Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

...on si přesto zpívá...

13. 08. 2017 0:54:48
Míval jsem kdysi sluchátka. Na uši nasazené v rytmu rokenrolu se kývaje, v metru, tramvaji, jsem je nosíval. Bigbít a rokenrol mi zvučel do uší. Leč, kde je konec mým krásným sluchátkům? Hledaje, nenacházím.

Nedá se nic dělat. Když už se učím české přechodníky, mohu se učit zase nějaký čas anglicky. Našel jsem opět náhodně, poslouchaje jednu přednášku, jak se snadno naučit anglickou gramatiku. Vždy mne někdo naláká na něco, co je snadné, dozvěděl jsem se, že existuje webová stránka, kde se dá poslouchat zprávy v angličtině formou výuky. Tedy se nejen dozvědět, co je nového v gramatice, ale i zlepšit se v poslechu. https://www.newsinlevels.com/

Docela slušně čtu v angličtině, pokud chci mluvit, vždy sestavím větu, kterou světu a lidem v něm sdělím, co chci, co nechci. Ale rozumět odpovědím rodilých mluvčí, mi dá práci.

Takže bych se mohl mírně, ale jen mírně snažit něco naposlouchat. Jestli to ještě svedu. Budu muset tedy zakoupit sluchátka a připojit je k iPadu, abych mohl poslouchat a poslouchat. Až možná jednou uslyším. Pravda, když sleduji americké a britské filmy v originálním znění, také ledacos chytnu. Jenže, toužím a toužím, dívat se na ty filmy bez titulků.

Pravda, když poslouchám takového Toma Waitse, a i když si současně čtu jeho texty, když zpívá, stejně mi uniká výslovnost. Ale tak už to chodí. Cizinec mluvící česky by zřejmě měl také problém rozumět „kratkemu zobaku” z Ostravy a okolí. Případně někomu z Moravského Slovácka, co myslijo a všechno vijo. Ono mi stačilo, když jsem žil kousek od Moravských Budějovic a slyšel jsem poprvé: „To han.” A jiné podobné perly. Byl jsem lehce zmatený, než mi došlo, že mi ti lidé říkají: „To ano.”

Už je tomu víc jak čtyřicet let, co jsem odtamtud odešel. Rád vzpomínám. Dnes už je vše jiné i tam. Většina obyvatel té vísky, kde jsem dva roky žil, byli bývalí sedláci, hodně mluvili nářečím, mě říkali: „Čížku.” Posmívali se mi pro můj přízvuk. Jo zažil jsem docela dost zajímavých situací, mezi těmi „bodrými” Moraváky. Ne všechny byly příjemné. Jako každý, kdo přišel někam, kde ještě byl trochu ten svět, který byl sám pro sebe. Pro mne to byl zcela neznámý svět. Musel jsem koukat, abych viděl.

V neděli do kostela, v týdnu dřeli jak koně, vážili si jen toho, kdo uměl dřít jako oni. Nedůvěřiví, stálý úsměv, ale za tím úsměvem ne vždy byla přívětivost. Neměl jsem žádný majetek, to mě v jejich očích velmi degradovalo. Byl jsem z jejich hlediska tulák a nebyl jsem brán dlouho vážně.

Trvalo, než mě mezi sebe aspoň trochu vzali. Jistě byli tam jedinci, kterým to nedělalo problém, ale to byli většinou ti, co se do té vsi přiženili, nebyli místní. I ti byli bráni jako přivadrovalci. I kdybych tam zůstal dodnes, stejně bych byl ten co přišel bůhvíodkud. Na druhou stranu, hodně jsem se tam naučil o lidech. Žít jako mladý ve velkoměstě je snazší, než přijít s usárnou a tím, co má člověk na sobě na vesnici. Mnohem víc se musí učit, jak vycházet s lidmi. Nejen s těmi, se kterými pracuje, ale i s ostatními.

Vůbec nechápali, jak jsem se tam dostal. Byli přesvědčeni, že mám za sebou minimálně pár let kriminálu, a mám zakázanou Prahu. Díky tomu mínění a udáním, že jsem divný, párkrát mě sbalili policajti. Bezdůvodně, jen tak, protože se jim chtělo. Lidé ve vsi nemohli a nechtěli věřit, že nejsem trestaný. Že jsem jen dobrodruh. Chlebodárci z JZD si ověřovali výpis z trestního rejstříku a když zjistili, že nemám nic na něm, tak nevěřící Tomášové mi prorokovali, že se do toho kriminálu určitě dostanu.

