Sedlák a svět kolem něj

Já snad trpím zimním spánkem. Už v neděli jsem se probudil kolem půl dvanácté, dnes to samé. Spalo se mi dobře. O to nic, prostě jsem kolem půlnoci usnul, ráno kolem deváté kouknul na budík, věděl jsem že mám až do čtyř odpoledne volno, tedy jsem spal spánkem spravedlivého dál. Ono na tom něco bude, že v zimě aktivita mírně klesá. Alespoň naši předkové o tom věděli své. V jaro léto podzim znamenalo - práce. Zima rovnalo se kamna a povídačky.

Není zřejmě na škodu ten model života, protože když se jednou za čas takhle dlouho prospím, pak cítím, že jsem mnohem plnější energie, než obvykle bývám. Dlouhý spánek mi sem tam značně prospívá. Když k tomu přidám dlouhé procházky a cvičení, tak se dá říci, že si žiji docela zdravě. Tedy, alespoň v to doufám. Ono, co je zdravé je předmětem nikdy nekončících diskusí. Jednou je zdravé tohle, jindy zase tamto, nakonec si říkám, že když se člověk dožije v poměrně dobré kondici víc jak šedesáti let, tak to svědčí o tom, že model, který jsem zvolil před léty, občas ho mírně upravoval, není z nejhorších.

Jistě, jako vše, může být lepší, ale ti co touží po dokonalosti své a druhých, nakonec zjistí, že se utopili v té dokonalosti a nic si neužili. Když mám jíst zdravě, tak mi ta zdravá strava musí chutnat, když mám se pohybovat ke zdraví, tak mi nesmí ten pohyb škodit. Tohle je moje zásada už třicet let, co tak trochu denně praktikuji některé jógové techniky, kombinuji je se slečnami a četbou, plus cestováním po světě po svých. A když jsem k tomu ještě přidal psaní nejen blogů, ale i knih a divadelních her, zdá se, že jsem našel, co mnozí pořád hledají a stále si stěžuji, že nemají, to je sem tam, občas pocit štěstí.

Štěstí je něco, čím se každý zaklíná. Ale jen málokdo, umí si užít toho co je teď a tady, radosti, kterou má, klid, který prožívá. Všichni ti, co mají pocit, že neustálým nadáváním na poměry se jim uleví, se mýlí. Lidem, co se neustále nadává, se jednou přihodí, že si řeknou: „Ať udělám, co udělám, je stejně špatně, tak co se namáhat?” Nebo se začnou hádat, argumentovat, ukazovat, že i jiní jsou špatní a vznikne nekonečná diskuse, která nakonec nikam nevede, než k neustálým reformám, co nic neřeší, jen situaci zhoršují.

Pokrok musí být, jen se mi zdá, že někdy je toho „pokroku” tolik, že mi z toho není do kroku. Kdybych to chtěl říci básnicky. Tak dlouho se musíme k sobě v rámci pokroku chovat hezky, že nakonec říct grázlovi, že je grázl je nekorektní. Sledoval jsem onehdy tohle povídáníBio farma A bylo mi líto, že závistivci, kteří v životě nevytvořili ani za mák nějaké hodnoty, mají takovou moc znepříjemňovat život člověku, který jako pořádný sedlák, se prostě nezastaví, možná až v zimě. Možná.

Myslím, že v tom bude ten problém. Lehkoživkové se množí, dřou nás bez nože, předpisy, které nic neřeší, jen jim dávají větší moc, aby mohli žádat větší platy, tím pádem ti, kteří musí vymýšlet, hledat, pracovat bez ohledu na čas, mají nakonec pouze chuť všeho nechat. Zrovna si čtu román „Atlasova vzpoura” od Ayn Randové. Ta ženská ho napsala před padesáti sedmi lety a mám pocit, že ho mohla klidně napsat dnes a nijak by se nelišil. Snad jen technické prostředky v něm popisované by byly trochu jiné.

Jakmile opustíme tu selskou moudrost, která říká, „Sežrat můžeš jen co vypěstuješ a nic víc,” tak se dostaneme přesně do situace, kdy se nám rodí víc a víc těch, kteří chtějí větší a větší podíl z toho, co sedlák vypěstuje, a dokonce jdou na to za pomoci zákona. Daně, kontroly, předpisy. Pak sedlák zjistí, jak popisuje onen farmář v tom příspěvku, že stačí mít louku, jednou za rok ji posekat a dostat dotace za udržování životního prostředí. Neboli kulturní krajiny. Kdo by tohle řekl.

Jako potomek těch sedláků bych řekl, že louka je dobrá na seno a pastvu pro dobytek, pak má smysl, ale mít ji abych měl kulturní krajinu, na to může přijít jen absolvent nějaké ekologické školy. Tak to jsou ty reformy, z nichž mi není občas do skoku. Ale budiž, zatím to nějak funguje, když Pán Bůh dá, za mého života to snad ještě nějak fungovat bude, a mládež nová, ekologicky a genderově uvědomělá, si s tím nějak bude muset poradit. Když neporadí, jejich problém.

Tak nic, za chvíli pojedu s vnukem kupovat knížky, aby se o světě něco dozvěděl, Předtím si po snídani dám ještě jedno kafe, snídal jsem tučný tvaroh s mletým lněným semínkem a lněným olejem, doporučuji, chuťově vynikající, avokádo, banán, trochu pekamových ořechů, ty jsem objevil předevčírem a zjistil jsem jak jsou chuťově skvělé. Až jsem na FB napsal, jak jsem mohl žít bez pekamových ořechů. Kdyby někdo namítal, že jsou drahé a nemá na ně, tak ať si spočítá kolik prokouří a zjistí, že jsou lacinější než krabička cigaret a rozhodně mu budou prospívat mnohem víc než tabák. A do státní pokladny díku DPH, přispěje také. Aby měl čisté svědomí, že nenechá hlady umřít všechny státní úředníky. Co nás buzerují za naše peníze. Jo jo.