Tak tedy přišel ten čas...
Takže ráno zprávy, pak trochu kultury, sportu, cvičení. Hned ten den jinak vypadá. Pravda, čas od času i o dovolené, nebo volnu se dostaví nějaká obtížná situace s klientem, který má problémy a mé telefonní číslo. Jsem na jednu stranu rád, že mne moji bývalí klienti doporučují dalším lidem, co jsou v problému, ale někdy je mi líto, že tomu člověku nejsem schopný prospět tolik, kolik by bylo potřeba.
Jako kdysi jednou odpoledne, kdy se mi ozval člověk, který už mi volal týden předtím. Objevil v mobilu své ženy důkazy o její nevěře, ona mu ji potvrdila, zavolal mi, dohodli jsme se, že nebude zatím nic dělat, jen ženě oznámí, že se nechce rozvádět. Na tyhle věci se ptám jako první: „Co hodláte v tuhle chvíli udělat?” On řekne to a to, já buď vyjádřím souhlas, případně nesouhlas. V tomhle případě měl poměrně rozumný nápad brát nevěru své ženy jako úlet. Úlet, který se dá omluvit. Leč ona ho následně vyvedla z omylu, neb mu za dva dny oznámila, že se svým milencem jede na dovolenou.
Vzala všechno šmahem z jedné vody načisto. Co má dělat? Ptal se. Navrhl jsem mu, aby přemýšlel, jestli má možnost tomu odjezdu nějak zabránit. Prohlásil, že ne. S tím jsem souhlasil. Došlo mi, že zde se jedná o jasné uvážené rozhodnutí oné manželky, která prostě se rozhodla a dost těžko bude její rozhodnutí pro tu chvíli ovlivnitelné. Ani jednoho jsem neznal osobně, takže jsem se zdržel jakýchkoliv soudů. V takovou chvíli se domnívám, je nejrozumnější nedělat nic. Počkat. „Ten, kdo počká, ten se dočká.” Říká stará moudrost. V tomhle případě, si myslím, platí dvojnásob.
Čekám, promýšlím, co udělám, pokud zůstanu sám, co bude dál se mnou. Tohle jsou přirozené lidské otázky, které je třeba sám sobě zodpovědět. Pokud se nechci rozvádět, nedělám nic, co by rozvod uspíšilo. Nakonec je na tom druhém, aby se zařídil, jak potřebuje on. Nemusím mu nijak tu situaci ulehčovat. Nemám žádnou povinnost se starat o jeho blaho ve smyslu, ulehčení odchodu.
Kdo mlčí, čeká, je ve výhodě. Může reagovat na skutečné kroky toho druhého, aniž by musel žít v nějakých představách, co bude. Počká na to, co bude. Málokdo tohle umí, ale kdo se tuhle strategii naučí, neprohloupí. Ne vždy platí, že nejlepší obrana je útok. Někdy nejlepší obrana je čekání na to, co ten druhý opravdu udělá. Navíc, ti, co čekají, nic nedělají, neudělají sice, jak někteří pochybovači tvrdí, nic dobrého, ale také neudělají nic zlého.
Čím méně zlého vůči tomu odcházejícímu udělám, tím méně se budu muset stydět za to, co jsem řekl a udělal. V tomhle případě opravdu platí: „Mlčeti zlato.” Mlčím a starám se o své věci. Jak budu žít sám, co budu dělat po odchodu partnera, kde budu žít atd. Mám svých starostí dost a nemám žádnou potřebu se starat o to, kde a jak bude žít partner/ka. Jsou-li děti, pak se starám, aby ony měly, co potřebují. A domlouvám se s partnerem/partnerkou jen o dětech. O ničem jiném. On, ona se rozhodl/a, že bude žít s někým jiným, což je sice bolestivé, velmi bolestivé, ale pokud tuhle skutečnost vezmu na vědomí, zjistím jednu věc. Bolest se nezvětšuje.
Jedna důležitá věc. Pokud neřeknu nic zlého vůči tomu druhému, protože mám zájem o jeho návrat, pak mu ten návrat v případě, že o něj stojí, daleko snadněji ulehčím. Netvářím se, že nevěra nebyla, ale neprobírám ji. Mohu ji konstatovat. Fakta se konstatují. Ale netrestá se jimi.
Další věc. Nabízí-li mi v případě rozchodu/rozvodu někdo přátelství, raději se toho zdržím. Jestliže mne někdo nechce jako partnera, nemám žádný rozumný důvod udržovat nějaký kontakt, mimo péči o děti. Vše ostatní je zbytečné jitření bolesti, kterou při opuštění partnerem prožívám. Veškerá komunikace nechť je jen o dětech. Nejsou-li děti, pak veškeré udržování nadějí, jež nejsou oprávněné, jsou jen dalšími možnými zdroji bolesti.
Nabídka přátelství v takovém případě je z mého hlediska cesta do pekel. Přátelství je něco jiného než intimní vztah. Má jiné parametry a jiné cíle. Navíc v tomhle případě taková nabídka umožňuje manipulaci a kontrolu nad opuštěným partnerem ve prospěch toho opouštějícího. Což si myslím, není v zájmu opuštěného člověka. Zažil jsem, jak si, a ne jednou, dáma, co mne opustila, nárokovala i rozhodovat o tom, jakou bych měl mít partnerku. Nepotřebuji radu od těch, co mne opustily, s kým mám, nebo nemám žít.
Jasně říkám v takovém případě, o co nemám zájem:
- Nemám zájem o přátelství
- Nemám zájem o rady, jak mám, nebo nemám žít
- Nemám zájem o poskytování jakýchsi nadějí, že jednou…
- Nemám zájem o libovolné společné vlastnictví čehokoliv
- Nemám zájem být lepší v jeho očích
Ještě se vrátím k tomu oznámení o odjezdu za milencem na dovolenou. V takovém případě, při vědomí, že nemohu nic s tím dělat. Tedy pokud nechci zmlátit milence své ženy a ji zavřít doma, pak se musím smířit s tím, že situace je taková, jaká je, prožít si svou bezmoc, což je jeden z nejhorších emočních stavů, které člověk může zažít. Smířit se a opravdu jen čekat na to, co bude dál. Snažit se přežít a nenechat se zničit výčitkami, co jsem udělal špatně, že se tohle stalo. Jestliže lidé spolu žijí kolik let, pak se vždy stane něco, co druhému vadí. Vzájemně.
Vždy se hledají argumenty a důvody, proč se někdo zamiloval a snaží se ten zamilovaný hodit vinu za své zamilování na toho druhého. Zbytečně. Lidé se zamilovávají a nemá ona zamilovanost co dělat s morálkou. S morálkou má, co dělat neplnění povinností, které mám třeba vůči dětem. Nebo neplnění slibu, který jsem tomu druhému dal. Nelze se nezamilovat, lze jen onu zamilovanost nenaplnit. Zase jedna z nejobtížnějších emočních situací. A jedna důležitá věc. Pokud mne někdo opustí, nemusí ono opuštění znamenat, že jsem se něčím provinil a že kdybych byl lepší, choval by se jinak. Nechoval, neboť, se zamiloval a já nemám vinu na jeho zamilování. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x