Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proto abych šel

Motto níže uvedené jsem nikde neopsal, nikde nečetl, jen jsem si ho vymyslel. V noční době, kdy jsem přemýšlel o tom, že už nějaký čas radost z pohybu nemám zas až takovou. Především z chůze, kterou jsem celoživotně měl.

 

Motto chodce:

Kam jdeš?
Až tam.
A co hledáš?
Nic!
A proč tedy jdeš?
Proto abych šel.

Dnes je ta radost zastíněná bolestí kolen, už neomládnu a zůstane jen vzpomínka na ty časy, kdy jsem někam šel, jen z toho důvodu, že jsem měl chuť někam jít.

Musím se k něčemu přiznat. To že jsem chodil dlouhé tratě, bylo jen a jen z toho důvodu, že jsem  se na dlouhých cestách, osaměle putující, cítil skvěle. Skvěle, aniž bych tušil kam skutečně dojdu. Tohle všechno jsem rozhodně nedělal proto, že bych hledal sám sebe, hledal nějaké poučení, nebo si myslel, že se tím putováním něco změní.

Legrace je právě v tom, že jsem nic nehledal, vždy jsem něco našel. Jen tak se mi to zjevilo na cestě, zcela náhodou, jen z toho důvodu, že jsem šel tím směrem. Pokud jsem našel sám sebe, tak jen proto, že jsem o nějaké nalezení své tváře, svého obrazu nestál. Celý život jsem se chtěl mít dobře, užít si a chůzi jsem považoval za jeden z prostředků jak si užít. Ale stejně, přemýšlím marně, co to znamená: „Najít sám sebe.”

Jak bylo už řečeno. Potěšení z bolesti zas tak veliké nemám. Kdybych měl, chodil bych dnes víc. Ale nechodím, chodím málo, tak jak chodí většina běžných lidí. Nepřemáhám se. Nevidím žádný důvod a smysl toho přemáhání. Bere to jen energii.

Jasně, pokud člověk putuje pěšky, sem tam, ho nějaká nepříjemnost, co musí zvládnout, potká. Ale primární důvod nebyl v tom, abych zjistil, co jsem, kdo jsem, ale spíš, jestli jsem fakt tak schopný někam dojít, jen z toho důvodu, že si myslím, že toho schopný jsem.

Většina literátů píšící o lidech se vydávající na cestu, má takové výkřiky do tmy. Jako, že vydali se na cestu, aby padli na dno světa. …viděl jsem Paříž i Londýn, pozdě k ránu, šel podél řeky až k oceánu. padl jsem na dno světa víc, než umím říct a v lidských očích nehledám vůbec nic… Tohle napsal Dylan. Hezky se to poslouchá, ale můj případ to není. Nehodlal jsem padnout na dno světa. Nechtěl jsem objevit atmán, nebo dojít satori.

Od dětství jsem toužil se dostat na Nový Zéland. Jediný důvod, který jsem měl, tak jen proto, že z Nového Zélandu vyrazil nedobrovolně škuner s několika mladými chlapci, kteří pak přistáli na neznámém ostrově a strávili tam dva roky prázdnin. Jak tu knihu nazval Jules Verne. Ty štrafovaný obrázky ve mne vyvolaly přesvědčení, že na Novém Zélandu je nějak pořád pod mrakem.

Jak se ukázalo, nebylo to zas až daleko od pravdy. Na Novém Zélandu, za mého dvouměsíčního pobytu, pršelo víc, než jsem předpokládal. Obrázky vlastně nekecaly. A na Nový Zéland jsem se vydal také proto, že je to dostatečně daleko, aby ta dálka ukojila mou ješitnost. Nestěžuji si, byl to hezký výlet, a nestál zas až tolik. I s letenkou asi 65000 Kč. V roce 2003-2004. Prosinec, leden.

Šel jsem podél toho oceánu, šel jsem mezi horami, potkal se se spoustou lidí, trochu se zlepšil v angličtině, viděl bosé farmáře, jak svačí na kapotě aut, jídlo, co jim zabalili v bufáči do bílýho papíru a pak do novin, aby nevychladlo. Kdo chce zažít poklidnou dovolenou, slušné laskavé lidi, pak ať se vydá na Nový Zéland. Žádní medvědi, žádní jedovatí hadi, klid pohoda. Tedy, prší víc, než je zde v kraji obvykle zvykem.

 

Kanada, to je jiná historka. Medvědi, daleko všude, lidi slušní, ale ostražití. Buď si poradíš, nebo neporadíš. Takhle jsem je alespoň vnímal. Indiáni, rezervace, lesy, hory, tlustý bílý holky, takový britský. Barevný holky byly dost hezký. Kanada je krásná. Ale tak normálně.

Nový Zéland  Wellington

 

Nový Zéland Severní ostrov, z Aucklandu do pustiny.

Zase jsem tam nenalezl svou tvář. Jo viděl jsem toho dost, ale to jsem docela čekal. Hory a lesy na celém světě vypadají skoro stejně. Jezera taky. Řeky velký, čistý. Kanada se mi líbila, ale že bych tam objevil moudrost světa se říct nedá. To je ten anglosaský svět. Hodně si podobný, ale dost se od sebe lišící.

