Modré zóny a jiné mýty
Asi je potřeba čas od času si udělat takový malý vzdělávací kurs,
universitu třetího věku. Znám pár lidí, kteří oficiálně takhle vystudovali
různé školy. Myslím, že je to dobrý životní program na stáří. Ale mě stačí,
když si sem tam něco poslechnu, popřemýšlím, vyvodím různé závěry a věnuji
se tomu, čemu mám.
Nějak se mi nechce už otevírat nějakou další kariéru, spíš ty přednášky
poslouchám z toho důvodu, abych zcela neobrostl mechem, nezakrněl a udržel
mysl pokud možno jasnou a bdělou. Vrátím se k tomu inteligentnímu designu.
Jako katolík, celkem nemám problém mnohé jeho závěry přijmout. Kniha
Michaela Beheho: „Darwinova černá skřínka.” jak jsem ji začal
číst, dává zajímavé podněty k přemýšlení. Ač Behe sám o o sobě netvrdí, že
je kreacionisticky zaměřený, tak v mnohém jako biochemik Darwinovu teorii o
původu druhů poměrně úspěšně zpochybňuje.
Původu druhů Charles Darwin napsal: „Kdyby někdo dokázal, že existuje
jakýkoli složitý orgán, který nemohl vzniknout dlouhou řadou postupných
malých modifikací, pak by se moje teorie v základech zhroutila“ (20). Ve své
knize z roku 1996 Darwinova černá skříňka napsal biochemik Michael J. Behe:
„Jaký druh biologického systému nemohl vzniknout ´dlouhou řadou postupných
malých modifikací‘? Takže, pro první informaci, takový systém, který je
neredukovatelně složitý. Pod pojmem neredukovatelná složitost mám na mysli
autonomní systém složený z několika dobře sladěných vzájemně provázaných
součástí podílejících se na jeho základní funkci, kde by odstranění
kterékoli součásti vedlo ke zhroucení celku“ (21).
Nejen Behe, ale i další. U nás třeba profesor Vladimír Král, také biochemik.
Je zvláštní, že dost mikrobiologů, jsou věřící lidé, lidé, kteří nemají
potíž s ID, jak je ve zkratce teorie inteligentního designu nazývána. Pro
zájemce zde dám odkaz na web, který se více tímto tématem zabývá:
Kreacionismus
Epigenetika, jako taková se zabývá i problémem závislosti. Tím, že
tvrdí, že geny se dají jistým způsobem vypnout, nebo zapnout, dá se
podle epigenetiků i ovlivnit závislost jako taková. Strava, cvičení a
modlitba, meditace, procházky. Je zajímavé, že v roce 1975, kdy jsem
se poprvé rozhodl abstinovat od alkoholu, jsem mimo meditaci, kterou
jsem tehdy neuměl, všechny ty činnosti instinktivně provozoval.
Pak v roce 1984, kdy jsem po roční recidivě vstoupil do ambulantní
terapie, jsem se na radu svého terapeuta opět pustil do změny
životního stylu a v podstatě jsem plnil všechna doporučení, která
dnes epigenetika doporučuje v případě terapie
závislostí. Psychosomatici, lékaři zabývající se komplexní
medicínou, stejně jako jogíni, či buddhističtí
mniši, včetně křesťanské tradice půstu a práce a modlitby, mají
podobnou, dlouhodobě empírii prověřenou metodiku.
Takže nejen běh, chůze, ale i strava a meditační techniky, mají
své nezastupitelné místo v časech pro ty co se pokoušejí vyrovnat se
svou závislostí. Naštěstí tuhle empirickou metodu jsem začal
praktikovat na podzim roku 1984 a dodnes z ní těžím. Jak říká Dan
Buettner ve videu: „Jak se dožít sta let” Lidé žijící v
v takzvaných Modrých zónách, což jsou zóny, kde se lidé dožívají sta
let, používají většinu těch metod, výše uvedených a ještě mnohé
další. Myslím, že občas stojí za to, opustit ten konzumní způsob
života, dát na moudrost věků, která je čím dál více podpořena
moderní vědou a dát si trochu něčeho jiného.
Video:
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x