Mám v paměti jednu vzpomínku. Z kabaretu Crazy Horse v Paříži, což byl (a dodnes je) kabaret s hambatými dámami, kam nás pozvali hostitelé z rádia Europe 1. Utkvěla mi - zřejmě navždy - jedna scéna, kdy se na pódiu rozsvítil neonový obrys rakve nastojato. A zleva doprava po pojízdném chodníku přijížděly stále nové a úplně nahé tanečnice, vždycky prostoupily to rakví a zase odjížděly po chodníku dál a mizely v zákulisí. Vůbec netančily (dost netypické na kabaret), jen tak několik minut jezdily po tom chodníku zleva doprava, mlčky za tónů ponuré smutné písně. Přesto to byl velice silný zážitek, smutkem naplněný po okraj. No a na tenhle zážitek jsem si vzpomněl při čtení vašeho blogu, Jene.

Letem životem i světem? Mnohé meze překročeny, rozorány, ba i přeorány. Sem tam nějaký ten remízek, i až vypálený. Jen buldozer jede dál. Ač mnohé za život svůj až ,,zplanýroval".

Jo jo, ženy mi dávaly zabrat, ale asi jsem jim nic nebyl dlužen. Ona ani jedna z nich nebyla žádné neviňátko.

No jak jsem to četl, to se skutečně máte čím chlubit.

Jasně Horáku. Krásné ženy mne milovaly a milují, to je vždy k pochlubení. Loudilům vašeho typu, pouze k závisti.

Vidím, že jste to neměl s ženami nijak jednoduché... Jiřinu jsem jednu znala, už také nežije... Osudné pro ni byly bohužel cigarety... Díky za upřímnost.

Já si nijak nestěžuji. Ony to také nebyly žádné nevinné berušky a leckterá uměla svoje.

Dle významu svého jména je Jiřina také hbitou a obratnou ženou a jméno je též jménem květiny. Jakkoli jméno Jiřina může znít obyčejně, dělá z jeho nositelky i vzácnou květinu. Jednu jsem znal a někdy zavzpomínám, i když musím bohužel přiznat, že to nebyla vždy procházka jarním sadem.

Procházka jarním sadem je jen jednou za rok