Ženy blažené energie

11. 07. 2018 10:32:13
Původně jsem chtěl psát o vševědech, co rozumí všemu a všem. Jenže říkal jsem si, že by se to příliš podobalo práci. Pak jsem říkal, že bych mohl napsat něco o taoistickém přístupu k sexu.

Ale, to už udělal Benjamin Kuras, na Neviditelném psu. Dnes. Dám na něj na konci blogu odkaz. Článek je to pěkný a zajímavý. Není ovšem pro stydlivé, neb je tam přímý návod jak na orální sex. Tedy jak uspokojit ženu. Uspokojená žena, (cituje Kuras taoistický přístup,) vyzařuje do vesmíru blažené energie. O tom naprosto nepochybuji. Uspokojená žena, je milující žena. Dodám já. Takže sex bychom měli.

Teď by mohla být politika, ale to se taky příliš podobá práci. Nebudu dělat prognózy, jak to dopadne ze socany. Nevidím jejich budoucnost růžově. Ona budoucnost nikdy růžově nevypadá. Kam by došli výrobci katastrofických scénářů? Kdyby budoucnost byla skvělá a růžová. Být politickým vůdcem, zaměstnal bych marketingovou agenturu, která by na bilboardy psala: „Nic vám neslibujeme, budoucnost je nejistá, vlastně o ní nic nevíme, jen doufáme, že to nebude horší, než to je.”

A milý volič by měl jistotu, že z něj nedělám vola. Když jsem nic neslíbil, tak jsem ho nezklamal nesplněným slibem. Se ženskými se to dá taky tak praktikovat. Jeden řekne: „Hele udělám, co je v mých silách a uvidíme. Budu se snažit. Snad to nebude horší, než je.” Kdo odhadne, kolik mám sil? Byly takové pokusy ze stran některých, ale vždy jsem se z toho dostal. Dal jsem najevo, že jsem slabý, dost vysílený a musím si odpočinout.

Je vidět, že není jednoduché něco slíbit, nesplnit a pak nechat na druhých, aby unesli zklamání. Voliči, děti, manželky. Všichni zklamaní se chovají podobně. Vytýkají, vyčítají, uraženě mlčí, případně všichni sousedi vědí, jaká jsem to slibotechna. Být poskytovatel zklamání, není jednoduchý život. Jednou dvakrát se s tím chlap vyrovná, poté pochopí, že slibem sice nezarmoutíš, ale nesplněným slibem si přátele neuděláš.

Vševědové to mají dobré. Ti nic neslibují, jen šíří auru své vševědomosti, aby pak mohli říci. ”Jen komentuji a ty si doplň vědomosti. A o tom, co říkám se nepochybuje. Tedy jestli ve mě nechceš mít nepřítele až do smrti.” A co znám vševědy, tuhle vyhrůžku bez váhání splní. Stačí si přečíst komentáře na libovolné sociální síti.

Pokud nechce někdo zranit vševědy, poslouchá, obdivně přikyvuje, nepátrá po jejich skutečném životě. Jak bylo řečeno. V momentě kdy onen poučovaný zjistí, že to není tak růžové, se znalostmi, ženami, bohatstvím atd. Tak vševěd vám nikdy neodpustí, když ho raníte svou nedůvěřivostí a usvědčíte ho z vymýšlení si.

Všiml jsem si jedné věci. Vševěd, všem poradí, o všem umí mluvit, Jen jeho život bývá jaksi nevyrovnaný. Vševěda poznáte v terapii, že přijde a řekne: „Víte, na mě se obracejí lidé, když s něčím potřebují pomoc, ale s mým životem to neklape.“ Ale po tomhle proglášení pokračuje v poučování všech kolem, včetně terapeuta, za kterým přišel se svým zpackaným životem.

Takže, občas se takový vševěd dostane do terapie, ta musí být vedena obzvlášť citlivě. Aspoň kolegyně říkají. Já zas až tolik ten názor neberu vážně, časem dovedu klienta k tomu, většinou dost rychle, že nahlédne a připustí, že není všechno tak bezva, jak tvrdí. Že jeho rady a znalosti nejsou ty nejlepší. Ale musím přiznat, že pak nejsem ten nejchápavější terapeut v očích takového klienta. Nenechal jsem ho v jeho snu o sobě samém. No nic, tohle je už zase práce.

