Pomalu uvolňuji tělo. Tělo je zatuhlé po tahání vozíku. Jiný pohyb, jiná zátěž. Cítím jak mi chrupe v páteři. Takovéto příjemné chrupnutí a uvolnění.
Pro tohle miluji ty pomalé uvolňovací techniky z Jógy, které už dlouhá léta cvičím. Cvičil jsem je i na pěších cestách, ale když je tělo v zápřahu, sice se uvolní, ale přeci jen, doma v klidu, hezky na podlaze, skoro podobná slast jako při milování. Jo, dlouhá léta jsem i milování, hlavně s novými láskami provozoval na podlaze.
Pěkně pomalu stáhnout na zem, pochopitelně se souhlasem dotyčné a všude místo, všude prostor, nikdo nikam nespadne. Žádná s tím neměla problém. Nezdržovala se sprchováním. Když se bránily, že nejsou dost čisté, říkal jsem: „Takové jsou nejlepší.” Přílišná čistota ničemu neprospívá. Ani milování ne.
Pochopitelně, podobně jako před milováním, některé prameny doporučují se osprchovat i před cvičením. Skrz kůži prý přichází pránická energie. Dělám to tak, vlažnou vodu, sprcha, žádné mýdlo a pak hezky pomalu, bez námahy cvičit. Vždy tak dlouho, dokud cvičení dělá dobře, člověk má pocit, že u toho relaxuje, nikoliv se ničí, odtahuje mysl od světa vezdejšího, soustředí se na sebe. A do sebe. Nechá plynout myšlenky, pokud je nechá plynout, zastaví se samy. Není nutné se nutit k nějakému zastavování myšlenek.
Myšlenky jdou ven, emoce jdou ven, nezůstávají v člověku. Vlastně je to takové vyvanutí, které odchází a nezůstává v mysli, v organismu. Není třeba žádná zvláštní akrobacie. Prosté pomalé protahování. Nádech, výdech, pomalý plynulý pohyb a díky přenesení pozornosti na tohle vše, nastává zklidnění. Třeba malé, ale pořád zklidnění. Každé další cvičení ono zklidnění prohlubuje.
Tím nechci říci, že člověk nemá emoce, že je mimo svět a realitu. Není, jen se prostě umí snáze vypořádat s tou zátěží, které třeba ty vztahy přinášejí. Skončí milování a dáma vám oznámí, že to bylo krásné, ale tohle není navždy. Prostě je vdaná a tedy si musíte zvyknout, že třeba nebude riskovat své manželství. Ona chtěla jen zkusit jaké to je, uspokojit svou fantasii, kterou měla o tom čase lásky. „Třeba se ještě uvidíme.” Řekne. „Ale s ničím nepočítej.” Doplní.
Sice máte pocit, že si vás přidala do portfolia svých uskutečněných představ. Namíchnete se, pak si řeknete, „lepší něco, než nic.” I to se stává. I v těch nejlepších rodinách.
Takže nevěra je krásný koníček, jak praví pan Heřmánek ve svém komentáři pod minulým blogem na iDnes, ale někdy mívá své zákruty, které ne vždy vyhovují. Pravdou je, že tohle mi řeklo několik žen, ale také je pravdou, že přišly ochutnat ještě několikrát. Většinou to byly slušné ženy, co milovaly své sladké hříšky a byly si vědomy, že sladké je pro chuť, nikoliv pro nažrání. Jak říkával můj nebožtík tatík. A také se bály, že do toho vztahu zapadnou a bude malér. Naštěstí jsem nikdy žádnou nerozvedl.
Krásně se na ty dámy vzpomíná. Jak říkám, někdy to bolelo, ale nakonec, všechno přebolí, nic není na věky. Nejvíc jsem miloval svou katolickou ženu, opustila mne a myslel jsem, že nikdy ta láska nepřebolí, ale ukázalo se, že i ona přebolela. Potkal jsem pár brunetek s modrýma očima, což byla vždy má slabost, opustily mne, bolelo ono opuštění a také ona bolest pominula. Jo, život je někdy náročný, ale krásný. Jo jo.
