Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konec Jeníčku, už je vidět, že jsi kdysi byl chodec

16. 07. 2017 20:40:08
Ukončil jsem putování dnes v poledne. Snědl v Katusicích něco jako oběd, polévku, hermelín a dva krajíce chleba, plus housku. Víc neměli.

Jak se ukázalo, mé tušení, že ta chůze se zátěží moc nepůjde, se potvrdilo. Nemá smysl ujít dvacet km, abych druhý den, měl pocit, že se musím přemluvit a jít dál. A těšit se kdy ten den skončí a měl za sebou celých patnáct kilometrů . Takže jsem se prošel po kraji, došel k Bělé pod Bezdězem a zabalil celé pěší putování. Stáří se přihlásilo a řeklo: „Konec Jeníčku, už je vidět, že jsi kdysi byl chodec.”

Nijak zvlášť se proto nermoutím. Těch kilometrů bylo opravdu za těch padesát let, co jsem tu disciplínu provozoval, skutečně desítky tisíc. Nic nevydrží věčně, ani má kolena ne. Už loni jsem věděl, že letos to bude jen pokus, co kdyby se poštěstilo. A to jsem šel po rovinách, co takhle v kopcích.

Martin Jech, jak slíbil, přijel, naložil mě, po třetí hodině jsem byl doma a aspoň se podíval na Tour de France. Zase měl kliku, Tour vedla po místech kde jsem před léty šel. Krásný kraj, Central Massive. Ale je aspoň na co vzpomínat. Když Pán Bůh dá, příští rok koupím nafukovací člun a sjedu Labe z Ústí do Hamburku. Na takovou cestu nepotřebuji kolena, spíš dost vody aby to trochu jelo a nemusel jsem moc pádlovat.

Ozvalo se mi cestou několik lidí, jeden bývalý klient, který mne viděl jít s vozíkem, volal mi že by pro mne měl práci. Prý má kamaráda, co mu je nevěrná žena. Jestli bych se ho neujal. Pak další, který dostal kontakt také od bývalého klienta, že se své ženě podíval do mobilu a zjistil, že miluje někoho jiného.

Jo to se tak stává. Do mobilu a mailu, Skypu, Facebooku, není radno partnerovi nahlížet. Mnozí argumentují tím, že chtějí mít jistotu, že jim ten partner je věrný. Tak ji pak mají a jsou z té jistoty dost vyděšení a zničení. Ale oba jsem odkázal na konec měsíce. Ještě mám dva týdny volna a hodlám se věnovat jiným věcem, než jsou nevěry, nebo recidivy.

V jedné vsi jsem cestou zažil setkání se sociálními pracovnicemi. Sedě u krámu, popíjím kafe, co jsem si na svém cestovním vařiči uvařil, objevily se dvě dámy, vyššího středního věku s visačkami na hrudi a jedna z nich, ta asi o čtrnáct dní mladší, než přeslička, se představila jako pracovnice sociálního odboru, co mapuje bezdomovce a nabízí jim potravinovou pomoc. Pobavily mne. Otázal jsem se zda vypadám jako bezdomovec, nastalo chvíli trapné mlčení.

Prý abych si nemyslel, že i jiní bezdomovci mají podobné vybavení, doplnila ta druhá. Tím vše vylepšila. Pak se na mě podívala lépe, říkala, že už mě někde viděla. Pomohl jsem ji. „Asi v televizi.” Pak ji došlo, že zřejmě nebudu ten pravý, koho hledají. Dokonce si vzpomněla na jméno a povolání. Horlivě se omlouvaly. Tak aspoň něco veselého jsem cestou zažil.

Stejně, stát se plete do života i bezdomovcům, já si osobně myslím, že pokud mají hlad a ten úřad nabízí potravinovou pomoc, že by jim neškodilo, kdyby si na ten úřad došli. Já tedy potravinovou pomoc nepřijal. Snad někdy jindy, člověk nikdy neví. A doufám, že jim dávají rovnou jídlo, nikoliv stravenky. Aby je nemohli prolejt v čůču. Jak se kdysi říkalo laciným vínům.

Tak jediný zážitek, bolavá kolena a sociální pracovnice. Víc toho ten necelý týden nedal. Inu, jeden se musí smířit s málem Ty nevěry mi připomněly mé mládí, kdy na některé mé vdané milenky, také prasklo, že byly nevěrné. Tedy ony tehdy nebyly ani mobily, ani maily či sociální sítě a tak se jim podařilo tu nevěru zatlouct. Manželé nakonec rádi dali na ujištění, že tedy opravdu nic.

Jo, některé dámy v tom opravdu uměly chodit. Ony v tom umí i dnes, tedy ty, co okamžitě mažou SMS, maily, nenechávají si mimo vzpomínek nic víc na památku. Ale romantika je romantika a pak to tak dopadá. Inu, ženy v tom někdy umí a mnohdy, a to je častější, neumí chodit. Některé ani nechtějí nakonec nic skrýt a ještě zařídí, že se ten správný mail a správná SMS, dostane do správných rukou. Ale to už je jiná historka. Jo jo.

...ptala se ho dívká jestli smí jít s ním, až tam, kde rozplývá se dým, křížem, krážem dál než dál ... bloumám bloumám, jen vítr ví kam, dál krajem půjdu raděj sám. Zítra zas půjdu dál do jiných končin, kdo ví kde skončím, pouť únavnou...

Řecko 2001 v klášteře nad Leonidem. Jako stárnoucí padesátiletý mladík.

Autor: Jan Jílek | neděle 16.7.2017 20:40 | karma článku: 18.20 | přečteno: 558x

Další články blogera

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 529 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 143 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 869 Celková karma 16.94 Průměrná čtenost 717

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.