Díval jsem se pochopitelně včera na fotbal. Francie – Belgie. Mám rád fotbal, ať ten náš ligový.( Budu si muset koupit o2 tvsport, abych ho mohl sledovat,včetně Ligy Mistrů.) I ten světový, nebo klidně vesnický. Fotbal je fotbal, a jak se zpívá v té známé písni.
Zelená je tráva, fotbal to je hra a jen, kdo góly dává, jen ten vyhrává, celé své srdce do něj dej, věčně bojuj a nic nevzdávej.

Francie vyhrála. Byla tedy lepší. Ano, někdy prohraje „lepší mužstvo,” lepší v přihrávkách, držení míče, elegancí hry, jenže nehraje se na krásu a držení míče, ale na góly. Brazílie, také hrála lepší, hezčí fotbal, než Belgie, ale dala o jeden gól méně, než Belgie a jela domů. Tak už to bývá.

Ano ano, viděl jsem spoustu skvělých hráčů, co tvořili hru, byli elegance sama, dribling, přihrávka skvělá, tohle uměli před šestnácku, ale vevnitř, nic, tam museli být ti zabijáci, co celý zápas nekopli pořádně do míče, aby v pravý čas na pravém místě, udělali svoje. Dali gól.

Ty milujeme. A ještě víc milujeme ty, co umí ten dribling, přihrávku, při vedení míče vypadají, že je to brnkačka, střílí góly zblízka i z dáli. Hráči. jako byli Pele, Masopust, Panenka, Maradona, Messi, Ronaldo a další a další. A písnička pokračuje. ...jen se s ním hochu nepárej, ostrou ránou, góly rozdávej. Jo jo.

Benjamin Kuras

Autor: Jan Jílek | středa 11.7.2018 10:32 | karma článku: 12.62 | přečteno: 541x

Další články blogera

Jan Jílek

Jen tak mezi řečí

Dočítám knihu, kterou jsem dostal k narozeninám. Otevřel jsem ji hned jak odešli hosté a v podstatě jsem ji nedal z ruky až do přečtení. Jedná se o knihu Radkina a Františka Honzákových: „Čas psychopatů.”

16.12.2018 v 10:21 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 634 | Diskuse

Jan Jílek

Tak se mi zdá

Jsem docela příznivec několika blogerů, kteří přispívají na iDnes/blogy. Jako je Tomáš Vodvářka, Marek Trizuljak, Marek Valíček, Radka Kielbergová, Pavel Kalabis a ještě několik dalších.

9.12.2018 v 3:20 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 667 | Diskuse

Jan Jílek

Kdo neztratí duši, neztratí celý svět

Jeli jsme včera od mé dcery Katky, kde jsem byl a návštěvě a cítil jsem v autě, jak jsem za celý týden unavený. Ještě dnes ta únava doznívá.

8.12.2018 v 16:37 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 457 | Diskuse

Jan Jílek

Za vlastního si mě nevezme

Občas mne navštíví jedna dáma. Má dceru, pijící dceru. Mám na starší dámy, co jim pijí děti slabost. Většinou se pokusím udělat co umím, abych jim byl nějak prospěšný.

3.12.2018 v 12:28 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 960 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Pulkráb

Vánoce - neznám nic horšího.

Vánoce považuji za nejhorší období roku. Ze všech úhlů pohledu. Je to hrozný čas jak pro rodiny, tak z pohledu práce.

17.12.2018 v 11:48 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 1687 | Diskuse

Roman Enders

První slovenský Velký vandr

Být trampem a jet na pořádný vandr bylo mým odvěkým snem. Bratranec Mirek s bratrem svojí ženy Vaškem se takhle jednou na vodě u ohně klidně pochlubil, že jezdí každý rok v červnu na týdenní vandr na Slovensko!!

17.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 247 | Diskuse

Renata Šindelářová

Stejně se to sežere

Nejdřív naši andílci ztvrdli na kámen. Chtěly jsme je s dcerou ozdobit (pokorně se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou – a teď už nevypadají ani jako andílci...

17.12.2018 v 9:22 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 263 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Když si najednou nevíš rady

Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. (Lukáš 24,3+4)

16.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 14.39 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jakub Kunčický

Píšu, tedy jsem!

Velkospotřebitel propisek. Každý prázdný kousek papíru je v nebezpečí. Myšlenky, nápady, iluze, citáty. Blog je jen další z mnoha terapií pro mé splašené, nemocné prsty. Budu psát do poslední chvíle; i na smrtelné posteli.

16.12.2018 v 12:34 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 175 | Diskuse
VIP
Počet článků 1127 Celková karma 19.68 Průměrná čtenost 703

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz