Gratuluji. Vlastně něco podobného, i když v menším, prožívám, když tvořím noviny. Skládám je z různých článků a fotek, prostor je omezen, Zároveň si přeji, aby vše ladilo, aby to vytvářelo kompaktní celek. Jsem ale zároveň závislá na x dalších lidech. Před premiérou - uzávěrkou do tisku - jsou to docela nervy. Nakoilk se ještě snažit vylepšovat, kdy už je to dost. I s těmi omezeními, samozřejmě. Teď pošesté, kdy to dělám, mám pocit, že je to nejlepší. Ale nikdy si nejsem jistá, že se nevloudila chybka. Každou chybku nám někdo ze čtenářů vzápětí zavolá nebo i přijde říct, lidi jsou rádi kritičtí k práci druhých. Tak vždycky čekám na tu ťafku.

Tentokrát jsem ale ťafku možná předešla, když jsem jednu chybku uznala předem. A ona to prý chybka není, pravila ta paní.

Jo jo, nejlepší je na konec už neposlouchat žádné rady. Nebo se vše rozplizne.