A chyba byla kde?

2. 02. 2019 23:38:15
Dorazili vnuci s rodiči. Hezké odpoledne jsme strávili spolu. Dokonce jsme se dívali chvíli celá rodina na MMA. Překvapil mne zájem. Elenka fandila černochovi. Prohrál. Elence je šest a černoch se ji líbil.

Bylo to hezké odpoledne. Sice trochu zaplněné obavou dcery o mé zdraví, ale jinak bylo veselo. Potěšilo mne, že přijeli. Nejezdí často, ale jak je vidět, když je v rodině někdo potřebný, rodina se snaží ho v tom nenechat. Tohle je právě to důležité, co žádný stát, žádná jiná instituce člověku nedá. Být se svými a vědět, že člověk není sám.

Vždy je mi líto, když poslouchám ty racionalizace, že když člověk žije sám, má přesně co chce, nemusí se nikomu přizpůsobit, slyšet: "Je mi jedno, jestli se za mne někdo modlí." Poslouchám ty řeči dost často, bývají to ženy, které mají takříkajíc po sezoně, rozvedly se, děti, pokud nějaké mají, odešly, v případě, že neodešly matky se o ně starají, protože aspoň o někoho. Pak by stály i o tu modlitbu.

Slova matek: „Kluk mne potřebuje, sám by si neuvařil ani čaj, ale nebere na mne ohledy, nikdy neslyší, co bych chtěla, jen bere...” Pak ty „hrdá slova.” „Zbavila jsem se toho chlapa, byl k ničemu, chlapi jsou k ničemu.” A ony ženy často obcházejí doktory, terapeuty, aby s nimi nějaký chlap aspoň v té čekárně, nebo ordinaci promluvil.

Chodí ke mě klientky, které jsou s muži, co pijí, fetují, hrají, několik let, čekají, co se změní, bojí se budoucnosti, touží po dětech jež nemají a nemají. Buď se bojí pořídit si dítě s opilcem, nebo opilec nemá čas ani na sex, ani děti. Pak zjistí ony dámy, že houká poslední vlak, utečou od jednoho opilce, aby se většinou přidali k druhému opilci a pořídí si děti ze zoufalství.

Takových žen znám, matky, co jim děti zvesela pijí, fetují, ony se ptají kde udělaly chybu, a přitom si nevšimnou, že své děti svým chováním, onou nadměrnou starostí, jen v tom pití, fetování, tím, že za ně platí jídlo, byt, berou na sebe starosti o jejich štěstí, jen udržují. Chyba byla kde?

Buď těm dětem pořídily ze zoufalství otce, který byl „zářným vzorem”, nebo když zjistily, co si pořídily za otce, tak ty děti žádného otce neměly. A teď si terapeute poraď, nejlépe za jedno sezení a pokud možno zadarmo v sobotu dopoledne. Smutný poslech žen, které se navíc za svůj omyl pokusí otcům jejich dětí, které si dobrovolně vybralu, pomstít žalobou pro sexuální zneužívání dětí. Které se v 99 případech ze 100 meprokáže.

A já ji vyslechnu, něco navrhnu, ona vše odkýve a neudělá nic. Protože je matka, která nemůže něco takového udělat. Nebo odejde namíchnutá, že si dovolím ji neschválit její nápady. A mnohé mi pak posílají parte svých dětí, hlavně před vánoci. Aspoň jedna ročně něco takového udělá.

Nebo mi píší ženy, že mne nemají rády, protože ony nemají rády muže, kteří je vidí v diskusi pod blogem jinak, než ony by si přály. Prý jim neimponují, šašci. Chápu je, pro ně je každý muž šašek, který má legraci z jejich touhy zaujmout, což si ony vysvětlují že je o ně zájem jako o ženy. Mýlí se, je o ně zájem jako o komické figury, do kterých se mnohý jedinec, muž i žena rád občas strefí. Často je mi jich líto, ale pokud se pokusím něco empatického, nekonfrontačního sdělit, zjišťuji, že nevidí, neslyší.

No nic, domluvil jsem se s dcerami, partnerkou, co a jak, ve středu nastoupím do nemocnice, ve čtvrtek operace, pak rehabilitace. Doufám, že to půjde, ona podpora dětí i radost z vnuků je docela příjemným zážitkem. Je dobré nebýt sám, ani v té poslední fázi života. Život je potom snazší a vědomí, že jsem pro někoho důležitý je fakt příjemný čas. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | sobota 2.2.2019 23:38 | karma článku: 18.47 | přečteno: 601x

Další články blogera

Jan Jílek

Chutná snídaně

Jak už to bývá, občas mezi hromadou hlušiny, člověk objeví perlu. Či diamant. Nejsem znalec operních hvězd, vlastně tak nějak znám pár tenorů, jako byl Pavarotti, ale díky blogu paní Beaty Krusic, jsem takovou perlu objevil.

20.2.2019 v 8:13 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 444 | Diskuse

Jan Jílek

Trocha beletrie rudé jízdě neuškodí

Moc se mi líbil blog pana Ziegrela o přispění katolické církve k záchraně českého jazyka v době národního obrození. Pochopitelně přispěchala rudá jízda a anticírkevní agitátorka, aby se pustili do debaty.

18.2.2019 v 22:32 | Karma článku: 27.10 | Přečteno: 704 | Diskuse

Jan Jílek

Život není peříčko

Tak, vyndali mi stehy z operační jizvy, sdělili výsledek histologie, Pochopitelně: „Maligní.” S čímž jsem počítal. Zatím kontroly, prý odoperovali všechno. Tak uvidíme.

18.2.2019 v 16:20 | Karma článku: 21.34 | Přečteno: 830 | Diskuse

Jan Jílek

Bdění a snění

Co jsem doma z nemocnice, probouzím se dost časně zrána. Asi stařecká nespavost. Ale na druhou stranu, každé probuzení znamená zlepšení stavu. Už se nemusím bát bolesti ze zakašlání.

17.2.2019 v 7:18 | Karma článku: 16.63 | Přečteno: 402 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Vargulič

Jarmulka, propiska a rukavička..

Pan premiér si při návštěvě Starého města v Jeruzalémě schoval do kapsy jarmulku. Nejasně - velmi nejasně - si pamatuji, že jiný náš čelný představitel (možná ještě čelnější) strčil kdesi při podpisu rovněž do kapsy propisku..

21.2.2019 v 10:19 | Karma článku: 5.68 | Přečteno: 121 | Diskuse

Roman Enders

Jen tak si zaletět do Říše fantasie...

Mezi řetězci hypermarketů u nás se vyskytuje jeden, jehož prodejny nejsou zdaleka tak četné, zato tam mívají různé zboží, které znám z ciziny a bývá tam daleko klidnější atmosféra.

21.2.2019 v 9:36 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 158 | Diskuse

Jan Jílek

Chutná snídaně

Jak už to bývá, občas mezi hromadou hlušiny, člověk objeví perlu. Či diamant. Nejsem znalec operních hvězd, vlastně tak nějak znám pár tenorů, jako byl Pavarotti, ale díky blogu paní Beaty Krusic, jsem takovou perlu objevil.

20.2.2019 v 8:13 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 443 | Diskuse

Kristýna Burgerová

I muži mají své dny

aneb frustrace posledních dní, protože tohle může napadnout jen chlapa. Některé příběhy zkrátka nevymyslíš.

20.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 25.05 | Přečteno: 919 | Diskuse

Iva Marková

Člověk chtěl, ale nemohl - to bylo na té době nejhorší

Jiří Kvapil byl v letech 1972-1981 jedním z nejlepších československých cyklokrosařů. Na kole najel tolik kilometrů, že by 15x objel zeměkouli.

19.2.2019 v 22:36 | Karma článku: 20.28 | Přečteno: 625 | Diskuse
VIP
Počet článků 1169 Celková karma 20.72 Průměrná čtenost 703

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz