Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už mi otrnulo

16. 03. 2017 0:39:23
Zjistil jsem že mi otrnulo. Už v pondělí. Vykoupal jsem se v „odlesku slávy,” kterou jsem získal v sobotu v bohnickém Divadle za Plotem a zatoužil po další.

Ač jsem ještě v neděli, kdy jsem byl ještě vyčerpaný po zkoušení a následném představení myslel, že už nikdy žádné divadlo hrát nebudu. Ovšem. Lidi toho naslibují. Pochopitelně tentokrát jsem vše vymyslel zcela jinak.

Dostal jsem nápad, že ke hře „Náplast a převozník.” Přidám ještě skeč, který jsme sehráli společně s Petrem Parákem a Zuzanou Kaifoszovou. Plus tři další skeče, které už mám lehce rozepsané, dnes jeden dopsaný a odeslaný herci a herečce.

Všichni budou hrát hlavní roli, bude se zkoušet po dvojicích a bude snadnější domluva o zkouškách v různých časech. Vlastně ještě napsat ty dva skeče a už je skoro hotovo. Místo, kde budeme hrát už mám vymyšleno, půjdu ho obhlídnout a pak už jen trochu scéna, trochu muzika a s chutí do toho a je hotovou. Prý zpolovic.

Obvolal jsem možné aktéry a zatím mě nikdo z kádru neodmítl, nové herečky si dávají zatím čas na rozmyšlenou. Několik lidí odešlo, zas sna přijdou jiní. Základní kádr zůstal. Což je důležité. Ono, čím déle ti lidé setrvají, tím větší cvik dostanou. Nakonec bylo tohle vidět v sobotu. Projevila se určitá zkušenost a praxe.

Amatérské divadlo musí dělat lidi, kteří ho opravdu dělat chtějí. Chtějí investovat čas, námahu, občas i své peníze do toho, že jednou dvakrát, někdy třikrát do roka si zahrají, riskují, že na ně přijde poměrně málo diváku, třeba na reprízu. Divadlo stojí dnes peníze. Buď soubor někdo podpoří penězi, jako nás podporuje pan Hanausek, nebo nabídne zdarma prostor.

Souborů je hodně, prostoru a peněz ze strany mecenášů už méně. Leč jsou a je dobře že jsou. Lidé jako jsou členové souboru, kteří si většinou hledají nové místo a nové možnosti v životě. Divadlo je pro ně prostředkem k sebevyjádření, sebepotvrzení i sebedůvěry. Učí se postupně vystupovat, mluvit, chovat v různých situacích na veřejnosti.

Nedělám terapii divadlem, ale používám mnohé terapeutické techniky, které se kryjí, jak jsem časem zjistil s různými režijními technikami a postupy. Hodně se učím, hodně přemýšlím hodně musím tvořit a tím, jak věřím, udržuji mozek v kondici. Asi tolik netrvám na detailu, ale na celkovém vyznění. Chápu perfekcionisty z divadelního prostředí, ale mne osobně jde o celkové sdělení.

Navíc mne baví pracovat s omezenými prostředky, protože to vytváří prostor pro mou osobní fantasii. Plus pro práci s textem. Když si píši své hry, skeče, vždy si představuji jak bude znít ten text v prostoru, v situaci, kterou mám na mysli. Ano je příjemné mít osvětlovače, který umí naladit scénu, ale teď se chci pokusit s minimem, dosáhnout maxima. Svého maxima.

V relativně prázdném prostoru, s minimem techniky dosáhnout toho, aby se divák věnoval smyslu textu, smyslu děje. Něco, jako když Sanové, nebo jiné takzvané primitivní národy, tančí a zpívají při měsíci, nebo v zapadajícím slunci. Když jsem si psal dnes ten skeč, viděl jsem, jak se hraje při svíčkách. Svíčky osvětlují jeviště, kde jen náznak postele a stolu s jednou židlí k tomu dva herci.

Měl jsem při té představě stejný pocit, když o zkoušce v sobotu jsem zažil jak fagotista hrající „Yesterday” vyšel na kraj jeviště a hrál samotnou melodii písně bez doprovodného zpěvu. Měl jsem slzy na krajíčku a mráz mi šel po zádech. I v sobotu při představení jsem prožíval něco podobného, když k tomu fagotu zpívala má dcera. Čistě a z hloubi duše.

Divadlo a muzika má tuhle sílu. Sílu vyvolávat prostými prostředky, emoce, které objevíme v sobě jen při takových příležitostech. Mám radost, že mám stále nápady, chuť riskovat a touhu hledat. I přesto, že jsem objevil tuhle možnost až vlastně hodně po dosažení šedesáti let. Jak je vidět, nikdy není pozdě. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | čtvrtek 16.3.2017 0:39 | karma článku: 15.44 | přečteno: 419x

Další články blogera

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Život píše těžké kýče

Volby za námi, běžný život před námi. Tedy je čas připomenout, že divadelní skupina „Nejlepší a nejskromnější” již mám čest vést, zásobovat svými texty a nutit herce aby uměli texty zpaměti. Nezahálí.

21.10.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.98 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jan Jílek

Odpovědnosti se nevyhneš. Tak či tak

Čtu si na FB, kdo všechno z mých známých byl volit. Osobně půjdu až ráno. Vezmu jedním vrzem volby i nákup. Obojí je důležité.

21.10.2017 v 0:04 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Dana Adámková

Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

23.10.2017 v 12:09 | Karma článku: 14.00 | Přečteno: 213 | Diskuse

Martina Pixová

Až naprší a uschne

Bylo to tu a je to tu zas. Plískanice. Déšť. Vítr. Zima. Tma. Teplý svršek přes sebe člověk vždycky nějaký přetáhne, ale jak se obout do sloty? Ve městě! Má člověk dbát na trendy a ničit si obuv nebo jsou ve městě gumáky povoleny?

22.10.2017 v 21:55 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 175 | Diskuse

Miroslav Olšák

Zážitky z kontaktní kampaně

Letos jsem se tak angažoval v kontaktní kampani za Svobodné. Jak to vypadá očima takového "rozdávače letáků"? A co říkali lidé, kteří se s námi dali do řeči?

22.10.2017 v 19:51 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 425 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Ani ve stáří nerezignujte na sex

To mi radí jeden z mnohých letáčků v ambulantní čekárně. Ten usmívající se pán na prospektu, v bílém plášti a s nepostradatelným stetoskopem kolem krku asi neví, že mám úplně jiný starosti.

22.10.2017 v 17:13 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 1069 | Diskuse

Jan Jílek

Podzim podzim přichází

Podzim přichází a s ním i podzimní počasí a smutky. Oznámila mi má sestra, že zemřel její první muž, táta jediné mé neteře. Tak už to v životě chodí. Rodíme se, umíráme.

22.10.2017 v 13:45 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 314 | Diskuse
VIP
Počet článků 851 Celková karma 16.11 Průměrná čtenost 714

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.