Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stačí jen trochu

31. 07. 2017 19:10:37
Dorazil jsem časně zrána v jedenáct do blázince. Po měsíci. Uvítali mne hezky. Kolegyně. Jestli pacienti, nebylo až tak jisté. Podle řeči těla, byla dobrá polovina skupiny v obranném postavení.

Společnost mi dělala dva a dvacetiletá stážistka. Sice nesměla ani ceknout na skupině, ale údajně byla skupina zajímavá. Povídala. Takhle to u mne stážisti mají. Neteče v baráku teplá voda. Prý do pátku. Budu otužilý. Nakonec, když teče nějaká, pořád to jde. Vyrostl jsem v bytě, kde byla jen kohoutek, umyvadlo. Kdo se chtěl koupat, přinesl si vanu z prádelny. Zinkovou. O jak jsem byl hrdý, když už jsem ji sám vyvlekl do prvního patra. Ze sklepa. Byl-li jsem líný ji vléct, nebo ohřát vodu v kotli v prádelně, umyl jsem se proudem vody z hadice. Většinou jsem byl líný.

Lenost je vlastnost, která mi vydržela dodnes. Díky lenosti mám pohodlný život. Co nemusím, nedělám. Najdu-li někoho, kdo za mne vezme něco obtížného, pochválím ho. Za obtížné považuji jen to, co mne nebaví. I kdyby se jednalo jen o zvednutí se ze židle a narovnání křivě visícího obrázku na zdi.

Práci nerozlišuji na těžkou a lehkou, ale zábavnou a otravnou. Nebaví mne zalévat kytky. Není-li zbytí, zaleji kytky. Nebaví mne věšet prádlo. Když je v dosahu někdo ochotný, rozdělím s e sním o tu dvojí „radost.” Každý, kdo je dostupný a ochotný tyhle dvě činnosti vykonat místo mne, má zajištěnou vděčnost z mé strany.

Byly doby, kdy jsem pracoval v JZD. Nevadilo mi nakládat hnojivo lopatou na valník, bylo to v úkole a člověk si zaházel, když chtěl vydělat. Případně házet celý den slámu, tedy balíky, ale jen jednou se pokusili poslat jednotit řepu. Dal jsem starší dámě sto korun. Byl jsem sice v očích dam za lempla, ale s tím jsem uměl žít. Beztak to byly samý ročníky 1920-36. V roce 1974. Sto korun tehdy byl slušný peníz a ona za mne ráda jednotila. Stejně jako okopávat záhonky, nebo česat jabka, rybíz, sbírat borůvky, jahody. Ani jedno nemusím, stačí mi pohled do sadu v televizi.

Tyhle práce fakt nemusím. Košili si taky vyžehlím, ale není nad to, lehnout na postel a sledovat, jak najatá síla žehlí. Někdy žehlí i má láska. I tam se zalíbením sleduji, jak ji žehlení jde. Zdržuji se dobrých rad a komentářů. Samotný pohled na žehlící dámu je dostatečně uspokojující. Mám rád vůni prádla při žehlení, samotná vůně je mi dostatečnou pohodou.

Vyslechl jsem zajímavou přednášku o samo uzdravení. Tady S tou přerušenou míchou, o které mluví doktor Šula, mám také zkušenost. Ne já sám, ale můj přítel Honza Lutera, který si ji přetrhl havárii na kole, se postavil na nohy, díky sv.Zdislavě. Jak říkal. Modlil se k ní dlouho a vytrvale, jako pan Kuby meditoval a používal, to čemu se v józe říká: „Sankalpa,” a i když zůstal invalidou, tak chodí. Není na vozíku, jak mu slibovali. Lidská mysli, meditace, modlitba má skutečně sílu. Ono povídání stojí za vyslechnutí.

A se sankalpou mám také vlastní zkušenost, co se zdraví týče. Pokud někdo erudovaný, jako asi doktor Šula je, mluví o takových věcech, pak zřejmě k tomu důvod má. Žádné šarlatánství. Ale chápu, že mnohým takové vysvětlení nestačí. Potřebují víc. Jenže, lidská mysl má sílu. Velikou sílu. Stačí jen trochu a pak je možné i „nemožné.” Něco málo jsem si o tom přečetl, něco málo zkusil, zjistil jsem, že víra je opravdu mocná. ne všemocná, ale mocná. Jo jo.

Ale. Jak říká sv.apoštol Pavel:

...a kdybych víru měl, že bych hory přenášel, lásku bych neměl, nic nejsem. Jen měď zvučící a zvon vyzvánějící.

Autor: Jan Jílek | pondělí 31.7.2017 19:10 | karma článku: 13.63 | přečteno: 441x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.