Osud je povaha člověka. Změníme povahu, změníme osud... Tak šup, jdeme na to...

Pane Jílku, nejsem již nejmladší a zjistila jsem, že existují mezi námi lidé šťastní a lidé - smolaři, kteří se nikdy v životě ze smůly nevyhrabou. A ta jejich celoživotní smůla, postihuje bohužel i jejich okolí, jejich blízkou rodinu. A je to tím, že se pohybují v určitém vzorci, ve stereotypu, ze kterého se nejsou schopni vymanit. A na rady moudřejších, těch, co to s nimi myslí dobře a upřímně, bohužel nedají... Měla jsem takovou sousedku, už není bohužel mezi námi...

Byla to opravdu nešťastná paní... Vzhledově byla moc pěkná, kterou mohl mít každý rád... A stačilo by málo - jen aby změnila své chování k lidem, svůj postoj k některým událostem. A nejednalo se u ní o žádné závislosti, nebo něco podobně negativního, jen o životní postoje k různým obyčejným věcem, takovým, které dennodenně řeší každý z nás. U ní šlo hlavně o její neústupnost, přehnanou kritičnost vůči druhým, preferováním vlastních názorů před názory jiných, intoleranci vůči svému okolí. Ale na druhé straně také o přehnanou důvěřivost a lehkověrnost tam, kde to nebylo rozhodně na místě. Díky za článek k zamyšlení.

jo jo