Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jen tak mimochodem

6. 08. 2017 17:52:43
Udělal jsem si lehce zábavně-vzdělávací víkend, když jsem vyslechl několik přednášek dr.Honzáka, které mne nejen poučily, ale i pobavily.

Člověk poslouchá, poslouchá, říká si: Tohle už jsem od něj četl, slyšel a najednou se dozví zcela něco nového. Jen tak, mimochodem, mezi řečí. A zírá. Dám sem odkaz na jednu přednášku, trvá sice víc jak hodinu, ale myslím, že zájemce pobaví a poučí.

Inu, najednou jsem zjistil, že jsem si myslel, co všechno nevím o emocích, aby bylo po shlédnutí téhle přednášky jasné, že je dobré se pořád učit, sledovat a nebýt uspokojený vlastními znalostmi.

Jsem rád, že mám s dr.Honzákem společný pohled na skutečnost, že člověk, který se umí postarat sám o sebe, je teprve schopen se postarat o druhé. Už dávno a dávno říkám, že starat se o sebe, není projev sobectví, ale projev zdravé sebelásky. Kdo nemá rád sám sebe, není schopen mít rád ani ty druhé.

Jsem konservativní a myslím si, že takzvané moderní přístupy k životu jsou poměrně zbloudilé. Třeba výchova dětí jen dvěma muži, nebo dvěma ženami. Jistě, z hlediska lidských práv se může zdát, že je to něco krásné a pokrokové, ale pokud chybí druhý vzor, pro muže, jak se chovají ženy v partnerství, nebo pro ženy, jak se chovají muži v partnerství, musí nutně nastat problém. Pochopitelně lidská práva jsou dodržena, ale co ty děti? Co jejich právo na plný pohled na svět a schopnost rozumět, jak mužským tak ženským emocím a pocitům. Umět žít s druhým pohlavím. Ne jen s ním souložit, ale žít, rozumět.

O pronajatých dělohách ani nemluvím. Nějak mi nejde do hlavy, jak se žena může propůjčit k něčemu takovému. Dva muži dodají sperma, ona si ho nechá aplikovat, pak soud určí, že rodiče jsou oba muži. Ta žena prodala dítě těm mužům. Přijde mi to jako otroctví.

Ve Starém zákoně, pokud byla žena neplodná, mohla její otrokyně, pokud nějakou měla, přijít do jiného stavu s mužem majitelky otrokyně, ta otrokyně pak porodila dítě na kolena své majitelky a dítě bylo legitimně její. Jenže to byl starověk. Já myslel, že otroctví bylo zrušeno a lidé se neprodávají. A ono ejhle. Mýlil jsem se. Prodávají se dělohy a ještě nenarozené děti. Pravda, mnoho žen klidně prodává svou vagínu. Ale to je prý nejstarší řemeslo.

Ona stačí samotná adopce dítěte, do heterosexuální rodiny. Zažil jsem už několikrát, že přišla do terapie žena, která adoptovala dítě, těsně po porodu, když se toho dítěte biologická matka vzdala a vím, jaký je pak psychický problém, jak pro samotnou adoptivní matku, tak adoptované dítě, hlavně pro to dítě, ten fakt, že své biologické matce nestálo za to, aby si ho ponechala a pro adoptivní matku, která má tuhle skutečnost tomu dítěti sdělit.

Chápu, že pro ty „moderní, pokrokové” jedince, jsem starý, nechápavý muž, který chce vrátit ženu k plotně, homosexuály zahnat do ilegality, případně fašista, který nerozumí době a jejím nárokům. Jasně, doba si žádá aby všichni byli šťastní a měli uspokojeny své potřeby. Tedy výklad a pohled, co je potřeba a co je luxus, případně bezohledný projev pýchy, je rozdílný. Protože podle měřítek mnohých. Každý kdo má co jíst, střechu nad hlavou, není mu zima, tak stejně strádá, protože nemá všechno, co má soused, nebo miliardář.

Je to zvláštní civilizace. Ženy nechtějí patřit mužům, muži nechtějí patřit ženám, děti patří státu, nikoliv rodičům, rodiče nejsou táta a máma, ale rodič jedna a rodič dvě. Jen by mne zajímalo, jestli si také ty rodiče, aby byla práva zachována, mění označení, jedna a dvě. V zájmu lidských práv, by měli. Si tak říkám. Pěkně genderově. „Dneska si rodič jedna ty, zítra zase já, pěkně spravedlivě.”

Udělal nám ten levicově-genderový pohled na svět pěkný maglajz v tom světě. Pravdou je, že se ale pořád mohu rozhodnout, že na něj kašlu, nebudu ho brát jako ten jediný správný a možný, jako jsem nebral ten bolševický pohled, na to, co je štěstí člověka, ale rozhodl jsem si, co je štěstí pro mne.

Navíc, pořád doufám, že rozumných lidí je víc a najdou tu sílu a odvahu, některé ty výstřelky zastavit. Že vychovávat děti je sice dřina, ale není to hanba pro ženu. Mám pořád takový ten pohled, že máma dětem ukáže, co je na světě hezkýho, naučí je, co je potřeba aby uměli, utře jim slzy, když je třeba a táta je naučí v tom světě se vyznat a žít. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | neděle 6.8.2017 17:52 | karma článku: 22.80 | přečteno: 595x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.