Dragouni a jiní vojáci
Můj další strýc, tátův švagr, který si vzal jeho nejmladší sestru, Michal Ťasko, Rusín, utekl v roce 1941 do tehdejšího SSSR, kde byl jako špion v gulagu, potom narukoval do Buzuluku, kde byl první československý prapor v SSSR. Vrátil jsem jako rotmistr. Oba byli u Kyjeva, na Dukle, plus Ostravská operace. Nikdy neukazovali svá vyznamenání. Měli jich hodně.
Ani jeden z těch jmenovaných o své vojenské karieře moc nemluvili. Sloužili Československé republice, brali tu službu jako povinnost. Přemýšlím, co by asi tak řekli té dnešní americké dragounské jízdě. Věděli své o Rusku, nikdy o něm nemluvili s úctou. Zřejmě nenacházeli důvod. O vojenském umění Rudé armády věděli své. O sovětských komunistech také věděli své.
Já vím své o těch komunistech, které jsem ve svém životě čtyřicet let zažil. O jejich metodách hospodaření, „demokracii” a „svobodě” vím také víc než dost. Netoužím po jejich návratu, stejně jako moji strejdové ten komunismus nijak nemuseli. Takže si myslím, že by asi také vyšli na ulici a řekli těm vojákům, co projíždějí jako dragouni v těch obrněných transportérech, místo na koních. Řekli by asi tohle.
Jsme rádi, že vás kluci vidíme. A dobře dojeďte domu.
Třeba by si nakonec vzali i ta svá vyznamenání.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x