Me too?

Čtu si tak ty stesky na sexuální harašení, od různých celebrit. Nemohu si odpustit, musím jí také se svou troškou do mlýna a ohřát si svůj kastrůlek na tom ohýnku, co zaplál v poslední době.

Zákon jasně definuje sexuální obtěžování, takže pokud si mi například kolegyně sedne na klín, obejme mne, pak se mohu bránit soudně, že jsem byl sexuálně obtěžován. Kdysi dávno mne jedna stážistka takhle „obtěžovala.” Dokonce přišla za mnou až domu. Nebo jiná dáma na mne čekala v hotelu Grandu pod schody, až opustím kavárnu, aby se mne zeptala: „Kde hodláš dnes spát?” Podíval jsem se na ni, pak za tou, co mne doprovázela z těch schodů dolů, zřejmě asi k šatně, a pak se odpoutala, vidouc tu čekatelku, abych prohlásil: „Jak se zdá asi v Želenicích.” Napřed mi chtěla nafackovat, utekla, „navždy mne opustila“, že koukám po jiné, pak si na mne dělala nároky a druhá před ní utekla. 

Mnohokrát jsem neuměl říci „ne“ nastražené pasti, kdy mne nějaká pozvala domů, já myslel, že si chce povídat o životě a ona toužila po sexu. Případně jsem stál v tramvaji, a zjistil, že se o mne otírá starší dáma. Jen tak. V mém mládí starší dámy tedy docela harašily. Mezi mými dvaceti a třiceti lety neuplynul den, aby se o mne někde nějaká starší dáma neotřela. Z dnešního hlediska by se takové chování jako harašení brát dalo. Stejně, jako mne kolem mých dvaceti až třiceti let obtěžovali starší muži. Na mladé chlapce číhalo nebezpečí. Ani dnes ne každý mladý chlapec je nadšený, když se o něj zajímají starší muži nebo starší dámy s nepokrytě sexuálními nabídkami.

No, a teď vážně. Jestliže žena neumí říci „ne“, pak má opravdu potíže. Ty má každý člověk, který si nechá překračovat své hranice. Ženy jsou v tomhle směru ohroženější než muži, a tedy se musí víc věnovat hájení svých hranic. Bohužel, jen málokterá umí říci „ne“ ve vhodnou chvíli a na pravém místě. Většina žen flirtuje až do nebezpečné roviny, neodhadne situaci. V tomhle je jejich osobní odpovědnost značná. A nemusí se mnou souhlasit. V dobách, kdy se o ženy starali muži, muži své partnerky chránili.

Dnes se muži „násilníky”, co neumí řešit situaci jinak, než jasnou informací typu: „Sáhni na ni a přerazím ti ruce”, dost často opovrhuje. Jestliže mne má partnerka informuje, že ji obtěžuje kolega v práci a nic neudělám, spoléhám na zákon, pak se zřejmě dočkám, že bude obtěžována dál. Navíc, pokud ona neumí jasně popsat, kam až kdo může.

Pracoval jsem se sexuálními agresory v dobách, kdy sexuologii v Bohnicích vedl primář Brichcín. Vyslechl jsem mnoho příběhů a až jsem se divil naivitě mnohých žen. Jejich sebedůvěře, že jim se nic nemůže stát, protože… V terapii závislostí se klienti učí vyhnout rizikovým situacím. Jistěže se člověk nevyhne všem, ale pokud se jim vyhýbá, pak sníží riziko na možné minimum.

V dobách, kdy jsem pracoval na více pavilonech v Bohnicích, kam jsem docházel na jednotlivé programy, jsem si velmi dával pozor, abych vzbudil jakákoliv očekávání u ženského osazenstva. Jak říká jedna má kolegyně: „Musím si hlídat, aby mi konkurence nepřebrala chlapa.“ Jsou ženské, které s tím nemají žádný problém. Nabídnou se a čekají, kdo se chytí. Ano, už dávno vím, že ženy jsou většinou skrytě iniciátorkami seznámení. I když ne vždy jsou srozumitelné.

Přes své vlastní sexuální neharašení jsem byl vystaven osobním útokům pro svůj nezájem. Věci nejsou jen černobílé, zde oběti a tam padouši. Naprosto nepochybuji, že ženy jsou vystaveny osobnímu obtěžování od různých jedinců. A je ono obtěžování nepříjemné. Stejně jako mi bylo nepříjemné, když se o mne otírala žena, o niž jsem nijak nestál. Odmítnutá žena, několikrát jsem něco takového udělal, mi dokázala udělat ze života docela peklo. I na internetu. Odmítnutá žena, to je opravdu mužskému životu nebezpečný tvor.

Okradení muži, jak o majetek, tak o děti, a není jich zrovna málo. Psychicky týraní svými ženami. Moje matka byla týraná žena, která nevydržela ten nátlak a unikla do psychózy. Lidově řečeno, zbláznila se. Jak říkám, v svých letech a při svých zkušenostech nevidím černobíle. Žena, která prodá své tělo, dobrovolně za svou kariéru, z mého hlediska si nemá právo na cokoliv stěžovat. Stejně tak muž, který týrá ženy, obtěžuje je, nepatří do slušné společnosti. Oba dva jsou dospělí a vědí, co činí.

Dostáváme se do situace, kdy není nic jasné. Jaký je rozdíl mezi tím, co je milostná, namlouvací hra, nebo harašení. Jak tuhle situaci rozlišit. Jak si vyložit, když mne žena pozve domů, sedne si na klín, nechá se obnažit a pak řekne, „byla jsem obtěžována”. Zažil jsem něco podobného asi dvakrát. Jistě, nejsem násilník, ovládl jsem se, odešel jsem. Za několik dní se ona dáma přihlásila a řekla: „Promiň, neměla jsem náladu.” Zeptal jsem se: „Ty nevíš, kdy máš náladu na sex, nebo nemáš? Víš vůbec, co probouzíš?”

Harašila, nebo neharašila? Toť otázka. Ta druhá měla za to, že se vlastně nic nestalo. Jen si uspokojovala své sny, jak odmítne muže. Myslím, že mnohé ženy opravdu riskují některými svými hrami. Jak říkám, čtyři roky jsem pracoval se sexuálními agresory. Mimo jednoho, samí vrazi žen. Všichni vypadali velmi dobře z ženského hlediska. Ani si nechci představit, jak by taková hra dopadla v případě setkání „hravé” ženy se sexuálním agresorem.

Jedna věc, o které se nedá diskutovat, je osahávat ženu, která nechce být osahávána, dá svůj nezájem najevo, tady není o čem diskutovat, druhá věc znamená vyměnit své tělo, svou vagínu za kariéru. Dobrovolně a bez nátlaku. Také si myslím, že není o čem diskutovat. Třetí věc je provokovat a testovat jak muže, tak ženu, co unese, nebo si na tom druhém uspokojovat svůj mindrák, nebo své sexuální fantazie. O čem se zde dá diskutovat? 

Jsou ženy,které si koledují o znásilnění, zabití. Jsou ženy, které se opravdu chovají, aby nezavdaly žádnou příčinu, stejně jako muži. Jsou lidé, kteří se sexuálně prodávají a nabízejí nejrůznější sexuální praktiky. Mají s tím mnohdy potíže. Řekl bych. Riziko povolání. A jsou lidé, kteří okamžitě soudí. A tím vůbec neobhajuji znásilnění. Sexuální agresoři jsou vedeni k tomu, aby svou patologii zvládali, stejně tak tomu musí být v případě mužů a žen, kteří jsou v takzvané normě. Ale je třeba rozlišovat. Jo jo.