Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluj mě, miluj mě

20. 08. 2017 1:29:35
Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

Pochopitelně už jsem toho vyzkoušel moc a moc. Makrobiotiku, ketonovou dietu, paleo-dietu, jedl jsem vegetariánsky a jiné podobné záležitosti. Ale abych se vrátil k tomu kafi. Už jsem zachytil různé názory, a nejvíc se mi líbily ty, které podporují prospěšnost kafe.
Například tenhle.

Dr.Slimáková tady celkem erudovaně a srozumitelně vysvětluje výhody kafe. Trvá ono video čtyři minuty a myslím, že stojí za to ho shlédnout a poslechnout. Píši a poslouchám její další přednášku, trochu delší, hovoří zde i o epigenetice. Co je epigenetika. Moc se mi líbí, jak dr.Slimáková říká, „kdybychom měli dát na rozdílné výživové názory, jíme jen ty obaly od potravin....Takže jezte potraviny, nikoliv živiny.” Mluví o základních potravinách. To zas tady:

Mám rád ledacos, a byly doby, kdy jsem věřil, že pokud budu jíst tak či tak, zdraví mne nemine. No ono mne celkem neminulo, (klepu na zuby.) Ale asi to nebylo jen tím stravováním, možná že skutečně platí, že žádná základní potravina není jed. Asi není, včetně masa. Jak jsem se dozvěděl, tloustneme a ubližujeme si průmyslově upravenými potravinami. Což jím minimálně. Dost ovoce, zeleniny a masa, rýže, obiloviny. Atd.

Jo, dost mne ta přednáška povzbudila, na duši udělala klid. Já jsem experimentoval s ledasčím, všechny své experimenty jsem zatím přežil, bez nějakého extra poškození. Asi tím, že jsem se nenechal vmanévrovat do nějakého pocitu viny, když jsem něco snědl, co jsem jako neměl,, třeba dort a ne jeden. Hříchem to nazývají a nahlas, a tedy chybně, říkají děvčata, co chtějí shodit ty krásné tvary, o které se jeden neomačká, ony nechrastí a jsou příjemné na omak, že zhřešily. Pochopitelně, ty co mají těch pár asi tak třicet až padesát kg nad limit, tak ty už zas až tak sexy nejsou. Uznávám. tedy pro většinu mužů. Ty, se možná dopouštějí hříchu proti pátému přikázání, které zní: „Nezabiješ!“ Ani sebe, ani druhého. Zabíjejí se přežíráním. Rozdíl v tom skutku zabíjení, tak moc nedělá. Stejně jako s láskou. Milujeme stejně sebe, jako ty druhé. Pak jsme v rovnováze.

Z mého hlediska děvčata hřeší, když o ty krásné tvary díky strachu, jak se jeví druhým lidem a zda odpovídají požadavkům mody, přijdou, a některé se stanou anorektičkami, či bulimičkami, nebo mají k tomu náběh. Jdou a skoro chrastí. Nebo toho hodně snědí a pak blejou, protože mají pocit viny. Těm se říká bulimičky. Je ta choroba složitější, terapeuti se děsně nadřou, ale většinu se podaří zachránit. Některé ovšem z vypětím všech sil. Jak jejich, tak terapeutického týmu. Sice vědomí hříchu člověka ochrání před malérem, tedy většinou, ale u jídla, které je jednoduché, nijak složité a dobře, se ono jídlo za hřích nepočítá. Alkohol, kouření a drogy do dobrých věcí nepočítám. To považuji za hřích na svém těle a mysli. Kdo zneužívá, pak pokud brzo neumře, musí dělat pokání. Většinou v blázinci.

Vědomí, že jím dobře a chutně, je základem dobrého zdraví. Většina lidí instinktivně zjišťuje, když se brání všem těm doporučením, že věda, není vždy věda a pokud nám chutná, prožijeme si jídlo, pak se nám vede dobře. Maso, zelenina, ovoce, tím člověk nic nezkazí. Občas obiloviny. Zrovna jsem si umlel žito na kaši. Dal hrozinky, zalil vodou a ráno přidám olivový olej, na pánvi přivedu do varu, míchám, míchám, zhoustne a jídlo je to náramné.

Dobré jídlo, dobrá modlitba, přiměřený pohyb, trénování mozku za pomoci učení , nám dá dost velkou pravděpodobnost, že umřeme zdraví. Což je moje přání. Zdravý, při síle a patřičné sešlosti a opotřebovanosti. Jako když pračka, co do včerejška fungovala a najednou nefunguje. A už nejde opravit. Má svoje za sebou.

A my říkáme. „Jak je to možný, vždyt ještě včera to šlo. Mám už tu pračku třicet let. No když má člověk osmdesát, devadesát let tělo, tak má nárok na jistou opotřebovanost. Ale jde možná o to, jak ho opotřebováváme. Podobně jako tu pračku. Také když s ní slušně zacházíme, slouží dlouho, spolehlivě a pak koupíme novou. Bohužel, rozdíl mezi tělem a pračkou je v tom, že nové tělo, zatím nekoupíme. Jo jo.

A protože jak říká apoštol: ...a kdybych víru měl, že bych hory přenášel, lásku bych neměl, nic nejsem! Jen měď zvučící a zvon vyzvánějící... Tak na závěr, neco o lásce:
Slyšíš mé modlení
miluj mě, miluj mě
na prach se proměním
zachraň mě, zachraň mě
V míru, ne v souboji
ať je mi do pláče...

Autor: Jan Jílek | neděle 20.8.2017 1:29 | karma článku: 16.78 | přečteno: 496x

Další články blogera

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 529 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 143 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 869 Celková karma 16.94 Průměrná čtenost 717

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.