A chyba byla kde?
Bylo to hezké odpoledne. Sice trochu zaplněné obavou dcery o mé zdraví, ale jinak bylo veselo. Potěšilo mne, že přijeli. Nejezdí často, ale jak je vidět, když je v rodině někdo potřebný, rodina se snaží ho v tom nenechat. Tohle je právě to důležité, co žádný stát, žádná jiná instituce člověku nedá. Být se svými a vědět, že člověk není sám.
Vždy je mi líto, když poslouchám ty racionalizace, že když člověk žije sám, má přesně co chce, nemusí se nikomu přizpůsobit, slyšet: "Je mi jedno, jestli se za mne někdo modlí." Poslouchám ty řeči dost často, bývají to ženy, které mají takříkajíc po sezoně, rozvedly se, děti, pokud nějaké mají, odešly, v případě, že neodešly matky se o ně starají, protože aspoň o někoho. Pak by stály i o tu modlitbu.
Slova matek: „Kluk mne potřebuje, sám by si neuvařil ani čaj, ale nebere na mne ohledy, nikdy neslyší, co bych chtěla, jen bere...” Pak ty „hrdá slova.” „Zbavila jsem se toho chlapa, byl k ničemu, chlapi jsou k ničemu.” A ony ženy často obcházejí doktory, terapeuty, aby s nimi nějaký chlap aspoň v té čekárně, nebo ordinaci promluvil.
Chodí ke mě klientky, které jsou s muži, co pijí, fetují, hrají, několik let, čekají, co se změní, bojí se budoucnosti, touží po dětech jež nemají a nemají. Buď se bojí pořídit si dítě s opilcem, nebo opilec nemá čas ani na sex, ani děti. Pak zjistí ony dámy, že houká poslední vlak, utečou od jednoho opilce, aby se většinou přidali k druhému opilci a pořídí si děti ze zoufalství.
Takových žen znám, matky, co jim děti zvesela pijí, fetují, ony se ptají kde udělaly chybu, a přitom si nevšimnou, že své děti svým chováním, onou nadměrnou starostí, jen v tom pití, fetování, tím, že za ně platí jídlo, byt, berou na sebe starosti o jejich štěstí, jen udržují. Chyba byla kde?
Buď těm dětem pořídily ze zoufalství otce, který byl „zářným vzorem”, nebo když zjistily, co si pořídily za otce, tak ty děti žádného otce neměly. A teď si terapeute poraď, nejlépe za jedno sezení a pokud možno zadarmo v sobotu dopoledne. Smutný poslech žen, které se navíc za svůj omyl pokusí otcům jejich dětí, které si dobrovolně vybralu, pomstít žalobou pro sexuální zneužívání dětí. Které se v 99 případech ze 100 meprokáže.
A já ji vyslechnu, něco navrhnu, ona vše odkýve a neudělá nic. Protože je matka, která nemůže něco takového udělat. Nebo odejde namíchnutá, že si dovolím ji neschválit její nápady. A mnohé mi pak posílají parte svých dětí, hlavně před vánoci. Aspoň jedna ročně něco takového udělá.
Nebo mi píší ženy, že mne nemají rády, protože ony nemají rády muže, kteří je vidí v diskusi pod blogem jinak, než ony by si přály. Prý jim neimponují, šašci. Chápu je, pro ně je každý muž šašek, který má legraci z jejich touhy zaujmout, což si ony vysvětlují že je o ně zájem jako o ženy. Mýlí se, je o ně zájem jako o komické figury, do kterých se mnohý jedinec, muž i žena rád občas strefí. Často je mi jich líto, ale pokud se pokusím něco empatického, nekonfrontačního sdělit, zjišťuji, že nevidí, neslyší.
No nic, domluvil jsem se s dcerami, partnerkou, co a jak, ve středu nastoupím do nemocnice, ve čtvrtek operace, pak rehabilitace. Doufám, že to půjde, ona podpora dětí i radost z vnuků je docela příjemným zážitkem. Je dobré nebýt sám, ani v té poslední fázi života. Život je potom snazší a vědomí, že jsem pro někoho důležitý je fakt příjemný čas. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x