Truhlář, skladník na nebe nevidí
Sledoval jsem diskusi pod blogem Vladimíra Kroupy. Jeho samotného a pana Veverky, který se neustále pokouší seriosním způsobem vést debatu, leč si myslím, že mu není díky postoji jeho oponenta dáno onu seriosní debatu vést.
Inu, každý máme své Himálaje a svůj Everest. Osobně si myslím, že volby jsou skvělá věc a zatím nic lepšího než demokracie nebylo vymyšleno. Můžeme chtít přímou volbu, případně způsob, že vítěz bere vše. Což má jistě svá úskalí. Nebezpečná úskalí.
Můžeme chtít zastupitelskou demokracii, kde se tvoří koalice, takže nepohodlný vítěz může být vyšachován koalicí, která vznikla z menších stran a má víc hlasů, a tedy i víc mandátů. Jak ve sněmovně, tak třeba v obecním zastupitelství. A dává větší záruku rovnováhy.
Zastupitelská demokracie má podle mě tu výhodu, že se ani vítězové nemohou chovat jako na dobytém území. Jen z toho důvodu, že se musí ohlížet na mínění druhých, těch „slabších.” Tam, kde by vítěz takzvaně bral vše, by se mohlo stát, že se stane na dlouhé roky nezaslouženým hegemonem.
Hegemonem, který nemusí brát na nic a nikoho ohledy. Takže zastupitelská demokracie má v tomhle směru daleko větší pojistky proti zneužití. Jak dnes vidíme, může vítěz voleb mnohé, leč nemůže všechno. Což je jen dobře. Vítěz v přímé volbě si takové skrupule dělat nemusí.
V blozích typu PŠM (Politické školení mužstva), které mnozí zdejší blogeři provozují, jsou obdivovány jednoduchá řešení na úrovni toho PŠM, Leč ti dámy a pánové takto uvažující jsou schopni kritizovat, ovšem nikoliv domýšlet důsledky.
Byly doby, kdy soustružníci, truhláři, vedli tento stát. Jeho hospodářskou politiku, a dělali hrozné věci. Ohledně toho hospodářského hlediska. Stranická uvědomělost byla víc váženější než odborná znalost.
Podle toho to vypadalo. Zhroucená ekonomika, měnová reforma, zdevastované zemědělství. Vše jen z toho, že členové těch povolání se nedrželi, jako ten pověstný švec, svého kopyta. Truhlář či soustružník jsou opravdu ctihodná povolání, ale vysoustružit hřídel, či sestavit skříň, je přeci jen odlišná činnost od rozhledu, který musí mít člověk, co vede stát, obec či korporaci.
A ani ti vzdělaní nejsou zárukou, že vše dobře dopadne. Jenže, jak jsem kdysi četl: Od soustruhu, nebo ze skladu, nebe nevidíš. Ano, každý voják má v torně maršálskou hůl, jenže musí se tím maršálem stát. Musí ukázat, že má na víc, než jen kritiku. Kritice se snadno tleská. Jenže vést miliony, poskytnout vizi, naději, dosáhnout úspěchu, už chce lidi s jiným zdrojem vědomostí a přesahem.
PŠM je, byla a bude vždy jen propaganda, která má nalít do hlavy prosťáčkům, kteří vyslechnou slovo vůdce, naději, že on ví, jak na to. Znal jsem spoustu těch školitelů, co chodili, „školili,” uměli kritizovat všechny nepřátelské mocnosti a utloukali dav argumenty, které každý, kdo měl chuť a znalosti, roznesl na kopytech.
Pamatuji se na jednu scénu, kdy jsem položil takovému „znalci” druhé světové války, kterou sám prožil, otázku, kdy vstoupily USA do války. Blekotal něco o roku 1944. Škodolibě jsem mu prozradil datum. Nebyl rád. Inu, bylo mi 24 let. Mladost radost. Jo, a tací se i dnes, na iDnes pohybují mezi námi.
Už dávno jsem se vzdal touhy přesvědčovat tyto vševědy. Přečtu si jejich blog, většinou s pobavením nad tou prostotou. Někdy něco utrousím. Vím, že nic lichotivého to není. Jsem jen člověk, ale jsem rád, že jsou tu i lidé, jejichž text si s potěšením přečtu. Jak samotný text blogu, tak i jejich argumentaci. Není jich málo. Naštěstí. Jo jo.
Šerif povídal, hej chlapče víš, ty se mi vůbec nelíbíš. Ted mojí píseň uslyšís...
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x