mohou způsobit. A nikdy nevím, které to budou, ale jsem vždy připravený si jich užít. Nakonec: Pán Bůh nám dává vše, co potřebujeme a někdy nám dá, co nepotřebujeme, ale jen potěší. A to je na tom krásné. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x