Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ani toho Pána Boha k tomu trestání nepotřebují

14. 05. 2017 14:20:58
Časopis Respekt nijak zvlášť nemusím. Je na mě příliš intelektuální a já jsem jinak prosťáček Boží, ale čas od času se do zorného pole mé pozornosti, něco z něj přeci jen dostane.

Když jsem ten článek dočetl: Tady kliknout zamyslel jsem se. A musel jsem v mnohém souhlasit. Ano, pokud vezmu sebe sama jako příklad, pak musím říci, že život trávím vlastně ve hrách.

Většinu svého volného času trávím hraním. Hraji si na čtenáře, hraji si s počítačem, hraji si s texty, které píši. Že by má činnost nějak přispívala ke zlepšení stavu světa, se opravdu nedá říci. Možná ho zas až tolik svou činností nekazím. Možná.

Nakonec i povolání, které vykonávám mi v mnohém připomíná virtuální realitu, protože jsem odkázaný na líčení většinou jedné strany, kde pak hledáme společně nějaké východisko ze situace, ve které jsou.

Ano, my křesťané věříme, že určitý způsob chování nám zajistí nebe. Nebe podle našich představ, protože ať dělám, co dělám nikde jsem nenašel věrohodné líčení poměrů v nebi. Všechno jsou to buď vidění mystiků, svědectví proroků. Ale jak to nebe fakt vypadá, jsem nikde přesně nenašel.

Jsou různé názory o tom, co bude po smrti. Každá ta víra učí něco jiného. Ale dá se říci, že ty velká náboženství, Judaismus, křesťanství a islám, se shodují na tom, že spravedlivé čeká odměna, hříšníky trest. V křesťanství známe sedm smrtelných hříchů: „Pýcha, lakomství, obžerství, závist, hněv, smilstvo, lenost.” Jo, jsou to ty smrtelné, co nás provázení celoživotně. Bůh miluje hříšníka, ale nemiluje hřích. Praví Písmo Svaté.

Z toho důvodu je mnoho hříšníků, kteří doufají, že jim sem tam nějaký ten sladký hříšek bude odpuštěn. A že pokud se budou řádně kát a litovat, bude jim odpuštěno vše. To je ta otázka jak to je. Několikrát jsem s různými křesťankami diskutoval na téma, jestli, když se vdaná žena, ženatý muž zamiluje, jestli jim nebude odpuštěno pro tu lásku k tomu druhému. Prý ne, pravily. Přesto se mnou leckteré zhřešily.

Mám s tímhle vážně problém. Pamatuji na jednu, která, když se mnou už po několikáté zhřešila, tak na konci milování pravila. „To přeci nemůže být ani hřích, když je ta láska tak krásná.” Zaujalo mne to. Marika se jmenovala. Musím říci, že od té doby mi tahle její věta vytanula mnohokrát.

Ano, Židé znají institut rozvodu. Jak to mají muslimové, nevím, pravoslavní ti také připouštějí rozvod. Asi to nebude jednoduchá procedura. On ani civilní rozvod z psychického hlediska není nic jednoduchého. Takže když se někdo rozvádí kvůlivá nevěře, tak ten trest si užije už tady na zemi, neřkuli po smrti. Jo, on ten život není jednoduchý, když si ho člověk chce užít a má přitom na mysli těch sedm smrtelných hříchů. Jde mi to ztuha.

Písmo ledacos napoví, ale na druhou stranu, nechává člověka mnohdy velmi tápat. A nebo neumím správně číst a správně poslouchat. Je to opravdu hřích k zatracení, když se vdaná žena zamiluje? Jistě, odnese to vždy ten chlap, co si ji vzal. Pamatuji několik takových „spravedlivých sudiček”, co vždy měly odpověď, na provinění těch žen, aby je je mnohdy po vynesení rozsudku nad hříšníci, postihlo totéž.

Ty pak zíraly. Stejně tak pamatuji několik kněží, co plamenném kázání proti smilstvu, se pak v klidu vyspali s farnicí. Či odešli z kněžské služby a mnohdy i z řádu, kde složili svaté sliby. Bylo zajímavé poslouchat jejich racionalizace. Lítosti a pokání tam bylo pramálo. Jsem si říkal, čemu vlastně věřili?

Jo, ono zaujmout spravedlivý postoj je docela snadné. Mnohem snadnější, než v tom spravedlivém postoji setrvat. Ono darmo není psáno. „Nesuďte a nebudete souzeni!” To jsou ty pasáže, které mne tak nějak naplňují vírou, že Pán Bůh není troškař, který každý přestupek trestá pekelnými tresty.

Vždy opakuji slova Jirky Růžičky, těm, co se zamilují, tam, kde to není zrovna výhodné. „Nelze se nezamilovat.” Ano láska člověka postihne, pokud není psychopat, který s nikým necítí a nesoucítí. A je otázkou, jestli je výhoda být nikoho nemilujícím psychopatem, nebo člověkem, co podlehne touze, citu, vůni, protože si zrovna nemůže pomoci.

Jak říkám, obvykle ten trest, pokud ona láska překročí jistou hranici přijde. Tady na zemi a od člověka, nebo lidí. Ani toho Pána Boha k tomu trestání nepotřebují. Pár takových trestů jsem zažil. Bohužel, většinou jsem si myslel a dodnes si myslím, že ta láska za to stála. Ta láska a milování s tím spojené. A suďte mne! Jo jo.

Autor: Jan Jílek | neděle 14.5.2017 14:20 | karma článku: 17.71 | přečteno: 754x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.