Svět ticha- širokoúhle barevně v kinu tehdy z názvem Hvězda Cestopisy, Ano. Kde co. Někdy i s foto, jindy s obrázky Buriana. A podávané tak, že když je člověk četl, tak tam ,,skoro" až byl. A lásku hlásat ani netřeba. Ta prostě budˇ je, nebo není. A i když pomine, v paměti zůstává. Bez trpkosti, natož nenávisti. A naděje, ta umírá až poslední. Jenže, vždycky je na co, resp. i na koho a proč se těšit. Takže, asi tak

Souhlas.

Pane Jílku, nabízím na dálku tykání, jste sice o fous starší a jistojistě zkušenější, já jsem zase asi více drzý.

Tomáši, na přiměřenou drzost se neumíra a není ničemu na škodu