To je celkem jednoduché, poslouchám a nemyslím. Nedělám si názor, a tušit kam půjde řeč, ještě neznamená, že tomu tak vždy je. Za druhé, klient poptřebuje vědět, že je slyšen a že mu někdo roumí, protože přišel proto, že většinou ho neslyší a nerozumí mu nikdo, nebo jen málokdo. A musí se vypínat po konzultaci.

Díky za blog. Vždycky si rád počtu text, který v klidu plyne, aniž by měl ambice být jediným správným, vždy rozhodujícím, text, který akcentuje obě strany mince, bez tvrzení, že jen jedna je správná a použitelná.

Jak vlastně po letitých zkušenostech a praxi dokážete udržet svou pozornost při poslouchání klienta? Udržíte svou plnou pozornost při poslouchání opakujících se schemat, když už předem víc než tušíte, kam se tok "zpovědi" ubírá a kde skončí? Má s tím profesionál problém nebo se ta obtíž vydržet poslouchat týká jen běžného člověčího kontaktu? Je mi jasné, že profík nesmí v klientovi vyvolat pochybnost o svém zájmu o jeho problém, ale jak je to uvnitř?

Asi není možné a vhodné na to odpovědět, ale já to jen zkusil.

Hezký den.