Nakonec vše vyřešil OV KSČ, kam jsem si jako člověk s dělnickým původem šel stěžovat. Na zásah, nějakého funkcionáře mne policajti nechali na pokoji. Jo „zlatý totáč.” Člověk pracoval a policajti jen tak ho klidně sebrali v montérkách, odvezli s tím, že o tři vesnice dále, někdo vykradl samoobsluhu. Odvezli, pustili a šel jsem pěkně pěšky domu z Třebíče do Blatnice, aby mě zase sebrali za to, že jsem utíkal po silnici a stopoval jsem.

Inu, bylo za toho totáče občas veselo. Odvezli mne zpátky, nafackovali, abych si nemyslel že socialismus je nějaká legrace. Když jsem jim říkal, že jsem chtěl vědět, jaké to je na vesnici, tak jsem dostal pár facek, protože ten blb si myslel, že si dělám legraci. Tohle se událo v prvních třech měsících. Pak už, jak jsem řekl, mi dali pokoj. I ve vsi. Ono, když vás na vsi seberou, tak přece policajti mají nějaký důvod. Bylo takové mínění.

Vždycky, když mi začne někdo vyprávět o těch hodných lidech na Moravě, vzpomenu si i na tohle. Ano, potkal jsem tam slušné lidi, pracovité lidi, ale policajti a ta bolševická verbež mezi ně nepatřili. Chápu lidi ve vsi, že byli nedůvěřiví. Takových jako jsem byl já, kteří z města šli na ves bylo pramálo. Ale vím, že mnozí z těch „hodných lidí,” ve vsi na mne žalovalo právě těm policajtům.

Přijeli za mnou kamarádi autem, pochopitelně hned přijela hlídka VB, kterou někdo zavolal. Okamžitá kontrola OP. Dodnes se divím, že jsem odtamtud neutekl dřív, než za dva roky. Asi jsem byl psychicky odolný a také, co hrálo roli, že jsem si postavil hlavu, že mne odtamtud nevyženou. A půjdu, až budu chtít. Což jsem udělal. Začalo se mi vést dobře a usoudil jsem, že už je čas vypadnout. Což mnohé překvapilo. Ale pracovní posudek mi dali slušný a díky tomu, nebyl pro mne problém,se dostat k plavbě. Časem si i děvčata na mne zvykla.

Jak říkám. Většinou jsem tam potkal slušné lidí, pár hodných lidí a setkal se s takovými, co o nich můžu bez uzardění říci: Svině! Bylo jich málo, ale sviní je vždy málo. Jenže stačí zasvinit svět. Závistí, pýchou a bezohledností. Poučil jsem se, že v malém společenství, je vždy vidět, kdo je kdo, tohle se rychle člověk naučí a rychle pochopí, jak komu věřit a komu nikdy.

Jo tehdy v roce 1974 nikoho nenapadlo, že se jednou bude potřeba učit anglicky. Učit se, aby se jeden domluvil s lidmi z jiné země. Nejen z Ameriky, nebo Británie, či Kanady. Není ta EU, nic moc, ale pořád ještě lepší než RVHP, nebo Varšavská smlouva. A umět se ve světě domluvit má smysl. Učit anglicky jsem se začal na stará kolena. Nedal jsem na kecy, že jsem starý a nemám už na to hlavu. Hlavu nemá ten, kdo se nic neučí.

Tohle si pořád uvědomuji. Tehdy se člověk podíval maximálně do NDR, nebo Polska, či Maďarska. Do Jugoslávie už musel mít výjezdní doložku. Kdo neví, co byla výjezdní položka, devizový příslib o nic svou nevědomostí nepřišel. Ani nepřišel o nic, tím že nezažil totáč.

Mnohem snáz snesu Pride parade, neboli „Zbytečný pochod,” než oslavy prvního máje. Svátku práce. Se všemi těmi fanglemi a Internacionálou. Jediný bolševický svátek, co mne bavil, byl MDŽ. Jak pravila tehdejší moudrost. Ženy měly svátek a chlapi padali díky vypité kořalce na hromady. A ty ženy byly o svém svátku povolnější. Některé také padaly, ale na záda. Nějak snadněji. Jo jo.

Tulák má v poli stoh, pak jen pár bosých noh, já vím, co mu zbývá. Na slámě tiše snít, za obzor pěšky jít, on si přesto zpívá. Je to neznaboh, jak by se modlit moh, on si pořád jen zpívá, že doma na stráni se vítr prohání a že tam voní hloh.

Autor: Jan Jílek | neděle 13.8.2017 0:54 | karma článku: 18.24 | přečteno: 436x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.