Dokonalost? Nic pro líného chlapa
Nainstaloval jsem si Debin 8.1, tedy Jessie. Ne že by počítač potřeboval přeinstalovat, ale spíš jsem se choval, jako se chovají některé ženy, když přestaví pracně nábytek, ačkoliv zařízení bytu je bez chyby. Stejně jako já, potřebují jen nějakou změnu, aby nebyl ten byt tak jednotvárně dokonalý, bez jakékoliv změny. Tak já potřebuji přeinstalovat systém, i když předchozí Slackware byl zcela bez chyby.
Díval jsem se na western, pochopitelně na klasiku s Johnem Waynem. ”Rio Lobo.” Zcela nenáročný film na myšlení, hezky se koukalo na krásky. Taky jsem trochu cvičil s girjou, abych měl sílu. Jasná dovolená. Zítra vyrazím za vnuky. Jsem zvědavý jestli Elenka bude mít poznámky typu: „Dědo ty nemáš ponožky.” Vždycky se u toho smála. Vojtovi konči bezstarostné dětství a začnou mu povinnosti. Půjde za měsíc do školy. Inu, museli jsme tam všichni.
Jsem zvědavý jak ten zápřah ponese. První třída je první třída. Rád na první třídu vzpomínám. Měl jsem tam kamarády, kteří mi někteří vydrželi dlouho do dospělosti. Zlepšil jsem se ve čtení, psaní mi moc nešlo, dodnes rukou psát je pro mne potíž. Ale jinak nebylo tam zle. I v družině se mi líbilo. Byl jsem třídní lotr, šašek. Jako většina dětí z rodin, kde nepanovala moc stabilita, jsem byl neurotický a znal jsem jen polohy. Buď nejlepší, nebo nejhorší. Nic mezi tím. Vydržely mi ty polohy až do dospělosti. Pak jsem usoudil,že bych s tím měl něco dělat, že je to hodně namáhavý způsob života.
Až časem v terapii, později v terapeutickém výcviku jsem objevil způsob života podle svých představ. Což znamená, že nemusím být ani nejlepší, ani nejhorší, ale podle svých potřeb. Žít svůj život bez nějakého zvláštního shonu za výkonem. Kupodivu v momentě, kdy jsem začal žít tak abych s tím životem byl spokojený já sám, začalo se mi dařit. Přestal jsem plýtvat energií na to, abych se všem líbil, dosahoval na nějaký pomyslný stupínek. S konkurencí jsem přestal soutěžit, ale začal jsem se od konkurence učit. Díval jsem se jak tu terapii dělají druzí a co se mi hodilo a mělo smysl, použil jsem ve prospěch uzdravení svých pacientů a klientů.
Najednou všechno začalo běžet jakoby samo. Jistě sportovní výkon je jedna věc, ale život není sportovní utkání, ani válka ani boj. Život je prostě, tedy podle mých představ stav mysli a těla, kdy člověk umí žít podle svých představ, co potřebuje tam vyvine jistou námahu, která mu umožní dosáhnout toho, co potřebuje a má-li, co potřebuje, dá si voraz. Ten mu umožní nabrat sílu na další námahu. Kterou podstoupí, když něco chce. Když nechce, nepodstoupí nic, protože usilovně pracovat, bez smyslu je jen pro dokonalost usilující.
Já jsem na jakoukoliv dokonalost rezignoval dávno. Na příkladu některých, co usilují o dokonalost, jsem viděl, že být dokonalý, je destruktivní záležitost. Většina těch lidí se propadne do hluboké deprese, díky tomu nekonečnému úsilí. Takže jsem měl nohy na stole, na jednom počítači jsem sledoval Johna Wayna, na druhém jak se instaluje Debian, pil jsem kafe, jedl dobroty, co jsem si s láskou uvařil. Uvařil, no upekl jsem si v remosce vepřovou plec a s hořčici, bez chleba ji snědl. Navíc jsem ještě potom sledoval některé přeborníky v kickboxu a jiných podobných disciplínách. Kopali do sebe hezky.
Jo, takové volno má něco do sebe. Mám-li chuť, dělám, co mi svědčí, co mne baví. Třeba si prohlížet obrazy na internetu. Umělce, které mám rád. Nebo poslouchat zhudebněného Skácela, souborem Hradišťan. Poslechl jsem si od nich pár věcí a docela se mi ta muzika líbila. Ne že bych ji musel slyšet denně, ale dnes se mi poslouchala dobře. Občas tohle mohu, ale pořád také ne. Někdy rokenrol, někdy Liturgii sv.Jana Zlatoústého a někdy Hradišťan. Kafe, vepřovou plec, broskev a nebo čokoládu. Nedokonalý život má něco do sebe.
Jedná má známá říkala, že člověk má být trochu na prachy, trochu na sex, dobře se najíst, být trochu pracovitý a dost často líný. Líbila se mi a líbí ta filozofie. Jo a jak jsem psal včera, trocha námahy a nejistoty a stresu je také třeba. Život není pak jednotvárný. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x