Někdy se hned nepřetrhne
Byl ten květen na mne dost horký. Jasně, „Málo zmohu proti Bohu.” Říkávali jsme u plavby, když se počasí nedařilo podle našich představ. I ti nejzarytější komunisté platili patronu plavců na Labi sv.Vojtěchovi, když se jelo po proudu, neboli dolů, protože všechny řeky tečou z kopce, i když tečou jako Labe na sever. Platili aby bylo dost vody a vrátili se bez pohromy.
A teď té vody bylo sakra málo. Takže doufám, že sv.Medard vše spraví a vody bude dost. nejen na Labi, ale i ve studnách a na polích. Jo, pořád jsem duší trochu sedlák a trochu plavec. Labský plavec. Zajímá mne jak to roste a kolik to plave. A kdybych si pustil rádio a poslouchal o stavu vody na českých řekách a slyšel předpověď pro ten den: „Plnosplavnost.” Zaradoval bych se.
Přestože plavecká sláva je dávno pryč a z prosperující firmy, zbyly trosky. Z nejrůznějších důvodů. Ale, že se lodě bez potíží dostanou do Hamburku a zpět do Děčína a Ústí, mě těší. No a že na polích to roste jak má, nebude hlad, protože pokud není co k žrádlu, není nic na světě důležitějšího, než se najíst.
Jsem z první generace, co se narodila po druhé světové válce a nezažila hlad a zimu. Dvě věci, které vždy lidem dělaly starosti. Největší starosti. Nemít hlad a být v teple. Tohle Evropa má od druhé světové války. Doufám, že tohle mým dětem a jejich dětem vydrží. Pro mne jsou z toho důvodu na světě nejdůležitější tři věci. Jídlo, teplo a svoboda. Ale toho tepla zas nemusí být až tolik, jako bylo poslední dva měsíce. Protože pak by nemuselo být jídlo.
Že dovezeme? Jo jsou takové hlasy. Ale odkud a za kolik? Moc mě neberou ty hlasy o globalizaci a výhodách, například rajčat ze Španělska, když můžou být třeba z Moravy, nebo Polabí. Aspoň v sezoně. Jistě, jsem rád, že si v zimě mohu rajčata koupit, protože je někdo doveze. Ale čtyřicet let jsem žil v podmínkách, kde bylo jen sezonní ovoce a zelenina, tedy pokud byla, neb bolševik měl zvláštní schopnost vytvořit nedostatek čehokoliv, ač se toho v domácích podmínkách vypěstovalo dost.
Jo, život přináší překvapení, než jsem stihl dopsat blog, dostal jsem zprávu, že si má sestra zlomila krček a byla sama šest dní doma bez pomoci. Nefungoval ji telefon a nemohla zavolat. Přežila. Našel ji její partner, který byl mimo domov. Inu, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Člověk by si řekl, „jsem doma a co se mi vlastně doma může stát.” A on klidně může doma umřít a nikdo nic neví.
Tak to v životě chodí. Život je dost velké riziko sím o sobě. Nelze se riziku vyhnout, jen ho omezit. A někdy se ani doma ono riziko nedá vyloučit. Nikdo neznáme dne ani hodiny a možná je dobré si pamatovat ty slova, co se říkají o Popeleční středě: „Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.”
Občas, když slýchám slova o tom, co kdo bude dělat, co nebude dělat, co je a co není důležité, kde je a není pravda, vzpomenu si. Jsme jen lidé, nádoby křehké. A život visí na vlásku. Někdy se hned nepřetrhne. Někdy. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x