Za vlastního si mě nevezme

3. 12. 2018 12:28:07
Občas mne navštíví jedna dáma. Má dceru, pijící dceru. Mám na starší dámy, co jim pijí děti slabost. Většinou se pokusím udělat co umím, abych jim byl nějak prospěšný.

Být prospěšný lze různě. Vyslechnout, nechat přijít toho druhého na optimální řešení, neb terapie spoluzávislosti, není o radách, jak se mnozí domnívají, ale o terapii. A terapie je o pochopenéíklienta v tom, kde má problém, kde jsou jeho slepá místa, jak si stojí ve světě mezi lidmi.

Někdy se používají různé psychologické techniky, ale čím déle jsem terapeut, tím méně jich používám. Z nejrůznějších důvodů. Většinou vyslechnu, snažím se porozumět, ukázat na nevýhodné chování a nechat klienta/klientku, aby se rozhodli, zda chtějí v tom chování pokračovat.

Čím méně se terapeut ptá, tím více se dozví. Tedy pokud dokáže vzbudit důvěru ve svém klientovi. Ale ono tohle funguje i mimo terapii. Nevyslýchat, neklást záludné otázky, abych klientovi ukázal jak jsem chytrý a nadaný. Ono stačí jen upozornit jen na nevýhodné chování, aby toho klient měl plné brejle.

Takže jsem dnes dorazil do práce, klientka přišla chvíli po mě, okamžitě se pochlubila jak své dost odrostlé dceři, kus přes třicet už nevaří, nepere, byla překvapená, že dcera její chování nijak nekomentovala. Zdálo se mi to nějak moc krásné. Takže jsem poslouchal dál a dál. A pak to přišlo.

Jen tak mimochodem utrousila, že ji sice nepere, nevaří, ale občas ji dá „trochu” peněz. Tahle poznámka mne zaujala. Zeptala se: „To asi nebude dobře, že?” Reagoval jsem svou oblíbenou floskulí: „No, odpověděla jste si!” A pokračoval jsem dotazem, jestli si mne nechce vzít za vlastního? Bydlení zadarmo, tak deset tisíc kapesného jako dceři, strava, docela by se mi tohle zamlouvalo.

Podívala se po mě, opravila mne v cifře: „ Ne deset, ale pět.” Zachytila můj pochybovačný pohled, a zvýšila na sedm tisíc. No, i tohle bych docela bral. Mám poměrně malou spotřebu, takže bych z těch sedmi ještě ušetřil.

Leč za vlastního si mne nevezme, tedy se budu muset starat zase sám. Vysvětli jsem ji, že pokud má dcera zadarmo bydlení a stravu a k tomu peníze a pije vodku, což mne nepřekvapilo, tak dává měsíčně dceři tak zhruba na šedesát láhví vodky. nebo na krabičku cigaret denně a láhev vodky. Čímž ji ledabyle udržuje v jejím pití a dcera nemá žádný důvod s tím pitím něco dělat.

Prý se nemůže dívat na to jak v absťáku trpí. No jo, matka má strach, že dcera umře na absťák, nedělá si jiné starosti. Vyslechl jsem ji do konce, ujistil, že na samotný absťák se neumírá, umírá se na různé jiné potíže z nadměrného pití tvrdého alkoholu. Matka mi sdělila, že ji dcera řekla, že v blázinci ji řekli, že ona nemá na tu léčbu, že by ji nezvládla. Zvláštní, tuhle informaci jsem od matek a jejich dcer slyšel za poslední dva měsíce asi pětkrát.

Nijak jsem neodporoval, protože vím, že tohle nikomu neřeknou dřív, než stráví na detoxu ten člověk nějaký čas, někdo s ním promluví, vyšetří a těch, co nejsou pro ústavní léčbu je fakt málo. Velmi málo. Tedy pokud má IQ pod 80. Jinak všichni ostatní by ji měli zvládnout.

Pak jsme se rozloučili s tím, že za mnou matka přijde, až přestane dávat peníze dceři, postará se aby dcera měla problém a třeba se dcera ozve mě, třeba také ne a uvidíme. Inu život je někdy těžký, jo jo.

Autor: Jan Jílek | pondělí 3.12.2018 12:28 | karma článku: 23.37 | přečteno: 960x

Další články blogera

Jan Jílek

Jen tak mezi řečí

Dočítám knihu, kterou jsem dostal k narozeninám. Otevřel jsem ji hned jak odešli hosté a v podstatě jsem ji nedal z ruky až do přečtení. Jedná se o knihu Radkina a Františka Honzákových: „Čas psychopatů.”

16.12.2018 v 10:21 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 635 | Diskuse

Jan Jílek

Tak se mi zdá

Jsem docela příznivec několika blogerů, kteří přispívají na iDnes/blogy. Jako je Tomáš Vodvářka, Marek Trizuljak, Marek Valíček, Radka Kielbergová, Pavel Kalabis a ještě několik dalších.

9.12.2018 v 3:20 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 667 | Diskuse

Jan Jílek

Kdo neztratí duši, neztratí celý svět

Jeli jsme včera od mé dcery Katky, kde jsem byl a návštěvě a cítil jsem v autě, jak jsem za celý týden unavený. Ještě dnes ta únava doznívá.

8.12.2018 v 16:37 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 457 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Pulkráb

Vánoce - neznám nic horšího.

Vánoce považuji za nejhorší období roku. Ze všech úhlů pohledu. Je to hrozný čas jak pro rodiny, tak z pohledu práce.

17.12.2018 v 11:48 | Karma článku: 28.41 | Přečteno: 1792 | Diskuse

Roman Enders

První slovenský Velký vandr

Být trampem a jet na pořádný vandr bylo mým odvěkým snem. Bratranec Mirek s bratrem svojí ženy Vaškem se takhle jednou na vodě u ohně klidně pochlubil, že jezdí každý rok v červnu na týdenní vandr na Slovensko!!

17.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 256 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 265 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Když si najednou nevíš rady

Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. (Lukáš 24,3+4)

16.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 175 | Diskuse
VIP
Počet článků 1127 Celková karma 19.68 Průměrná čtenost 703

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz