Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divit se a učit se

22. 07. 2017 11:30:20
Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

Díky internetu jsem snadno našel informace o závodu, začali mne zajímat i experti komentující přenosy jednotlivých etap. Poté jsem začal sledovat samotný způsob závodění a pochopil jsem, že pokud člověk si dá práci, může najít i tom samotném ježdění nějakou logiku.

Jako kluk jsem se zájmem sledoval Závod Míru, který byl v dobách mého mládí považován za nejtěžší amatérský, silniční, cyklistický závod. Televizní přenosy se omezovaly na záběry ze silnice a dojezdy. Rozhodně nebyly ty přenosy tak zajímavé, jako ty dnešní. O Tour de France, jsme věděli, ale vůbec jsme nechápali velikost a obtížnost toho závodu. Nikdo si tehdy neuměl představit způsob závodění, protože nikdo ho neznal. Myslím, že mezi těmi tehdejšími experty panovaly docela bludy o tom, co je profesionální cyklistika. Domnívám se podle toho, jak se o Tour vyjadřovali. Sám osobně jsem měl z jejich vyjádření pocit, že Závod Míru je něco jako Tour de France.

Po roce 1989 jsem Tour de France míjel, neb v době, kdy se konal, jsem byl vždy někde ve světě a putoval pěšky, abych užil dovolené. Vlastně letos, díky změněnému způsobu dovolené jsem viděl převážnou část jsem udiven a okouzlen. Jak samotným způsobem přenosu, tak závodem samým. Na stará kolena jsem objevil vlastně silniční cyklistiku jako takovou v její vrcholné formě.

Jo, pak že se i ve stáří nedá nic objevit a člověk se může tvářit, jako že už všude byl, všechno viděl a nic ho nemůže překvapit. jak je vidět, může. Stačí se jen kolem sebe dívat a nenechat se otrávit. Sám sebe otrávit. Právě tím, že už člověk všechno viděl a všechno tu už bylo.

Ano lidské situace se opakují, lidské životy jsou si podobné, ale vždy je něco, co ještě neznáme a s čím se stojí za to seznámit. Nemůžu už tolik chodit, zdá se, že víc než mne samotnému, tahle skutečnost vadí lidem kolem mne. Ale, už před několika lety jsem si koupil TRX a tak ho víc využívám a cítím jak mi ten pohyb na něm dělá dobře. Trochu posiluji. Ale jen trochu.

Vlastně jsem o dovolené objevil Joe Navarra a jeho umění rozumět lidem v nonverbální komunikaci. Tour de France, trochu jsem jak už jsem řekl nahlédl na způsob profesionálního závodění a moc se mi ten způsob líbí, změnil jsem způsob pohybu, což mi v tuhle chvíli vyhovuje. Dovolená strávená tradičně víc o samotě, než s lidmi, jen jiný druh samoty. Což mi také vyhovuje.

Nikdy jsem se nebál změnit zaběhlý způsob života. Změna je jistý druh optimismu. Optimismus je často nutný. Čas od času změním něco v životě, a zjistím, že sice neomládnu, ale psychicky se přeladím. Změna vyžaduje víc pozornosti, víc učení, trénink a tím pádem poskytuje větší výkonnost. Tak abych nepřeháněl. V rámci věku a tím i možností. Ale myslím, že mírné zapojování nových věcí udržuje mozek v chodu a nezrezne. Aspoň ne tolik, kolik jsme se bál, že by mohl rezavět.

Kdysi dávno jsem na jedné přednášce o psychoterapii a filozofii, slyšel slova Jana Sokola, že základem poznání člověka je údiv. Nevím, jestli je tohle jeho osobní poznání, ale nevadí. V tom tvrzení se asi nemýlí. Dokud se divím, mám šanci poznávat. Tuhle skutečnost jsem si tehdy uvědomil. Divím se, co všechno lidské tělo vydrží, divím se přírodě, divím se kráse žen. Tenhle údiv mi jde obzvlášť dobře.

Sleduji-li v televizi politika, policistu, pak se divím, jak ten Joe Navarro má pravdu v těch popisech chování a řeči těla. Samozřejmě nemohu říci: „Lžeš hochu jak červená veš.” Neb nemám důkazy, ale ten způsob chování a způsob vymlouvání, držení těla, práce nohou, potvrzuje, že ten politik, či policajt lže, jak když tiskne. I když by rádi byli shledáni věrohodnými.

Nic, mám v téhle oblasti ještě mezery a musím se hodně zlepšovat. Ale časem, když Pán Bůh dá, budu umět víc. Postupně si pročítám ty tři knihy, co jsem si opatřil a dívám se kolem sebe, a sleduji, nejen jak lidé mluví, co říkají jejich tváře, ale také jejich nohy a trup. Nohy jsou podle Navarra nejpravdivější část těla. Ověřuji jestli je jeho tvrzení pravdivé. Zdá se že je. Stačí jen sledovat.

Takže, divme se a učme se. Že stejně umřeme? Jo jasně umřeme, jak vždy praví pesimisti. někteří dokonce zdůrazňují, že nejhorší je umřít zdravý. ale než umřeme, tak stojí za to si něco před tou smrtí užít. Užít trochu ve zdraví a při smyslech. Uvidíme. Jo jo

Autor: Jan Jílek | sobota 22.7.2017 11:30 | karma článku: 12.63 | přečteno: 370x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.