Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A měsíc na okně ten lhář...

11. 07. 2017 0:24:05
Původně touhle dobou jsem měl ležet ve stanu, dívat se na měsíc, (ten vidím z okna) a snít sen o dálkách, kterými se budu opájet cestou do Jablonného v Podještědí.

Měl, ale neležím, dálkami se neopájím, neříkám s básníkem: a měsíc na okně ten lhář... však ten kdo v lásce hledá jenom změnu, je ďáblův muž a otrokář... Pravil svého času Nezval v Baladách pro Manon. Jsem doma, a vyrazím až dnes. Život a nedbalost mi háže klacky pod nohy. Napřed mne ráno v osm vzbudila služka. Normálně nechodí tak brzo. Protože v pondělí jdu do blázince až v deset. Fakt, že mám dovolenou netušila.

Ale dala mi přečíst vzkaz své šéfové, protože říci mi to nemůže, neb je hluchá a němá. Že má jít ke mě na osmou. No budiž řekl jsem si. „Uklidí, odejde.“ Nehodlal jsem tedy balit při jejím úklidu. To bychom se jeden druhému pletli a já nemívám ve zvyku někomu u práce překážet.

Byl jsem nevyspalý, povídali jsme s Radkou do noci, takže, jakmile služka uklidila a odešla, u vědomí, že vlak jede do Čelákovic každou chvíli a času je dost, na „chvíli” jsem zalehl. Ona chvilka trvala skoro čtyři hodiny. Probudil jsem se, s tím, že tedy sbalím a půjdu. Leč, vozíkem se v minulém blogu, chlubě, jsem zjistil, že vozík je nepojízdný. Kolečka prázdná, a potřeboval ještě lehce upravit. Žil jsem v domnění že je v cajku, leč jsem se nehorázně mýlil.

Pravda, naposledy jsem s vozíkem cestoval v roce 2014. Do Německa. Žil jsem v domnění, že stačí kolečka dofouknout a jede se dál, močálem černým, podél bílých skal... Jak praví jiný klasik jménem Shakespeare. No, dvě pumpičky, v provozu ani jedna. Šel jsem zkusmo do domácích potřeb zakoupit. Měli. Opravil vozík, dofoukal kolečka, zjistil jsem, že je šestnáct hodin, usoudil jsem, že zítra je také den. Znovu jsem zalehl a spal další tři hodiny. Inu dovolená, zdravý barrandovský vzduch.

Co z toho plyne? Nic, prostě jsem se spolehl, že věci jsou v pořádku, neb opravdu do Ameriky necestuji, v pořádku věci nebyly, takže mohl jsem se rozhodnout, cestovat bez vozíku, mohl jsem těšit,že při pohledu na měsíc budu recitovat verše pro Manon.
Kořím se Manon vaší kráse,
kořím se Manon tvému jménu,
jsi jako voda bez kamenů,
jsi jako vosa štíhlá v pase,
budu tě líbat bez prstenů...

Nakonec jsem odchod o den odložil. No, recitovat mohu doma, měsíc svítí dál, jde do úplňku, takže dnes večer někde u Labe, bych si tu recitaci mohl zopakovat. Uvidím.

Na druhou stranu. Jestli jsem vyhlásil startovací den včerejšek a budu startovat dnes, má věc. Nakonec i vesmírné lety se odkládají, pokud není raketa allright. Natož můj cestovní vozík. Nemám zas až takovou starost, co tomu řekne národ. I když, jak jsem se dozvěděl z jednoho naučného pořadu TV.Discovery lidé mají rádi, když nevybočují řady. Moc se mi ten pořád líbil.

Dám sem odkaz Snadno ovlivnitelná lidská mysl Docela jsem se divil. Ale údiv patří k člověku, kdo se diví, ten se učí a je pokorný, neb ví, že nic neví. Jak pravil jiný klasik jménem Sokrates. Na základě tohoto pořadu jsem si opravdu uvědomil jak v očích mnoha lidí jdu skutečně proti proudu, když chodím v zimě v létě bos. Všichni mají boty, jen já a několik dalších máme odvahu se vymknout. Ano jen málo lidí dokáže unést něco tak „extravagantního” jako jsou bosé nohy ve střední Evropě.

Bosá noha je, ale bosá noha. Člověk si zvykne a najednou už mu nepřijde, že je bos, že občas malé děti křičí, prstíčkem ukazují. „Maminko, on je bos.” Inu děti netuší, že přirozené je chodit bos, že na tom není nic extravagantního a že obuv je opravdu jen na velmi horký asfalt, nebo velmi studenou zimu. Takže i o dovolené vozík potáhnu bos, pokud asfalt poteče horkem, obuji barefooty.

Takže jsem připraven, jak ti skauti a dnes opravdu, to jest 11.7 pokud se nestane něco mimořádného vyrazím. Jo jo.

Kanada 2008: pěší cesta Prince George — Vancouver Ten kyblík je zásobárna potravin, kvůli medvědům jsem ho musel vždy aspoň o padesát metrů odnést od stanu. Aby na mě medvěd nepřišel a všechno mi nesežral. Byla to nutnost, neb jak ukazuje další fotografie, ne vždy a všude bylo si co koupit. V Kanadě není krám na každém rohu. Další krám, nebo tomu podobného bylo třeba až za týden pěšího úsilovného pochodu. Tady byl indiánský store. Prodali mi jídlo a hrozně se divili, co tam dělám?

Autor: Jan Jílek | úterý 11.7.2017 0:24 | karma článku: 10.64 | přečteno: 323x

Další články blogera

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 474 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 14.92 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1207 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 529 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 143 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 869 Celková karma 16.94 Průměrná čtenost 717

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.