Zdravím Vás...závidím to všechno. Vlastně úplně nejradši vzpomínám na ty cesty bez jasného přístřeší. Stopem, Holandsko, Belgie...jen jakýsi plán a vzniklé přátelství s řidičem, co pak měl touhu nás zavést ještě dál a ukázat ještě něco ve svém kraji. A noci pod širým nebem v igelitu a na zastávkách a nebo v rodině řidiče...a pak ráno stopem dàl a čtyřdenní spánek na pláži u moře, a pořád myslet jak co udělat aby se člověk obstaral a mohl dál. Víte...tohle můžu potvrdit. Dřív děti staly u tabule a plamenně představovaly dětem dobrodružné knížky a kluci zvlášť. I vojenské a zálesacke encyklopedie. ..teď už jsem to léta nezažila. Máte se snad fajn

Jde to

Dobrodružství střídá pohodlíčko, a pak zas můžeme vyrazit za dalším dobrodružstvím.. něco důležitého jste mi připomněl, jak ještě dost můžu, a jak je to príma, díky.

Jo