Ruku mi dej...ale půjdu sám po svých
http://www.katyd.cz/clanky/pomahat-alkoholikovi-zacnete-u-sebe.html#.WZ0nHw-Xawo.facebook
Spoluzávislost je stav mysli a způsob chování. Stav mysli, chování, spoluzávislého je velmi podobný stavu mysli i a chování závislého. Závislý a spoluzávislý jsou vlastně komplementární. „Komplementární”, znamená: „Doplňující se, zapadající do sebe.” Uvedeme si tohle na příkladu. Manželka , která převezme na sebe veškerou odpovědnost, dostane se do postavení: „Stíhačky, oběti, zachránkyně.“ Každá z těchto rolí má svůj zisk. Stíhačka moc nad partnerem nad partnerem, oběť, soucit okolí a zachránkyně, obdiv okolí.
Manželka alkoholika se obětuje, zachraňuje, stíhá, věnuje svůj čas a úsilí, do jeho změny, porozumění, záchrany. On má čas pít, o nic se nestarat, být v odporu všem nárokům a požadavkům, je v roli „trpitele,” který je stíhán, obtěžován, vychováván, poučován, je v pozici dítěte, které nenese žádnou odpovědnost. Je v této pozici zcela záměrně udržován a to přesně do chvíle, kdy ony činnosti, jako je už zmíněné stíhání, obětování se, zachraňování je zcela neúnosné, vyčerpávající, jednoduše řečeno, Debaklové. Debaklové pro ty stíhačky, oběti a zachránkyně. Ty se do té debaklové situace dostanou podstatně dříve, než jejich partneři.
Napsané a řečené, vypadá vše srozumitelně. Komplentární: On nedělá nic, nebo jen velmi málo a jen co opravdu musí, ona dělá vše a ještě navíc, vychovává, zachraňuje, pronásleduje. Lidé, kterých se tohle týká, pokud jim objasníte tento mechanismus. Řeknou něco jako: „Ahá, tak tohle mě nikdy nenapadlo.” Uvědomí si své jednání a mírně i způsob myšlení. Bohužel, jen velmi mírně. Většinou si sice uvědomí stav života a způsob mysli, jež je ovládá a způsobuje jim potíže. Jenže většinou se leknou, protože ten jejich stav mysli i způsob života před ně položí žádost o změnu. Ano, život každého z nás, kdo žijeme v nerovnováze, na nás něco žádá.
On na nás žádá neustále. Žádá abychom jinak mysleli, jinak se chovali, víc se o sebe starali, nenechali se ničit. Neboť tím, že se opakovaně dostáváme do malých debaklů, se dříve nebo později dostaneme do kompletního debaklu, kdy nás, ať chceme, nebo nechceme, ten náš život nutí, změnit způsob vlastní existence. Změny vlastní existence na základě změny myšlení. Jak říkají moudří. „Vše je v hlavě.” A z hlavy, jak říkají jiní moudří se ledacos přesune do těla.
Výše uvedené povídání se týká nejen manželek alkoholiků, ale i manželů alkoholiček, feťaček, manželek a rodičů hazardních hráčů. Jednoduše a prostě řečeno všech těch, kteří jsou v kontaktu se závislými libovolného druhu. Tedy jsou zachránci, oběti a stíhači i mezi muži, manžely, otci, nebo homosexuálními partnery. Leseb i gayů. Sourozence a děti nevyjímaje. Ti všichni musí něco změnit ve svém životě, ti všichni jsou v problému, i když nepijí, nefetují a hazardně nehrají.
Závislí myslí, jednají a jdou z extrému do extrému, stejně jako spoluzávislí. Pokud řeknu v terapii závislému, že bude muset změnit skladbu přátel, pak zazní odpověď: „To se jako mám vzdát jako všech známých?” Říkám jim: „Nemusíš, jen třeba změň místo setkávání a program toho setkání. Tím, že stanovuješ tyhle dvě věci, dostáváš se do situace, kdy začínáš svůj život vědomě ovládat, začínáš si stanovovat svou vlastní cenu.”
Nepochybně není jednoduché změnit zvyky a návyky, ale než zacházet do extrému: Jako třeba hned se rozvádět, hned vyhazovat díte z bytu. Tak postupně vše tohle lze měnit. Pokud zjistíme, že postupná změna nefunguje. A to můžeme přes veškeré úsilí zjstit, pak uděláme, to, co se dělá až naposled. . Stejně tak u těch spoluzávislých. Extrem je až na konec, úplný konec.
Někdy lze změnit něco hned, jen v malých krocích. Podobně jako u pěšího cestování, trasu vytčenou, musí ujít jeden každý sám, ale je rozdíl, jestli vysypeme písek z bot, nebo vyndáme kamínky, či natáhneme srolované ponožky. jestliže nic z toho nefunguje, a nejsem schopen jít dál, až potom končím cestu. Buď si uvědomím svou cenu, začnu se chovat jako člověk, co má cenu sám pro sebe, a jestliže se tak začnu chovat, pak zjistím, že mám cenu i pro druhé lidi. Tyhle „maličkosti” zásadním způsobem ovlivňují kvalitu cesty, stejně jako kvalitu života.
Čím víc mám cenu sám pro sebe, tím větší úctu a porozumění sklízím i u druhých lidí. Tohle není jakýsi rádoby moudrý canc, tohle je má osobní zkušenost. A nejen má, ale i mých klientů Jak závislých, tak spoluzávislých. Jak se ukazuje, tak ono starověké: „Jaký duch, takové tělo.” Tvoří vyrovnaného, nebo nevyrovnaného člověka. Za svou stabilitu, vyrovnanost si je odpovědný každý sám. Nikdy život nebude snadný a nikdy mi ho snadný ti druzí neučiní. Modli se a pracuj. Pracuj jak na duchu, tak na těle. Všechno ostatní jsou jen socialistické kecy, vedoucí k závislosti a spoluzávislosti.
Socialistické proto, že socani slibují každému štěstí bez vlastního přičinění. Druzí se postarají. Jejich slova: „Stát se postará.” Jsou jen plané sliby a kecy. Bohužel, nepostará a nezajistí ani zdraví, ani štěstí ani svobodu. Svobodu, která je opakem závislosti a spoluzávislosti. Jo jo.
A na konec něco romantického:
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x