Španělsko, Chile, Argentina, Portugalsko, ten latinský, latinsko-americký svět nemlich to samý: Horko a zpocený tváře, mantily, sváteční šaty… Hodně dětí, katolické kostely, chudinské čtvrti a hned vedle luxusní hotely, parádní vily. Kontrast na kontrast. I ve Španělsku a v Portugalsku. Všechno pěšky, všechno jen tak, bez cíle a vědění, co kde na mě čeká. Ani tam jsem nijak nic extra v sobě neobjevil. Takhle, myslím, že člověk může objevit jen co v sobě má, nic zvenčí se nedá získat.

Poutě jako takové, to už je jiná. Tam křesťanský člověk putuje k nějakému světci, nebo na nějaké mariánské poutní místo, aby si něco vymodlil, nebo někomu něco vymodlil. Našel trochu klidu v duši a prokázal svou víru. Když jde pěšky, dá najevo chuť něco Pánubohu, potažmo světci obětovat. Ukáže, že není líný na krok.

Víra hory přenáší a člověk si i něco vymodlí. Pro sebe, pro druhé. Na poutě je dobrá Evropa. Všude plno míst, kde se člověk může modlit, může putovat, jeden zázračný světec vedle druhého. Zázračných mariánských míst habaděj. U nás Svatá hora nad Příbramí, Filipov u Rumburka, Jinak v Polsku, Čenstochová, tedy Jasná Hora. Lurdy ve Francii, Fatima v Portugalsku. Jo to se to putuje. Třeba do Izraele. Tam ze svatých míst jeden nevyjde. Ta země je celá svatá. Nadarmo se ji neříká: „Svatá země.”

A jaký je závěr? Nic nehledejte, rozhodně ne svou tvář a sami sebe. Jen se dívejte, mluvte s lidmi, dejte jim šanci aby pro vás něco udělali, jako jsem jim vždy dal šanci já. Nesmíte toho chtít moc, ale když umíte přiměřeně žádat, vždy dostanete. Na celém světě lidé rádi vypadají lepší.. Lepší než někdy jsou. Pochopitelně narazíte i na neochotné blbce, ale těch je málo.

Když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál,
muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval,
lví srdce měli muži, co stvořili nám zem,
a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem.

Už přešla zlatá sláva a spadla opona,
zas v campech roste tráva a div se nekoná,
je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak
a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.

 

 

Autor: Jan Jílek | úterý 18.7.2017 14:11 | karma článku: 18,78 | přečteno: 515x
  • Další články autora

Jan Jílek

My pony, rifle and me

Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”

20.6.2019 v 16:58 | Karma: 36,63 | Přečteno: 2391x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Sladké je žít

Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.

26.5.2019 v 11:03 | Karma: 30,94 | Přečteno: 2052x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Zbytečný pocit viny

Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.

8.5.2019 v 19:23 | Karma: 31,95 | Přečteno: 2443x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."

Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

5.5.2019 v 11:17 | Karma: 17,42 | Přečteno: 659x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Nikdo nic za nikoho neodžije

Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...

26.4.2019 v 21:14 | Karma: 22,49 | Přečteno: 1139x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Úplně konformní chlápek

Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.

25.4.2019 v 14:49 | Karma: 16,69 | Přečteno: 624x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Slavná nevítězství

„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.

19.4.2019 v 15:42 | Karma: 17,50 | Přečteno: 519x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Asi nebudu nejlepší

Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.

17.4.2019 v 15:22 | Karma: 17,35 | Přečteno: 587x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu

Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.

15.4.2019 v 11:46 | Karma: 18,60 | Přečteno: 852x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Docela dobré dědictví

Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.

14.4.2019 v 14:06 | Karma: 24,14 | Přečteno: 764x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Bramboračka na talíři i v hlavě

Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.

12.4.2019 v 13:29 | Karma: 20,49 | Přečteno: 663x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Dvě pravidla

Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.

9.4.2019 v 9:53 | Karma: 17,78 | Přečteno: 565x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Dvě víkendové radosti a jedna šmouha

Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.

8.4.2019 v 11:57 | Karma: 19,48 | Přečteno: 597x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti

Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.

6.4.2019 v 18:01 | Karma: 15,72 | Přečteno: 620x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Útržky úvah posledních dnů

Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.

3.4.2019 v 22:41 | Karma: 20,46 | Přečteno: 621x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Kouzlo nechtěného

Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.

1.4.2019 v 12:56 | Karma: 24,45 | Přečteno: 819x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Když se to umí, je to ke koukání

Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.

31.3.2019 v 8:08 | Karma: 16,38 | Přečteno: 549x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Umím číst, to je všechno

Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.

30.3.2019 v 2:28 | Karma: 19,41 | Přečteno: 741x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Brazilský kafe a anglický čaj

Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.

27.3.2019 v 7:52 | Karma: 12,17 | Přečteno: 477x | Diskuse| Osobní

Jan Jílek

Zřejmě nebude hlupák

Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.

25.3.2019 v 12:01 | Karma: 28,15 | Přečteno: 851x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 1219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 718x
Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek

Seznam rubrik

Oblíbené články